Texty: Amaterská Scéna: Loutkářské Louny po kovidové pauze. AS 23.4.2022.

Loutkářské Louny po kovidové pauze

Konečně se po dlouhých koronavirových eskapádách rozjel správný divadelnický život a můžeme se zase setkávat na soutěžních i nesoutěžních přehlídkách. A tak jsme se opět v sestavě Aleš Pop, Hana Dotřelová a Zdeněk Turek, ocitli v roli porotců na tradiční přehlídce v Lounech. Našim úkolem bylo jako obvykle shlédnout inscenace, popovídat si s jejich autory a pak případně některou doporučit k přímému postupu či do užšího výběru.

Krajské postupové přehlídky | Loutkové

Jako první se představil domácí Spolek loutkářů v Lounech s inscenací KVOK ANEB HRNEČKU VAŠ. Několik klasických pohádek zkrácených a spojených v povedenou parodii. Opravdu nechyběl vtip, bylo vidět, že jde o kolektivní práci, při níž se celý soubor doslova „vyřádil“. Bravurní slepice, která procházela celou inscenací a svými gesty a kvokáním vždy přesně a s mírou podtrhla děj, nás opravdu úžasně pobavila. Velká poklona jejímu vodiči-mluviči! Další perfektně zvládnutou figurou byl vlk. Opravdu jsme se divili, jak se dá hrát s jen málo upraveným dětským plyšákem. Musíme se zmínit i o červeném prasátku, které se také několikrát v ději objevilo a oživilo inscenaci.
A abychom jen nechválili. Co v inscenaci malinko drhlo či nebylo jasné, byl vztah a charakter selky a její dcery. Je selka kladná, nebo záporná postava? Má dceru ráda, nebo je macecha? A také byl velký rozdíl v pohyblivosti a úrovni jejich animace s ostatními „zvířátkovými“ figurami.
Jde však o drobnosti, které lze velmi jednoduše doladit a soubor si je v „tvůrčím rauši“ ne zcela uvědomil. Diskuze vyzněla velmi pozitivně a pak ještě pokračovala na společenském večeru, jak už je v místě konání zvykem. Závěrem je, že inscenace je velmi vtipná, diváka určitě pobaví a má potenciál. Doporučili jsme do užšího výběru nebo ještě lépe – do doplňkového programu na Loutkářské Chrudimi.

Další inscenací byla DIAMANTOVÁ SEKERA souboru Želvička Teplice. Než začneme hodnotit, musí se za celou porotu už poněkolikáté vyzvednout u tohoto souboru fakt, že jsou jedni z mála, kteří poznámky ke svým inscenacím opravdu poslouchají a snaží se zlepšovat svoji práci. A daří se jim to! Ale k inscenaci. Milá, jednoduchá „maňáskárna“ s chutí zahraná, dobře mluvená i animovaná. Živé postavy Meluzíny a paní Zimy přesně a s citem uváděly jednotlivé scény. Obzvláště Meluzína ve své roli excelovala. Drobné nedostatky jsme viděli v „nepříliš skřítkovém skřítkovi“. Potřeboval by výrazněji výtvarně odlišit. A také by inscenaci velmi prospělo využití alespoň jednoduchých zvuků. Například pád sekyry do vody, nebo když skřítek vytahuje z vody jednotlivé sekyry. Tady ale po diskuzi soubor naráží na své technické možnosti. Trochu byl problém i s voděním – hlavně s držením seker – je třeba je připevnit na drát. A ještě zapracovat na příchodech a odchodech postav. Ale jak je známe, určitě na to zaměří! Želvičko, držíme palce a moc se těšíme za rok na další inscenaci! A moc děkujeme za dobroty, kterými jste nás na společenském večeru zásobovali!

Třetí inscenací byl MATĚJ A STRAŠIDELNÝ MLÝM souboru Spojáček Liberec. Bohužel se na inscenaci negativně podepsal spěch, nedostatek času. Dramaturgie je trochu „utahaná“, je z ní cítit horká jehla, objevují se nelogičnosti. Změna hlavní postavy v hrdinu je nepřesvědčivá. Žáby, které procházejí příběhem, by svou eventuální komunikací s hrdinou i vodníkem mohly příběhu velmi pomoci a spojit trochu roztříštěnou dramaturgii příběhu. Co se nám naopak líbilo, byla výtvarná stránka inscenace a řešení dekorace, které vtipně umožňovalo „schovávání za pecí“. Z diskuze se souborem vyplynulo, že na ní opravdu mohli pracovat velmi krátkou dobu. Takže, jak známe liberecké a jejich neoddiskutovatelné kvality, určitě zapracují a inscenaci ve velmi krátké době posunou tam, kde jsme u nich tak nějak zvyklí. Moc držíme palce a těšíme se!

Poslední inscenací byl kompilát tří kašpárkovských her NA SLOVÍČKO KAŠPÁRKU v podání souboru Klubíčko Cvikov. Také u této inscenace jsme jako porota měli malinko problém s dramaturgií. První příběh byl celkem bez problémů, ale u dalších pak byl značný pokles „akčnosti“ a objevovaly se nelogičnosti způsobené zkracováním příběhů. Inscenaci by také pomohl lepší výběr a použití hudby. Kašpárek ve spojovacích částech příběhů dle našeho názoru „příliš tlačil na pilu“. Ale pozor, opět platí, že inscenace má dobrý potenciál, je zahraná s chutí a snahou udělat inscenaci s Kašpárkem trošku jinak, nověji. A výhrady, které jsem za porotu uváděl, nejsou ve většině nijak zásadní. Což se projevilo i v besedě a poté v dlouhé diskuzi na společenském večeru.

Na závěr chci všem, účinkujícím souborům i pořadatelům moc poděkovat za velmi milé přijetí a vytvoření příjemného, domáckého prostředí. A souborům pak za laskavost a vstřícnost, se kterou si vyslechli naše poznámky. Je jasné, že s námi nemusí a ani nemůžou ve všem souhlasit. Porotci nejsou vševědi. Jen se snaží říci své dojmy a eventuální nápady, jak třebas něco udělat líp. Ale to neznamená, že mají vždy pravdu! Ovšem pokaždé nám jde o snahu souboru pomoci, založené na diskuzi. Alespoň my tři se o to snažíme. Ještě jednou všem za celou porotu děkuji!

Aleš Pop

Autor: Amaterská Scéna
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543