Texty: Amaterská Scéna: Poezie na rynku 2022 (program, výsledky). AS 8.4.2022.

Poezie na rynku 2022

Poezii na rynku, regionální festival uměleckého přednesu a divadla poezie s postupem na celostátní přehlídku Wolkrův Prostějov, pořádalo plzeňské centrum JOHAN společně s městem Planá v místním Kiněnekině. Účastnilo se jej 12 recitátorů a pět divadelních souborů. Součástí festivalu byl seminář o voice-bandu, který vedla Renata Vordová. Lektorský sbor tvořili Kristýna Franková, Roman Černík a Jan Anderle.

Poezie

Svatá hlava
Divadlo MY, konkrétně František Kaska a Renata Vordová, nabídlo text Hany Lehečkové o muži, který je jiný. Osamocený, izolovaný. Sociálně vyloučenou rodinu tvoří s matkou a babičkou. Stylizované promluvy naznačují snad schizofrenii, mentální retardaci – těžko diagnostikovat. Experimentální text na to odpověď nedává a není to myslím důležité.
Renatě Vordové se podařilo jednak text velmi dobře zkrátit, jednak jej obohatit o perly současného popu (zazní třeba část děsivého Desatera, které pro Lucii Bílou napsala Gabriela Osvaldová). František Kaska existuje na scéně s jedinou židlí a štendrem – oblečení na něm zavěšené zastupuje všechny důležité osoby jeho světa. Pouze matka je přítomna kdesi za scénou svými krátkými promluvami, které rezonují v hrdinově hlavě.
Herecky je inscenace bravurní, nemá slabá místa. František Kaska skvěle zpívá, jednotlivé vzpomínky či témata od sebe odděluje rytmizovaným zážitkem z jízdy na kole, provede nás celým svým světem a my máme šanci mu porozumět.

Les
Soubor Kastrol přivezl do Plané jakousi performanci o bloudění a hledání. Po většinu hodinové inscenace sleduje divák prázdné jeviště, ve zbytku pak jakési etudy o hledání, smrti či o drogách – verbální i neverbální.
Herci sedí od začátku mezi diváky a tu a tam čtou z mobilních telefonů útržky z 20 let staré knihy Veroniky Pánkové „Vím, o čem mlčím“, která je osobní výpovědí o životě s drogovou závislostí. Text neinterpretují, čtou tak, jak se z mobilu obvykle čte, totiž špatně. Pokud je v oněch útržcích nějaký dějový oblouk, nepodařilo se mi jej vysledovat.
Všechno další dění působí zoufale nahodile. Snad sledujeme proces bezradného hledání inscenačního tvaru, ale příliš zajímavé to není. Část diváků odešla.

Klec bez mříží
Soubor Ratataverita se zamyslel nad situacemi, které nás umí pohltit, uzavřít do klece, z níž není úniku. Objeví se téma drogové závislosti, alkoholu, domácího násilí, workoholismu či závislosti na druhém člověku. V celkovém rámci detektivního příběhu působí sourodě, netrčí z inscenace. Sledujeme příběh o hledání cesty z našich osobních pastí i příběh ztracené Veroniky, které by snad mohl pomoci jistý Vincent, jen kdyby se na ní nestal závislým…
V inscenaci se pracuje s krátkými situacemi, které připomínají filmové záběry, přestavby mezi nimi jsou časté, ale celkem krátké – dávají divákovi šanci k vydechnutí. Krom reálných lidských postav se v příběhu objevuje tajuplný osud.
Tato inscenace uvedla do přehlídkového světa po dlouhé době nový studentský autorský kolektiv kolem autora původního textu Samuela Zhenga.

Francina válka
Příběh Franci Rabínkové a její židovské rodiny vypravuje soubor Mrož v krabici s pomocí vloni vydaných vzpomínek Franci Rabínkové Epsteinové, Mýtu o Pérákovi, Společenského katechismu Gutha-Jarkovského a také filmu Život je krásný z roku 1940.
Vzniklá koláž je poněkud nepřehledná. Jsme svědky jakéhosi divadla na divadle. Partička mladých lidí okouzlených filmem Život je krásný si zkouší jednu ze scén filmu. A potom se najednou – pro mě bez důvodu – začne odehrávat osud židovské rodiny Rabínkových. Poprvé se na jejich oděvech objevují židovské hvězdy – v logice děje předčasně (zavedeny byly až 1. září 1941), potom přicházejí o rodinný podnik a nakonec stojí před diváky a jejich příběh končí. V programu se potom dočteme, že byli v září 1942 deportováni do Terezína. Občas se během inscenace objeví bájný Pérák. Místo hereckého závěru je promítnuta ukázka z filmu Život je krásný. Důvod výběru scény mi unikl.
Nedůsledně se pracuje s hudbou a se zvuky, prostorem se občas nesou věty, které se zdají být proneseny náhodně – nikdo na ně nereaguje, do příběhu rodiny nezasahují. Všichni jsou neustále na jevišti, ale ne všichni dokáží být stoprocentně soustředění – občas to způsobuje na jevišti zmatek, není zcela jasné, co se děje, nač se má divák soustředit.

Nedokončený kalendář a jiné zádrhele
IDI-klub pod vedením Františka Kasky zpracoval formou kabaretu poezii Eberharda Hauptbahnhofa a T. R. Fielda. Zajímavé setkání dvou poetických světů, které využívá hudebních a pohybových schopností herců.
Jde zejména o reklamní výstupy, které pracují s absurditou, ironií, nonsensem. Celku by prospěla větší rychlost střídání jednotlivých výstupů, jejich provázání a snad i schopnost zbavit se kousků, které nefungují tak dobře.
Forma kabaretu souboru vychází nejlépe na začátku a na konci, potřebný drajv by si ale zasloužil i zbytek inscenace. S dalším hraním a zkoušením se ale tvar jistě ještě vybrousí a zdokonalí. Porota zcela vážně navrhuje zařadit mezi kostýmy boa, která by inscenaci výrazně pomohla.

Recitátoři

Dvanáct recitátorů přivezlo do Plané pestrou dramaturgii textů, někteří mají za sebou mnohé zkušenosti s interpretací, někteří vystupovali se svým prvním pokusem.
Na celostátní přehlídku se lektorský sbor rozhodl poslat pět recitátorů.

1. kategorie
Jakub Kouba – Petr Šabach: S jedním uchem naveselo
Výborně zvolený text respektuje věk i zkušenosti recitátora. Skvělá práce s pointou, interpret s nadhledem i empatií obhajuje svého smutného hrdinu.

Alžběta Rokytová – Josef K. Plzeňský: Hodina matematiky
Na příkladech z logiky vysvětluje interpretka svůj vztah k matematice i celému světu, a činí tak přesvědčivě a s nadhledem.

2. kategorie
Kateřina Bobysudová – Virginia Woolf: Vlny
S citem pro zvláštní atmosféru a melodii jazyka nám interpretka představuje svůj pohled na svět.

Samuel Zheng – Henri Michaux: Trhání hlav
Jak snadné je propadnout manipulaci, jak snadné je se zavděčit druhým, jak snadné je trhat lidem hlavy – to vše vám vysvětlí Samuel Zheng.

3. kategorie
Tereza Loukotová – Jaroslav Vrchlický: Duše
Do hlubin obecně lidské, ale také své duše nás interpretka zavádí s citem, empatií i odstupem.

Na festival Wolkrův Prostějov byly doporučeny tyto inscenace: Svatá hlava, Klec bez mříží a Nedokončený kalendář a jiné zádrhele.


Jan Anderle

Autor: Amaterská Scéna
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543