Texty: DRTINA, Michal: Loutkářský soubor v Třemošné oslavil stovku. AS 25. 11. 2021

Loutkářský soubor v Třemošné oslavil stovku

100. let loutkového divadla Třemošná

V sobotu 20. listopadu oslavil loutkářský soubor v Třemošné sto let od svého vzniku. K oslavě tohoto výročí odehrál tři představení a pokřtil knihu. Za sto let svého trvání prošlo souborem 189 loutkářů. Redakce Amatérské scény se přidává ke gratulantům.

Loutkové

Na oslavu narozenin sehráli současní členové souboru společně s těmi bývalými tři inscenace – O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Krakonoš a Jak Honza vyzrál na princeznu. Byla pokřtěna kniha ke 100. výročí založení Loutkového divadla Třemošná. Vydána byla ve formátu A4, pevné vazbě a má sto šedesát stran. Finančně se na jejím vzniku podílelo město Třemošná a současný zřizovatel souboru DDM Kamarád.
Jak se v údajích uvádí

od roku 1921 prošlo třemošenským souborem 189 loutkářů.
Někteří strávili v divadle jeden rok, ale někteří byli nebo stále jsou v souboru přes 40 let.
S 54 lety spojenými s pravidelnou činností v souboru je lídrem neustále první principál František Čečil.
Od roku 1946 (dříve se evidence nevedla) soubor sehrál 1 001 představení.
Nejčastěji se hrála pohádka Čert a Káča (85×), následovaná pohádkami Adámek mezi broučky a Jak Honza vyzrál na princeznu (obě 73×).
Nejvíce představení 44 – se odehrálo v sezoně 2001–2002.
Divadlo hrálo nejen na domácí scéně v Třemošné, ale celkem ve 132 obcích a městech v České republice, a dokonce také v německých Drážďanech.

Trocha historie souboru

Loutkové divadlo v Třemošné vděčí za svoji existenci prvorepublikovým učitelům, kteří v roce 1921 začali hrát dětem loutková představení a koupili si klasické Alšovy loutky pětadvacítky. Měli zájem o kvalitní hraní a pozvali si proto profesora Josefa Skupu z Plzně, který je do loutkohereckých tajů zasvětil. Tak se tedy před 85 lety objevilo první amatérské loutkové divadlo na venkově v západních Čechách.

S odchodem některých nadšenců z řad kantorů usnula po několika letech i práce loutkového divadla. Loutky přešly do majetku Sokola a našli se noví nadšenci, kteří opět přivedli dřevěné herce k životu. Jevištní konstrukci vyrobil sokolník Janda a nejaktivnějšími loutkoherci byli Toman, Kočandrle a Ritter. Hrála se představení nejen pro děti, ale i pro dospělé. Opatřeny byly větší loutky – 50 centimetrové.

Druhá světová válka učinila této kulturní činnosti konec. Loutky i celé divadlo bylo během války zničeno. Kultura brzy po válce začala opět žít. Lidé se sice vyměnili, odstěhovali, přistěhovali, ale nadšenců se našlo dost.

V roce 1946 sokol Jaroslav Denk požádal o radu Františka Čečila, co vymyslet pro děti na vánoční svátky. Ten navrhl sehrát loutkové představení. A tak se 26. prosince 1946 zahrálo první představení v Sokole Třemošná po válečné přestávce. Hrála se pohádka B. Schweigstilla "Krejčík, švec a Kašpárek. Vytvořil se tak loutkářský soubor, jehož členy byli: Antonín Pokorný, Ludvík Bejsta, František Čečil, Vlastimil Les, Antonín Kohout, Miloslav Kovařík, Marta Hosnedlová, Helena Pelikánová, Václav Valenta, Božena Procházková, Václav Kovařík, Václav Frána, Anna Majerová, Blažena Pavlová, Václav Pavel a Karel Ziegler. A František Čečil byl zvolen vedoucím souboru. Hrálo se s 25 centimetrovými loutkami.

Tak se hrálo 3 roky, poté Ludvík Bejsta navrhl přechod na loutky 50 cm. Sadu asi 15 loutek vyrobil František Čečil a hlavy vymodeloval a namaloval učitel František Hrabák. Ten vyrobil také 130 cm dlouhého draka, s nímž se hraje dodnes a namaloval do pavilonu divadelní oponu.

Od roku 1946, kdy se vedou písemné záznamy o souboru, se sehrálo 815 pohádkových představení s 94 různými tituly. Hrálo se na 89 místech po celé České republice a členů v souboru se vystřídalo téměř 190.

V dubnu 1948 se podařilo získat kovovou trubkovou konstrukci, ale kam s ní? Bylo tedy rozhodnuto, že pavilonek sokolovny se rozšíří o přístavek jeviště. Západočeské keramické závody poskytly zdarma cihly. A tak se stavělo.

Hrálo se pravidelně po čtrnácti dnech a pokaždé jiná hra. František Čečil s Václavem Valentou vyrobili další loutky, z nichž se do současnosti dochovalo jen torzo.

Ze zbytků kovové konstrukce se vyrobilo ještě zájezdové jeviště, takže třemošenské loutkové divadlo poznaly děti, ale i dospělí v okolních obcích. V roce 1953 přešla loutková scéna do majetku Závodního klubu Západočeských keramických závodů. I když ZK ZKZ zakoupil divadlu tovární sériové loutky – marionety, s nimiž hrajeme dodnes, nastalo období stagnace.

V roce 1958 předal ZK loutkové divadlo tělovýchovné jednotě Tatran, ale i tak se nehrálo pravidelně jako dříve, ale jen nahodile. Hrálo se nepřetržitě 6 let a hry se začaly nahrávat na magnetofonové pásky za pomoci Jaroslava Kabáta. V roce 1964 se František Čečil – principál – přestěhoval do Plzně a loutky na 3 roky osiřely.



Autor: Michal Drtina