Texty: RUMLER, Martin, Divadelní Piknik Volyně 2021:. AS 20.7.2021.

Divadelní Piknik Volyně 2021:
Lektoři šetřili nominacemi i doporučeními a dobře udělali

Činoherní | Hudební | Soubory

Divadelní Piknik Volyně je celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla. Letos se uskutečnil ve dnech 30. června až 7. července 2021. V jeho hlavním programu se objevily na dvě desítky inscenací, které vzešly z krajských postupových přehlídek. Tentokrát dokonce ze dvou ročníků těchto přehlídek, protože do podoby programu, tak jako do mnoha jiných aspektů života, zasáhla koronavirová pandemie.

Nakonec se letos přehlídka uskutečnila a plný sál Na Nové ukázal, že lidem kultura i setkávání chyběly. A inscenace, které soubory přivezly pak byly svědectvím toho, že se na rok zastavila tvůrčí činnost amatérských souborů jen zdánlivě.

Lektorský sbor Divadelního Pikniku Volyně 2021 letos pracoval ve složení divadelní teoretik a lektor Lukáš Černý, režisér Adam Doležal, režisér Jaromír Hruška, dramaturg Miroslav Ondra a režisér Štěpán Pácl.

A na samém konci byly, jak je zvykem, doporučení a nominace do programu Jiráskova Hronova.

Nominaci si vysloužila inscenace Její pastorkyňa souboru Šediny z dědiny. Neotřelý hudebně divadelní počin z dílny Jana Mrázka a Pavla Skály uchvátil svou obrazovou i hudební složkou. „Existuje veliké množství možností, jak k těmto klasickým českým hrám inscenačně přistupovat. Soubor si zvolil cestu jevištního znaku a jeho pečlivým dodržováním dosáhl nezvykle silného, promyšleného a propracovaného celku. Velmi výrazným inscenačním prvkem je používání stylizovaných pohybových gest u všech postav. Tato gesto ovšem nejsou nikdy samoúčelná a nemají pouze estetickou kvalitu, vždy sebou nesou nějaký přesný význam. Někdy vyjadřují nitro postavy, které jde do kontrastu se slovem, napomáhají zjevení vnitřního prožitku, jindy vyjadřují zajetost v kolejích určitého sebeklamu, a v závislosti na interpretaci každého diváka mohou někdy i předjímat věci budoucí,“ napsal v recenzi Adam Doležal.

Další nominovanou se stala inscenace Úl souboru V. A. D. Kladno. Jeden rok v životě jedné malé včelařské organizace kromě původního textu potěšil dobře vystavěnými situacemi a také hereckými výkony, z nichž si autor těchto řádků dovoluje vyzdvihnout dva: Květu v podání Emy Spurné a včelaře Jařelu, kterého brilantně vytvořil Jiří Portugal Suk. Obzvláště Jařela je tou dramatickou postavou, kterou si vezmu, dobře schovám a budu se jí těšit. „Nemluvíme zde o falešné autenticitě takzvaného „kuchyňském realizmu“, kdy herec takzvaně nic nehraje a využívá svého jevištního bytostného kouzla, v tomto případě hovoříme o přesvědčivé autenticitě dramatických postav. Všechny figury a figurky, které jsou velmi sofistikovaně vybudovány s různou dávkou herecké stylizace, k nám promlouvají srozumitelně a lidsky, a to s požitím minimalistických hereckých prostředků. Těžko vyzdvihovat jednotlivé aktéry, neboť herecká souhra celého ansámblu je obdivuhodně přesná a velmi dostředivá,“ uvedl recenzent Miroslav Ondra.

Třetí nominaci získalo opravdové zjevení celostátní přehlídky, a to monodrama Všechny báječný věci souboru Divadlo Navenek Kadaň. Bezprostřednost, lehkost a úžasný herecký výkon Pavla Volfa strhnul většinu publika při všech třech uvedeních této komorní a nutno dodat interaktivní inscenace. Za povšimnutí stojí i recenze Jaromíra Hrušky (https://divadelnipiknik.cz/…vodaj-05.pdf), která využila struktury inscenace. Recenze ocenila neviditelnou režii, herecký výkon, silný příběh, vnímavost hereckého představitele atd. atd. Za vše hovoří i jedna divácká reflexe za všechny: „Naprosto přesná dávka sentimentu, patosu, humoru i vážných věcí. Obdivuju herce, že dokáže utáhnout celé představení sám, a ještě vlastně inscenaci režírovat, když komunikuje s publikem.“

Tolik k trojici nominovaných. Doporučení se dostalo také třem inscenacím, které doplnily vějíř stylů a žánrů. První z nich (řazeno abecedně) byla inscenace Adéla ještě nevečeřela souboru Divadlo Radar/Hrobeso – hudební až kabaretní divadlo. „Tvůrčí tým si je vědom všech parodických vlastností, ať už v textové, tak i hudební rovině, přenáší je umně na jeviště a zároveň skládá veliký hold filmové předloze. Podobnost některých situací s filmem je zjevná a vědomá. Navíc přichází i s výrazným tvůrčím vkladem, když celou inscenaci rámuje do jakéhosi dobového kabaretu, či šantánu, čímž si tvůrci do jisté míry rozvazují ruce, protože v kabaretu je možné opravdu mnohé a ona dobovost navíc hezky koresponduje s dobou, ve které se příběh odehrává? napsal Adam Doležal.

Druhé doporučení putovalo za inscenaci Na troskách civilizace souboru Divadlo poPUD Brno. Režisér a překladatel Jiří Petrů tu pro české divadelní domy včetně profesionálních objevil po Archivu jazyků další dramatický text a je jisté, že po něm nejedno z divadel sáhne. V tomto případě zde máme situační dystopickou tragikomedii, rodinné drama či drama jako takové. Záležet už bude na každém jednom inscenátorovi, jakým směrem se vydá. „Tragikomický rozměr hry s prvky absurdity překladatel a režisér v jedné osobě Jiří Petrů v základu nastavuje v inscenaci velmi dobře. Hra je však plná zvratů, jak dějových, tak i vývojově ve vztazích. Situace jsou napsány velmi jasně s uhrančivou dialogičností, která ovšem naráží na monologičnost postav,“ lze se dočíst v reflexi představení od Jaromíra Hrušky.

S třetím doporučením pak z Volyně odjela inscenace Slaměný Klobouk souboru Divadelní spolek Vojan Libice nad Cidlinou jako zástupce situační či konverzační komedie. „K podstatným prvkům inscenace pochopitelně patří také herecké výkony! Celé obsazení Slaměného klobouku je vyrovnané a v obdivuhodné herecké souhře funguje během celého představení. Za vyzdvihnutí stojí elegantní autorita Heleny Vondruškové jako Baronky de Champigny, vojácké fanfarónství generála Achilla Františka Černého mladistvý elán poručíka Emila Jakuba Schejbala či sluhovská pohotovost Felixe Tomáše Čivrného. Skutečným vládcem situace je však Ondřej Růžička jako Fadinard, jehož konverzační lehkost a situační přesnost téměř anglického střihu je půvabná a diváky si získá během prvních několika minut,“ reflektoval recenzent Miroslav Ondra.

Jak si divadelní publikum zvyklo, i letos jsme byli na Divadelním Pikniku svědky několika přímých srovnání, buď výběrem textu (Dvě zpracování Preissové Její Pastorkyně) nebo zvoleným žánrem („souboj“ monodramat Všechny báječné věci s Přiznáním Ochotnického spolku ŽUMPA Nučice. Vzhledem k tomu, jakou podobu mají nominace a doporučení, odvodí jistě čtenář, kdo se stal „vítězem“ těchto bezprostředních srovnání.

Na závěr je třeba, dle mého soudu, ocenit lektorský sbor za to, že se rozhodnul nevyužít všechna nominační místa, která měl k dispozici a šetřil i dobručeními do programu Jiráskova Hronova. Nebývá to zdaleka zvykem, ocenit takto jen tolik inscenací, kolik si jich to dle lektorů zaslouží. A pokud lze soudit dle hovorů po představeních a debat nad skleničkou, i divácká pikniková obec by se s přidělením nominací a doporučení letos držela zpátky.

Autor: Martin Rumler