Texty: MOLČÍKOVÁ, Kateřina: 70. Loutkářská Chrudim - den pátý. AS-blogy, 5.7.2021.

0. loutkářská Chrudim - den pátý

Na jevišti Malé scény Divadla Karla Pippicha se dnes potkaly dvě různé generace divadelníků a dva různé přístupy charakterizující sólová vystoupení. Zatímco Matěj Machek (13 let) vsadil na fantazii publika, náznak, humornou ledabylost a minimalismus, Alena Štěpánová (bývalá členka souboru Vozichet, založeného v roce 1980) si vyhrála s precizní animací své loutky, krásně rozehrávala jejich vzájemný vztah a do své vlastní vypravěčské exprese se herecky pěkně opřela. Co je oba spojuje obrovská dávka nadsázky a sebeironie.

Loutkové
t
OK ale beru si skejt

Matěje Machka jsem po představení vyzpovídala. Chtěli jsme si sednout k náhonu, ale bylo tam moc lidí, smáčejících a chladících se ve vodě a tak Matěj navrhl, že přeběhneme spadlý strom a sedneme si na cestu naproti. „Tady jsem byl poprvé, když mi bylo osm měsíců. Tuhle kládu mám naběhanou!“

Matěji, co tě přivedlo k téhle pohádce?
Metodějovi (pozn. mladší bratr) se tahle pohádka hrozně líbila a požadoval po mně, abych mu ji 2 x až 3 x denně četl. To mě rychle přestalo bavit. Tak jsem našel na dvoře tenhle modrej hrnec, začal jsem mu to 2× až 3× denně hrát a ono ho to rychle přestalo bavit. Když ale teď třeba skončím zkoušku, vezme mi hrnec a začne si stavět krajiny.

Matěji, co tě nejvíc v tvojí tvorbě ovlivňuje? A čekám, jestli mě překvapí.
No tak samozřejmě rodiče. Dělají divadlo. Já už jsem v 7 letech vystupoval na Dětské scéně. Baví mě ta komunita kolem divadla, ale nechci jít v jejich stopách.

A kam tedy míříš?
Mě baví skejt. Řekl jsem rodičům: Ok, pojedu na Loutkářskou Chrudim, ale beru si skejt!

Ty jsi sem nechtěl jet?
Nejdřív jo, ale pak přišla únava z konce školního roku a tak.

Které představení tady se ti líbilo nejvíc?
Já jsem jich moc neviděl, ale líbila se mi Řeka. Řeka byla hodně dobrá, dobře udělaná. Táta mi řekl, na to se běž podívat, to se ti může hodit k té tvojí řece. A měl pravdu. Našel jsem tam společné motivy.

Jaké například?
No třeba že u každé řeky sedí „prudící“ rybář. Já jsem si loutku rybáře zapomněl. Ráno jsem vyběhl před divadlo, našel jsem klacík, navlíknul tkaničku a bylo to!

Co bys ocenil na druhém představení?
Bavilo mě, že to bylo vtipný. Díky tomu, že hrajeme po sobě, jsem to už viděl několikrát a obdivuji, že se někdo dokáže držet scénáře. Já si scénář vůbec nepíšu. Sice nakonec musím nějaký přiložit k přihlášce, takže to nějak rychle napíšu, ale pak už to po sobě nikdy nečtu.

Máš nějaký sen?
Chci sem jezdit, ale v ideálním případě co nejdřív bez rodičů.

Autor: Kateřina Molčíková