Texty: Pražské poetické setkání 2021. Deník Dětské scény 2021.

Z krajských recitačních přehlídek – Praha

Hlavní město Praha

Recitační přehlídka

Velké Malé rozhovory jako Pražské poetické setkání 2021, 22.–23. 5. 2021

Nevěřil jsem, že se něčeho takového dožiju. A už vůbec jsem nevěřil, že je něco takého možné: pražská krajská přehlídka dětských recitátorů se letos opravdu uskutečnila navzdory čínskému viru! A to i v situaci, kdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které má v popisu práce podporovat tyto aktivity, od recitačních přehlídek (stejně jako od přehlídek dětského divadla) dalo opět ruce pryč a nedalo na ně ani korunu. 22.–23. května 2021 uspořádal pražskou přehlídku dětských recitátorů spolek Přesah tradičně spolu s DDM Spirála v Praze 8 a ve spolupráci s NIPOS. Zásluhu na tom mají především Gábina Zelená Sittová a Jana Machalíková (za Přesah), Lenka Hartmanová a Monika Moravčíková (za DDM Spirála) a Jakub Hulák (za NIPOS-ARTAMA).

Pracovníci DDM Spirála v Přemyšlenské ulici v Praze 8, kde se tyto přehlídky už léta tradičně pořádají, se ujali nejednoduché organizace s obdivuhodnou obratností a ochotou. Přehlídka byla totiž odkázána na to konat se – jako mnoho jiných letošních přehlídek – online. Lektorský sbor byl sice osobně přítomen v DDM, ale dětští recitátoři (a jejich vedoucí) se museli připojovat prostřednictvím Zoomu. Pracovníci DDM Spirála umístili na pódium sálku, kde se obvykle hraje a recituje, velké plátno a Jana Machalíková za počítačem na něj jako zkušená DJ promítala recitátory a dělala jim průvodce. Všechny čtyři bloky – v sobotu dopoledne 1. kategorie, v sobotu odpoledne 3. kategorie, v neděli dopoledne 2. kategorie a v neděli odpoledne 4. kategorie – tak proběhly nejen v pohodě a ve velmi příjemné atmosféře, ale dokonce se po každém bloku uskutečnily i diskuse s recitátory. Pracovníci DDM Spirála vše technicky natolik zvládli, že se recitátoři i se svými vedoucími mohli online sejít na různých „kanálech“ Zoomu s lektorem, kterého si vybrali, a probrat s ním svoje vystoupení a popovídat si o něm.

Program této dvoudenní přehlídky byl nejen víc než bohatý (v 1. kategorii vystoupilo 22 recitátorů, v 3. kategorii 23, ve 2. kategorii 23 a ve 4. kategorii 19), ale co do úrovně přednesů i pozoruhodně kvalitní. Zásluhu na tom měli také Jakub Hulák spolu s Gabrielou Zelenou Sittovou, kteří spolu s Emou Zámečníkovou doporučili na základě zaslaných videonahrávek z dvou set třiceti pěti (!) přednesových vystoupení přihlášených z různých pražských obvodů sedmdesátku recitátorů, k níž se ještě připojilo i několik dětí, které byly připraveny recitovat už v loňském roce na krajské přehlídce (ta se ale tehdy už na jaře konat nemohla). A tak bylo Pražské poetické setkání 2021, které pořadatelé nazvali zbytečně skromně Malé rozhovory, skutečným svátkem dětské recitace. Slyšeli a viděli jsme tu tolik zajímavých přednesů, že jsme coby lektorský sbor měli ve finále problém domluvit se na tom, koho poslat na celostátní přehlídku Dětská scéna.

O dobré úrovni přehlídky svědčí už to, kolik ocenění se lektorský sbor rozhodl udělit: V 1. kategorii to bylo hned 9 ocenění, v 3. kategorii to byla 3 ocenění a 4 návrhy na postup (dva z nich k přímému postupu na celostátní Dětskou scénu a dva návrhy do širšího výběru), v 2. kategorii 3 ocenění a 3 návrhy na postup (z toho jeden do širšího výběru) a ve 4. kategorii 4 ocenění, 2 návrhy na přímý postup na celostátní přehlídku a 2 do širšího výběru.

Zastavme se tedy alespoň u těch přednesů, na které lektorský sbor v každé kategorii upozornil tím, že jim udělil ocenění.

I když Žáčkova Reportáž ze zabijačky v Kotěhůlkách nepatří k žádným veledílům české poezie, David Lagron, který navštěvuje pražský soubor Ty-já-tr pod vedením Radky Tesárkové, ho podal s nadhledem jako anekdotu, a přitom jen výjimečně sklouznul ke „kolovrátkové“ dikci. S pobavením a překvapivě kontaktním projevem (navzdory online připojení) interpretoval Vilém Tycar Síťku na měsíc Shela Silversteina. Karel Prochor Malý si svůj text vybral překvapivě z „nepoetické“ knihy Milady Rezkové To je metro, čéče a vtipně ho stylizoval do „úředního stylu“, který mu umožnil sympatický nadhled. Oba posledně jmenovaní recitátoři jsou z Dismanova rozhlasového dětského souboru a pracují pod vedením Jany Frankové. Další dva ocenění přednašeči byli ze ZUŠ Biskupská, kde učí Hana Trázníková: Svým přednesem povýšila text Jana Buriana Zubař Nora Hájková. Často recitovanou básničku Ivana Martina Jirouse Ptala se Františky Marta uchopil po svém Mikuláš Ondřej Rychetský. S potěšením jsme sledovali, jak má celý text přehledně vystavěný, jak dokáže interpretovat dialog a jak barvitě umí vykreslit postavy a situaci. Tentýž Magorův text si vybral také Michael Polák ze ZŠ v Horoměřicích (na svém přednesu pracoval s třídní učitelkou Karin Gelnarovou).

I on měl text pěkně vystavěný a při jeho přednesu prokázal nemalé přednašečské dovednosti včetně práce s pauzami a gradací a povedla se mu také pointa. Zuzana Radová ze Základní školy Filosofská v Praze 4 přednesla s pochopením text Ilony Borské a Iva Štuky Sestra Bára. Agátě Valdaufové z Prahy 2 se díky kultivovanému přednesu podařilo navodit poetickou atmosféru v úryvku z Hrubínovy Pohádky o Květušce a její zahrádce. A ocenění získala také Apolena Zahrádková ze Základní školy na Štrossmayerově náměstí za citlivé vyprávění anekdotické miniatury Jamese Joyce O kočkách a Kodani.

Ve 2. kategorii si Mikuláš Polák ze ZUŠ Biskupská vybral jednu z vděčných klukovských epizod Malého Mikuláše Reného Goscinnyho – Tatínkovy narozeniny. Nadhled, s nímž příběh vyprávěl, byl dán tím, že se mu coby vypravěči dařilo dívat se na Mikuláše s lehkým pobavením jako na menšího kluka; součástí stylizace byla někdy i záměrně naivní intonace. Dobře vystavěný přednes měla Antonie Barešová z Dismanova rozhlasového dětského souboru, která sáhla po Robotíkovi Tima Burtona (v překladu Richarda Podaného). Bláznivým příběhem se zjevně bavila, jeho vtip dokázala předat posluchačům a dobře využívala veršové organizace textu. Z DRDS je i Johana Racková, jejíž vystoupení ve vztahu k ostatním dětem ze 2. kategorie působilo vyzrálým dojmem. Připravila si poměrně dlouhý text – úryvek z knihy Neila Gaimana Koralina, který dokázala po celou dobu sdělovat přesvědčivě, se zaujetím. Podařilo se jí vytvořit poutavou, napínavou a tajemnou atmosféru jemnými, skoro až minimalistickými prostředky. Zajímavě udržela postoj vypravěčky, kterou si můžeme představit jako dívku o něco starší, než je hlavní postava Koralina. Postavy měla Johana dobře promyšlené, i když nejasnosti byly diskutované ještě s ohledem na postavu dědka, resp. přeludu. Antonii Barešovou a Johanu Rackovou doporučil lektorský sbor k přímému postupu na celostátní přehlídku a Mikuláše Poláka do širšího výběru. Z dalších recitátorů 2. kategorie ocenil lektorský sbor také Kláru Martinovskou, která se zaujetím přednesla básničku Małgorzaty Strzałkowské Něco strašlivého a Michala Škacha (oba ze ZUŠ Biskupská). Michal si vybral Silversteinovu básničku Únos a při zaujaté interpretaci se mu podařilo vytvořit napětí a pěkně vybudovat pointu. Po Silversteinově knížce Jen jestli si nevymejšlíš sáhla také Mariana Kasíková z Prahy 7 a vybrala si z ní Piráty, které přednesla s jemnou ironií a pobavením.

Zatímco v 1. kategorii převládaly veršované texty a v 2. kategorii jich byla polovina, ve 3. kategorii, stejně jako v nejstarší, 4. kategorii, výrazně převažovaly prózy. Nejednou to byly úryvky z rozsáhlejších textů, někdy i románů. A tak při rozhovorech s recitátory přišla řeč i na problematiku dramaturgickou, včetně škrtů a přípravy úryvku tak, aby mohl stát samostatně, aby to byl smysluplný celek, k jehož vnímání nepotřebuje posluchač znalost kompletního textu, z něhož byl úryvek vybrán. Tady měli výhodu recitátoři pracující pod vedením zkušených vedoucích, kteří jsou citlivými dramaturgy, jako např. Jana Franková nebo Hana Trázníková (ta se nebojí někdy až drasticky, ale většinou zdařile krátit texty). Kniha Vladimíry Černajové Když zatéká do Perníku... (s podtitulem Pohádkové fantasmagorie od Agláji) nepatří k žádným literárním skvostům, spíše naopak. Matouš Zimčík ze ZUŠ Biskupská si z ní vybral text Trable čápa doručovatele a přednesl ho jako nenáročnou, ale vtipnou historku. Lektorský sbor ocenil Matoušovu schopnost pracovat s temporytmem a funkčně využívat při vyprávění pauzy, i když upozornil, že místy zbytečně „tlačí na pilu“. Anežka Šubrtová z DRDS prokázala v přednesu Čtyřnohé vrány Daniila Charmse, že absurdnímu humoru tohoto autora dobře rozumí, ale přesvědčivější interpretace tohoto textu by od ní přece jen vyžadovala o trochu víc ironie. Dobře zvládnutou interpretaci parodického textu Karel Jaromír Erben: Černé dveře na petlici... z knihy Josefa Hiršala Párkař jsme ocenili u Medy Folprechtové (také z DRDS). Sympatické bylo, že to nebylo prvoplánové vtipkování, ale kultivovaný a dobře vystavěný přednes. K přímému postupu na celostátní přehlídku doporučil lektorský sbor dva recitátory: Alexandra Mojžíše (DRDS) s dramaturgicky dobře připraveným úryvkem Za jeden budík dvoje hodinky z knihy Evy Papouškové Cílovníci, který Alexandr vyprávěl zaujatě, se sympatickou suverenitou – bylo zjevné, že už je zkušeným recitátorem. Druhým recitátorem doporučeným k přímému postupu je Ondřej Lukeš ze ZUŠ Lounských (ved. Yvona Jelénková) s přednesem básně Vladimíra Vokolka Povídání o hadu, který vystrkuje kníry. Ondřej zaujal už neobvyklou dramaturgickou volbou. Vokolkův nejednoduchý text, obsahující jemný humor, ale prostoupený i jemnou nostalgií na dětství, byl interpretován s překvapivou střídmostí, až decentností. Ondřej je vnímavý k veršům, k jejich proměnlivé délce, ke hře s rýmy a hláskami a humor a autorovu poetiku dokázal posluchačům předat. Ondřej má svůj přednes dobře vystavěný od počátku do konce, respektuje proměny obrazů od strofy ke strofě a podařilo se mu dát svému přednesu i jemnou, neokázalou pointu. Do širšího výběru doporučil lektorský sbor ještě dva recitátory: Tomáš Jílek ze ZUŠ Biskupská si připravil text Ephraima Kishona Červená karkulka jako horor. Je to text po formální stránce komplikovaný (jde o prózu, jejíž podstatná část je stavěná jako dramatický text), ale Tomášovi se podařilo vést posluchače linkou příběhu, takže sledujeme zajímavý vývoj postav, které Tomáš navíc nevidí černobíle, ale dává nám možnost sympatizovat s malým Rafim i svéráznou vychovatelkou paní Popperovou. Přednes sice ještě nebyl úplně usazený, bude ho potřeba ještě zpřesňovat, ale už v této „jemně předfinální“ fázi jde o úctyhodný a poutavý vypravěčský výkon. Z dílny Hany Trázníkové ze ZUŠ Biskupská pak doporučil lektorský sbor k postupu do širšího výběru ještě vystoupení, které si připravila Františka Zikánová. Zvolila si Nedělní polévku Ivana Krause. Bylo zjevné, že si při přednesu dovede navodit konkrétní představu situace, o níž vypráví, že se v textu dobře vyzná, že ví, co je to pointa a že navíc dokáže poučeně pracovat i s uvozovacími větami.

Také ve 4. kategorii měl lektorský sbor rozhodování o postupech do celostátního kola radostně složité: I tentokrát nezbylo lektorskému sboru nic jiného, než aby navrhl kromě dvou recitátorů doporučených k přímému postupu ještě dva další recitátory do širšího výběru. K přímému postupu to byla jednak Magdalena Ulmanová ze ZUŠ Biskupská, která velmi příjemně překvapila svým přednesem dramaturgicky výborně připravené (upravené) prózy Bubi-blues Alexandry Berkové z Knížky s červeným obalem. Magdalena se situací zjevně baví a svoje potěšení z humoru a poetiky Alexandry Berkové, založené na proudu různých vjemů a útržků promluv, dokáže přesvědčivě zprostředkovat posluchačům. K přímému postupu byla dále doporučena také Barbora Suchá ze ZUŠ Praha 7, která přednesla úryvek z delší prózy Petry Dvořákové Vrány. Bářino vyprávění je přirozené, ich-formu zvládá podat tak, že si umíme představit věk dívky, která je vyslýchána dvěma učitelkami, i její myšlenkové pochody. Je to velice citlivě předestřená sonda do vnitřních úvah dívky v náročné situaci. Bára je ve výrazových prostředcích přesná, pěkně pracuje i s postavami dvou učitelek, které jsou výrazně odlišné, jejich charaktery jsou jasné a vyvíjejí se v logice situace. Je zřejmé, že má Barbora promyšlený text do všech detailů. Sophie Louise Bransten z Dismanova rozhlasového dětského souboru je velmi dobrou vypravěčkou, což prokázala v známé povídce Stephena Leacocka Kterak si vypůjčit sirku. Groteskní situaci tlumočí s dobrým odhadem pro její vývoj, postupně buduje gradaci, využívá přitom pauz a díky tomu se jí daří završit vyprávění výraznou pointou. Dana Sladká ze ZŠ Slovenská přednesla báseň Petra Borkovce Stížnost. Jemnými výrazovými prostředky vystihla dobře její poetiku. Z Danina projevu je zřejmá nadsázka a pobavení nad tím, jak absurdně působí formální úřední styl. Borkovcův text nabízí více možností uchopení. Dana zvolila spíš minimalistické prostředky. Výroky staví stroze, pomalu, zbytečně neakcentuje emoce pisatelů, nekomentuje text ani mimicky, ani gestem, vše jen pozorovatelsky klade vedle sebe; její hospodaření s temporytmem dodává posluchačům dostatek prostoru pro domýšlení situace a rozvíjení absurdních představ o beznadějnosti řešení. Obě posledně jmenované přednašečky doporučil lektorský sbor k postupu na celostátní přehlídku do širšího výběru. I v této kategorii byla úroveň tak vysoká, že lektorský sbor kromě toho udělil kromě toho ještě čtyři ocenění: Davidovi Seltenreichovi (Praha 7) za originální výběr a aktuální výklad textu Křest svatého Vladimíra Karla Havlíčka Borovského, Barboře Tomáškové (z divadla Radar) za přirozený projev při přednesu ukázky z knihy Johna Greena Hvězdy nám nepřály, Františkovi Součkovi (z gymnázia Přírodní škola) za práci s veršem v básni Charlese Bukowskiho Bohům, co nade mnou tenkrát nestáli a Lukáši Vejšickému (z DRDS) za interpretaci úryvku z knihy Andrzeje Sapkowského Zaklínač.

Lektorský sbor pracoval po celé dva dny ve složení: Gabriela Zelená Sittová, Jakub Hulák a Jaroslav Provazník.


S využitím podkladů G. Zelené Sittové sepsal Jaroslav Provazník