Texty: Svitavy, Fandův Dýchánek 2021 - výsledky, informace.

MLADÁ SCÉNA
Na krajské přehlídce Fandův dýchánek byly tři inscenace,které by z hlediska věku inscenátorůmohly připadat v úvahu pro Mladou scénu.
Havlova Vernisáž svitavského souboru Naopak a(ni)Ťu(í)kje inscenace zhruba rok stará,formálně značně dopracovaná, sympatická snahou vyrovnatse s tématem skutečných životních hodnot.Jejím problémem je, že dosud nenalezla klíč k uchopenírolí, přesahujících lidské zkušenosti a hereckémožnosti mladých interpretů v nastoleném stylu herectví.Porota došla k závěru, že inscenace v tuto chvílinenabízí inspirace pro národní přehlídku.
Svitavský PARAMIAN po on-linových způsobených koronavirovými zákazy konzultacích načrtl nadvě zkoušky koncept zpracování Saroyanova Tracyhotygra pod titulemÚáí, v němž snad svítá naděje nadopracování živého tématu. Vzhledem k letošnímu nedostatkunabídky se porota rozhodla dát tento náčrtinscenace programové radě k úvaze pro zařazení naMladou scénu. Podrobnější hodnocení dodá ZojaMikotová.
ÚPLNĚNAHÉ DIVADLO Veselí nad Moravou: Nepravá tvář(autor neuveden, režie soubor)Krutý egyptský sultán, už od pohledu ohavný tak,že si zakrývá tvář, nic nedá na volání svýchpoddaných po míru, ani po ušetření syrského paláce,v němž vládne krásná a dobrá princezna Raghda.Když ji však spatří, nařídí zastavení bojů a šavlev jeho ruce se mění v růži. Princezna jeho dvornostocení avše spěje k happyendu. On však nevěří, že by ho Raghdamohla s jeho odpornou tváří milovat a nařídíumělci udělat z vosku takovou, která by se usmívala.Ale aby maska seděla, musí se pod ní sultán usmívat.To neumí, protože není schopen prožívat štěstí - tojediné, co nelze dobýt, ale jen získat dobrými skutky.Princezna jeho novou tvář obdivuje, sultán ze strachu,že maska spadne se stává dobrým člověkem a žijíspolu v lásce. Sultán nesnese, že princezna milujejeho nepravou tvář, ukáže se jí bez masky a zjistí,žepravá tvář dík dobrým skutkům zkrásněla.Pohádka sympatická jak ohledáváním tématu skutečnýchhodnot a identity člověka, tak autorskýmzaangažováním mladých inscenátorů.Dramaturgický problém projevující se ve stavbě prameníz posouvajícího se tématu - inscenacevrcholí a končí natřikrát. Poprvé když sultán spatříprinceznu a láska promění jeho jednání. Podruhé kdyždíknepravé tváři získá princeznu a šťastně spolu žijí.Potřetí když se rozhodne být milován a šťasten podsvouvlastní podobou. Obsah onoho posouvaného tématu jevšak zřejmý z jednání postav (a je dokonce i přímovysloven) už nejpozději po prvé třetině hry, a dalšíkroky tak vyznívají jako nastavování.Čtyři mladíci a pět mladic hrají v proměnlivé scénografiiproměňujícími se prostředky: První scéna seodehraje ve stínohře šavlí, bojujících za stanovitýmtrojúhelníkem (prý pyramida), další "trojrozměrně"pomocí zezadu vedených třiceticentimetrových manekýnůna nízkém praktikáblu před "stanem", následujícína jeho šikmých stěnách týmiž manekýny se šavlemiv rukou, jindy se "stan" otevře a postavy vejdou skrzeněj, několikrát se objeví tři rámečky a v nich sultánovahlava a v zrcadlech jeho poklady... Občas se hrajecelou figurou manekýna, občas jen hlavou postavy nad"stanem" či ve volném prostoru a občas tak trochuherecky.Soubor je evidentně vynalézavý a je si vědom, ževariace a gradace používaných prostředků jsoupotřebnou součástí působivé inscenace. Ne vždy jevšak nově užitý prostředek zdůvodněn funkcí, již másplnit, takže někdy lyrizující, poetická, výtvarnáestetizace převládá nad dramatickou akcí. Hře s loutkamizatím schází smysl pro akční nadsázku, který by sdělildůvod jejich užití, aby nebyly jen ilustracínapodobující člověka, ale metaforou vyjadřující specifickýmjazykem loutky vztahy, jednání a situace, v nížse ocitá. Ne vždy je také zřejmé, kdy má hrát loutka(a proč) a kdy odkrytý herec svou tváří (a proč).Je takéškoda, že to nejdůležitější, co se udá - proměna sultánovytváře, způsobená jeho proměnou vnitřní - se jenodvypráví. Mohli bychom se i ptát, proč je průvodcema komentátorem děje postava umělce...To vše jsou však jen dílčí a dopracovatelné rezervyinscenace, která vyzařuje nejen tvořivost skupinyodchovanců veselské ZUŠ, ale především jejich zaujatosta nadšení pro věc, a má své nezpochybnitelné inscenační kvality.
Porota regionální přehlídky pardubického kraje Fandůvdýchánek (Kamila Konývková, ZojaMikotová, Luděk Richter), konané 15. května 2021 veSvitavách, doporučuje inscenaci Nepravá tvář kzařazení do programu národní přehlídky Mladá scéna2021.
Luděk Richter

ŠRÁMKŮV PÍSEK
OSAMOCENÁ Hradec Králové: CKD(autorská inscenacePavly Bútorové-Šefrnové inspirovanáknihou Shauna Tana) Obrazová knížka australského ilustrátora a spisovateleShauna Tana Cikáda nepůsobí zrovnaemotivně: nepříliš přitažlivý tvor se vyjadřuje útržkovitými výkřiky holých vět v podobě strojově mechanických neosobních infinitivů, vypovídajících o vydělenosti,ostrakizaci, cizotě cikády v prostředí odcizenémechanické práce, z níž je po zužitkování pracovníchsil bez poděkování odmrštěna do vzduchoprázdnanicoty. Není snadné najít si cestu k takto chladněpojaté, odtažité bytosti a ztotožnit se s ní.Pavle Bútorové-Šefrnové (ve spolupráci s Bárou Jožákovou)se to zdařilo nadmíru. Je to inscenaceminimalistická co do prostředků, ale bohatá emotivně.Desetiminutové výtvarné divadlo stvořené z plynoucíhočasu, světla, tmy, namodralé lampy,papírové loutky cikády, pár motýlků a přisvícené tvářejediné herečky. Čas bezdějového děje je naplněnstrojově vyráženými slovy a tichem přesně dávkovanýchpauz, jejichž délku herečka citlivě odečítá z napjatébezezvučné reakce diváků. Výsledkem je magie neuchopitelného bytí-nebytí v bezčasí neohraničitelného azároveň sevřeného prostoru, završená radostným odpoutánímse v nespoutatelném letu do věčnosti.Působivá obsažná a přesně provedená inscenace jezážitkem, po němž se nechce tleskat, alesetrvat v tichu konečně získané svobody.Porota krajské přehlídky pardubického kraje Fandůvdýchánek (Zoja Mikotová, Kamila Konývková,Luděk Richter), konané 15. května 2021 ve Svitavách,doporučuje tuto experimentální a zároveň ucelenouinscenaci k zařazení do programu 60. Šrámkova Písku2021.
Luděk Richter
HANKA VOŘÍŠKOVÁ A TOM MOHR: Haló, chci ven!(autorskáinscenace Hany Voříškové)Hana Voříšková stojí za stolkem s hromádkou písku,rámovaným portálem divadélka. Z toho sesnese peříčko, pak druhé, v písku se objeví velkévejce. Haló, chci ven! - ozve se a vzápětí se vyklubepták.Pak druhý, třetí. Dva menší každý den létají čím dálvýš za svobodou a večer se vracejí do svých domků,které se o ně strachují. Jednoho z nich strach ovládnenatolik, že ptáčka nepustí a ten hyne.Síla poetické inscenace spočívá v obraznosti jejíhosdělení. Výtvarné vyprávění vzniká hrou sněkolika papírovými loutkami, slovem a hudbou, jižzprostředkuje Tomáš Mohr sedící opodál u klavíru.Poetický příběh, nesený civilním, leč uhrančivým projevemherečky, vznikl na základě tématu "svoboda",vyhlášeného svitavskou pracovní přehlídkou Posed vroce 2019. A to, že byl vytvořen na předem určenétéma, je na něm znát. Možná by však stačilo těch pármíst, kde se téma svobody a myšlenka, jež se o nísděluje, přímým pojmenováním, vyškrtnout, a nebezpečínabádavé morality by zmizelo.Epické partie příběhu jsou střídány lyrickými komentářiči citacemi zpívanými T. Mohrem, sedícímopodál u klavíru. I tady by stálo za ujasnění a zpřesnění,nakolik je jejich neutrálním interpretem, zástupcemté či oné postavy (písně vypovídají někdy za některéhoz ptáků, někdy za domečky, poté za strach a jindejen coby komentář zvenčí), nebo protihráčem vypravěčky.Za zpřesnění by stály i některé dramaturgické významya vazby. Tak třeba: Jaký tématicky relevantnívztah má prvotní velký pták a následující dvě ptáčata,vylíhnuvší se z jeho vajec? Kde se vzaly a kdo jsoudomečky, které přispěchaly zodpovědět na sotva vyslovenouotázku ptáčků "kde budeme bydlet?" Spoutá azadusí druhého ptáčka strach, nebo sám domeček strachemposedlý?Nadbytečným se jeví postupný růst antropomorfizacedomků - hlava, pak ruce, nakonec i nohy -když tím jediným, co má v ději tématicky relevantnífunkci, jsou jejich ruce, které buď chrání, nebozadržují adusí ptáčka, který chce na svobodu; vše ostatní jejen "ozdoba". A to tím spíš, když postupnáproměna-narůstání domů je nejvýraznějším, ne-li jedinýmviditelným růstem významů, zatímco lety "stálevýš" se odehrávají na stejném místě.Styl podání je podřízen magické "vznášivosti" alegorickéhovyprávění a možná pod jejím vlivem jeponěkud jednostrunný. Rozhodně by prospělo uvědomitsi, jakou emotivní sílu, citový náboj či atmosférumají jednotlivé klíčové body příběhu a podle tohorozlišit, či dokonce kontrastovat jejich temporytmus,dynamiku či barvu hlasu.Drobných otázek či detailů k vylepšení je řada. Alenic z toho nenarušuje základní fakt: Jde ošpičkovou inscenaci se silným sdělením a kvalitnímiinscenačními složkami.Netradiční prostředky a postupy divadla, projevujícíse především výtvarnou zkratkou, baladickýmlyricko-epickým žánrem v svébytné stavbě a způsobemkomunikace inscenátorů s divákem, dávají naději,žeinscenace Haló, já chci ven! se stane inspirativnímpříspěvkem 60. Šrámkova Písku 2021, kam ji porotaregionální přehlídky pardubického kraje Fandův dýchánek,konané 15. května 2021 ve Svitavách (KamilaKonývková, Zoja Mikotová, Luděk Richter), doporučuje.
Luděk Richter

LOUTKÁŘSKÁ CHRUDIM
HANKA VOŘÍŠKOVÁ A TOM MOHR: Haló, chci ven!(autorskáinscenace Hany Voříškové) Hana Voříšková stojí za stolkem s hromádkou písku,rámovaným portálem divadélka. Z toho sesnese peříčko, pak druhé, v písku se objeví velkévejce. Haló, chci ven! - ozve se a vzápětí se vyklubepták.Pak druhý, třetí. Dva menší každý den létají čím dálvýš za svobodou a večer se vracejí do svých domků,které se o ně strachují. Jednoho z nich strach ovládne natolik, že ptáčka nepustí a ten hyne.Síla poetické inscenace spočívá v obraznosti jejíhosdělení. Výtvarné vyprávění vzniká hrou sněkolika papírovými loutkami, slovem a hudbou, jižzprostředkuje Tomáš Mohr sedící opodál u klavíru.Poetický příběh, nesený civilním, leč uhrančivým projevemherečky, vznikl na základě tématu "svoboda",vyhlášeného svitavskou pracovní přehlídkou Posed vroce 2019. A to, že byl vytvořen na předem určenétéma, je na něm znát. Možná by však stačilo těch pármíst, kde se téma svobody a myšlenka, jež se o nísděluje, přímým pojmenováním, vyškrtnout, a nebezpečínabádavé morality by zmizelo.Epické partie příběhu jsou střídány lyrickými komentářiči citacemi zpívanými T. Mohrem, sedícímopodál u klavíru. I tady by stálo za ujasnění a zpřesnění,nakolik je jejich neutrálním interpretem, zástupcemté či oné postavy (písně vypovídají někdy za některéhoz ptáků, někdy za domečky, poté za strach a jindejen coby komentář zvenčí), nebo protihráčem vypravěčky.Za zpřesnění by stály i některé dramaturgické významya vazby. Tak třeba: Jaký tématicky relevantnívztah má prvotní velký pták a následující dvě ptáčata,vylíhnuvší se z jeho vajec? Kde se vzaly a kdo jsoudomečky, které přispěchaly zodpovědět na sotva vyslovenouotázku ptáčků "kde budeme bydlet?" Spoutá azadusí druhého ptáčka strach, nebo sám domeček strachem posedlý?N adbytečným se jeví postupný růst antropomorfizacedomků - hlava, pak ruce, nakonec i nohy -když tím jediným, co má v ději tématicky relevantnífunkci, jsou jejich ruce, které buď chrání, nebozadržují adusí ptáčka, který chce na svobodu; vše ostatní jejen "ozdoba". A to tím spíš, když postupná proměna - narůstání domů je nejvýraznějším, ne-li jedinýmviditelným růstem významů, zatímco lety "stálevýš" se odehrávají na stejném místě.Styl podání je podřízen magické "vznášivosti" alegorickéhovyprávění a možná pod jejím vlivem jeponěkud jednostrunný. Rozhodně by prospělo uvědomitsi, jakou emotivní sílu, citový náboj či atmosférumají jednotlivé klíčové body příběhu a podle tohorozlišit, či dokonce kontrastovat jejich temporytmus,dynamiku či barvu hlasu.Drobných otázek či detailů k vylepšení je řada. Alenic z toho nenarušuje základní fakt: Jde ošpičkovou inscenaci se silným sdělením a kvalitnímiinscenačními složkami.
Luděk Richter
Porota (Zoja Mikotová, Kamila Konývková, Luděk Richter) svitavského Fandova dýchánku, konaného 15. května 2021 proto inscenaci Haló, jáchci ven! nominuje na 70. loutkářskou Chrudim 2021.
ÚPLNĚNAHÉ DIVADLO Veselí nad Moravou: Nepravá tvář(autor neuveden, režie soubor)Krutý egyptský sultán, už od pohledu ohavný tak,že si zakrývá tvář, nic nedá na volání svýchpoddaných po míru, ani po ušetření syrského paláce,v němž vládne krásná a dobrá princezna Raghda.Když ji však spatří, nařídí zastavení bojů a šavlev jeho ruce se mění v růži. Princezna jeho dvornostocení avše spěje k happyendu. On však nevěří, že by ho Raghdamohla s jeho odpornou tváří milovat a nařídíumělci udělat z vosku takovou, která by se usmívala.Ale aby maska seděla, musí se pod ní sultán usmívat.To neumí, protože není schopen prožívat štěstí - tojediné, co nelze dobýt, ale jen získat dobrými skutky.Princezna jeho novou tvář obdivuje, sultán ze strachu,že maska spadne se stává dobrým člověkem a žijíspolu v lásce. Sultán nesnese, že princezna milujejeho nepravou tvář, ukáže se jí bez masky a zjistí,žepravá tvář dík dobrým skutkům zkrásněla.Pohádka sympatická jak ohledáváním tématu skutečnýchhodnot a identity člověka, tak autorskýmzaangažováním mladých inscenátorů.Dramaturgický problém projevující se ve stavbě prameníz posouvajícího se tématu - inscenace vrcholí a končí natřikrát. Poprvé když sultán spatříprinceznu a láska promění jeho jednání. Podruhé kdyždíknepravé tváři získá princeznu a šťastně spolu žijí.Potřetí když se rozhodne být milován a šťasten podsvouvlastní podobou. Obsah onoho posouvaného tématu jevšak zřejmý z jednání postav (a je dokonce i přímovysloven) už nejpozději po prvé třetině hry, a dalšíkroky tak vyznívají jako nastavování.Čtyři mladíci a pět mladic hrají v proměnlivé scénografii proměňujícími se prostředky: První scéna seodehraje ve stínohře šavlí, bojujících za stanovitýmtrojúhelníkem (prý pyramida), další "trojrozměrně"pomocí zezadu vedených třiceticentimetrových manekýnůna nízkém praktikáblu před "stanem", následujícína jeho šikmých stěnách týmiž manekýny se šavlemiv rukou, jindy se "stan" otevře a postavy vejdou skrzeněj, několikrát se objeví tři rámečky a v nich sultánovahlava a v zrcadlech jeho poklady... Občas se hrajecelou figurou manekýna, občas jen hlavou postavy nad"stanem" či ve volném prostoru a občas tak trochuherecky.
Soubor je evidentně vynalézavý a je si vědom, že variace a gradace používaných prostředků jsoupotřebnou součástí působivé inscenace. Ne vždy jevšak nově užitý prostředek zdůvodněn funkcí, již másplnit, takže někdy lyrizující, poetická, výtvarnáestetizace převládá nad dramatickou akcí. Hře s loutkamizatím schází smysl pro akční nadsázku, který by sdělildůvod jejich užití, aby nebyly jen ilustracínapodobující člověka, ale metaforou vyjadřující specifickýmjazykem loutky vztahy, jednání a situace, v nížse ocitá. Ne vždy je také zřejmé, kdy má hrát loutka(a proč) a kdy odkrytý herec svou tváří (a proč).Je takéškoda, že to nejdůležitější, co se udá - proměna sultánovytváře, způsobená jeho proměnou vnitřní - se jenodvypráví. Mohli bychom se i ptát, proč je průvodcema komentátorem děje postava umělce...To vše jsou však jen dílčí a dopracovatelné rezervy inscenace, která vyzařuje nejen tvořivost skupinyodchovanců veselské ZUŠ, ale především jejich zaujatosta nadšení pro věc, a má své nezpochybnitelnéinscenační kvality.
Luděk Richter
Porota krajské přehlídky pardubického kraje Fandůvdýchánek (Zoja Mikotová, Kamila Konývková,Luděk Richter), konané 15. května 2021 ve Svitavách,doporučuje inscenaci Nepravá tvář k zařazení doprogramu 70. loutkářské Chrudimi 2021.
OSAMOCENÁ Hradec Králové: CKD(autorská inscenacePavly Bútorové-Šefrnové inspirovanáknihou Shauna Tana)Obrazová knížka australského ilustrátora a spisovateleShauna Tana Cikáda nepůsobí zrovnaemotivně: nepříliš přitažlivý tvor se vyjadřuje útržkovitýmivýkřiky holých vět v podobě strojově mechanickýchneosobních infinitivů, vypovídajících o vydělenosti,ostrakizaci, cizotě cikády v prostředí odcizenémechanické práce, z níž je po zužitkování pracovníchsil bez poděkování odmrštěna do vzduchoprázdnanicoty. Není snadné najít si cestu k takto chladněpojaté, odtažité bytosti a ztotožnit se s ní. Pavle Bútorové-Šefrnové (ve spolupráci s Bárou Jožákovou)se to zdařilo nadmíru. Je to inscenaceminimalistická co do prostředků, ale bohatá emotivně.Desetiminutové výtvarné divadlo stvořené z plynoucíhočasu, světla, tmy, namodralé lampy,papírové loutky cikády, pár motýlků a přisvícené tvářejediné herečky. Čas bezdějového děje je naplněnstrojově vyráženými slovy a tichem přesně dávkovanýchpauz, jejichž délku herečka citlivě odečítá z napjatébezezvučné reakce diváků. Výsledkem je magie neuchopitelnéhobytí-nebytí v bezčasí neohraničitelného azároveň sevřeného prostoru, završená radostným odpoutánímse v nespoutatelném letu do věčnosti.Působivá obsažná a přesně provedená inscenace jezážitkem, po němž se nechce tleskat, alesetrvat v tichu konečně získané svobody.Soubor se s inscenací CKD přihlásil soutěžně do královéhradeckékrajské přehlídky. To je důvod,proč ji porota Fandova dýchánku nenominovala na 70.loutkářskou Chrudim 2021. Kdyby však se ztechnických či jiných formálních důvodů nemohla zmíněnékrajské přehlídky zúčastnit, vřele ji do programuna Loutkářské Chrudimi doporučujeme.
Luděk Richte