Texty: Hronov, Jiráskův Hronov, S devadesátkou na krku, seriál magazínu Místní kultura, část 6., 2020

S devadesátkou na krku / Jiráskův Hronov slaví unikátní jubileum (6)

HRONOV, ČESKÁ LÍPA: Festival Jiráskův Hronov patří k mezinárodně uznávaným značkám. Jde vůbec o nejstarší divadelní festival na světě. Od roku 1931 se konal každoročně, a to i za těch nejobtížnějších podmínek. Během druhé světové války, po únoru 1948… Dokonce i v loňském, podivuhodném „koronapandemickém roce“ přivítal s otevřenou náručí vybrané soubory. Jiráskův Hronov je totiž „festivalem festivalů“. Už sama přítomnost na Hronově je potvrzením špičkové úrovně divadelních inscenací. Ale nejde jen o to zúčastnit se. Součástí přehlídky jsou také dílny a semináře − pravé kolbiště názorů, zkušeností a dovedností. Jak vnímali atmosféru festivalu a příležitost být jeho aktéry, také na to jsme se ptali členů Divadelního spolku Jirásek z České Lípy, kteří náš cyklus článků k festivalovému jubileu uzavírají. Za všechny „Jirásky“ odpovídala Dita Krčmářová.

Autor článku: Irena Koušková

Jste z České Lípy, jak se tu daří divadlu?

Divadelní spolek Jirásek (dále DKJ) má bohatou historii a v současné době je velmi kreativní a činorodý. Každoroční pravidelností spolku jsou premiéry, reprízy her, silvestrovská představení a pořádání festivalu Českolipský divadelní podzim.


Kdy a za jakých okolností váš divadelní spolek vznikl, resp. byl obnoven? Jaké byly motivace a důvody k založení spolku?

Zde si dovolím použít informace zprostředkované…, jsem špatný ročník na vzpomínky. (úsměv) Moderní historie klubu Jirásek začala v roce 1926, kdy divadelní společnost založili českolipští Sokolové ve spolupráci s Besedou a dalšími českými kulturními spolky. Patronem se stal místním ochotníkům Alois Jirásek, jehož jméno přijal nový soubor za své. Pokud bychom však chtěli dojít až ke skutečným kořenům českého divadla ve městě Česká Lípa, museli bychom se dostat až do dob Rakouska-Uherska, konkrétně k 90. letům 19. století, kdy se jednotlivá česká ochotnická představení předváděla v místních zájezdních hostincích.
Bohatá činnost divadelní společnosti Jirásek z dob 1. republiky byla ukončena 2. světovou válkou (mezi lety 1926 až 1938 nastudoval Jirásek pozoruhodných 70 titulů).
K obnovení došlo hned po osvobození v roce 1945. V padesátých letech však postupně aktivita lidí kolem souboru klesala, nepochybně i díky politickému klimatu tehdejšího Československa, takže v polovině 60. let byla v podstatě na mrtvém bodu.
Ke skutečnému zrození dnešního divadelního klubu tak došlo v roce 1969, kdy se pod režijním vedením Marie Jiřičkové spojili „staří“ ochotníci s mladými studenty místních středních škol a uvedli Jiráskovu hru Filosofská historie. DKJ nabíral na síle každým dalším představením, až se z něj stal fenomén známý nejen v blízkém okolí města, ale i v celonárodním měřítku. Od poloviny 80. let patřil Jirásek k pravidelným účastníkům celostátních divadelních přehlídek v Hronově, Písku a dalších přehlídek tematických. Inscenace Jak se vám líbí, jak se vám líbí (W. Shakespeare – V. Klapka) byla jako první amatérská divadelní hra zaznamenána a uváděna čs. televizí. V roce 1989 Česká televize odvysílala také inscenaci M. Bulgakov-V. Klapka, Mistr a Markétka.
DKJ se několikrát zúčastnil i uznávaných zahraničních festivalů. Mezi nejvýznamnější určitě patřil Světový festival amatérského divadla v japonské Jokohamě (rok 1989) a Mezinárodní festival divadla v korejském Chuncheonu (2004).
Mezi tituly uváděnými českolipskými divadelníky patří jak vlastní texty (V. Klapka – Odyssea, V. Klapka – Don Quijote, F. Zborník - Na druhé straně řeky), tak i texty světových i českých autorů (A. P. Čechov – Tři sestry, Višňový sad, Revizor, Medvěd & Jubileum L. Smoček – Podivné odpoledne dr. Zdeňka Burkeho). V současné době má soubor na repertoáru tyto tituly: W. Shakespeare – Hamlet, Sen v noci svatojánské, Jak se Vám líbí, jak se Vám líbí?, V. Klapka – Commedia ảla carte, V. Klapka – Tanga pro Ježíška, V. Klapka – Maratův Sade, F. Zborník – Legenda o lesích a lidech.


Nakolik aktivní činnost vyvíjíte? Kolik premiér do roka připravíte? Jak často hrajete? Jakých cílů chcete prostřednictvím spolku dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího kulturního dění?

Zkoušíme pravidelně dvakrát v týdnu. Premiéra je uvedena většinou jedenkrát do roka. Hrajeme v místě bydliště velice rádi a to několikrát v roce, máme své věrné diváky, kteří nám fandí. Náš soubor hostuje po celé ČR v rámci přehlídek, ale jsme také během roku hosty klasického programu v divadlech. Režisér souboru Václav Klapka je znám autorskými scénáři nebo velkými zásahy do děl Shakespeara, Gogola, Čechova. Divadelní ambice jsou naplněny, realizujeme své herecké sny a jsme pokračovateli festivalu Českolipský divadelní podzim, který loni dospěl do 44. ročníku. Festival se umístil na 2. místě kulturního žebříčku ve městě Česká Lípa ve čtenářské anketě, což nás velmi potěšilo. Spolku fandí místní základní, střední školy a městem jsme vnímáni a podporováni.


Oslovujete všechny věkové skupiny? Daří se vám podporovat mezigenerační dialog?

Ano, to je náš cíl, oslovit mladší generaci a propojovat věkové kategorie, což se nám daří a velmi si toho vážíme.


Přizpůsobujete tomu i dramaturgii? Chodí na některou z inscenací výrazně mladší publikum?

Pokud sestavujeme dramaturgii festivalu, vždy se snažíme oslovit i mladší generaci, ale spektrum diváků je opravdu mezigenerační. Co se týče tvorby souboru, snažíme se i pro mladší generaci přizpůsobit klasiky modernějším pojetím inscenace, viz Hamlet, Sen v noci svatojánské, Revizor… V současné době je u mladšího publika velmi oblíbená inscenace Commedia ảla carte, která byla uvedena i pro střední školy v České Lípě. Velké oblibě se těšilo Slam poetry, studenti tuto formu novodobé poezie a vyřčeného názoru na věc neznali a hostující slameři měli vyprodaný sál jak v dopoledních, tak i večerních exhibicích.


Co vás na divadelním životě těší a co vám ho naopak komplikuje?

Těší nás zájem diváka, plný sál, sledovanost spolku na webu a sociálních sítích. Radost přinášejí soudružnost a nápady, které posouvají dál. Spojila nás i komplikovaná situace v době korony, která nás donutila streamovat a uvést rozhlasovou hru Nákaza. Podpořili jsme kluky ze Slam poetry a streamovali pro českolipské střední školy jejich exhibici, což mělo obrovský úspěch. Vážíme si toho, že můžeme díky starší generaci Jiráska být u zrodu Hamleta. Kdo z nás by někdy nesnil zahrát si v tak náročném díle…! Plníme si sny, a to je přeci krásný životní příběh.


Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní? Jaká inscenace z vašeho repertoáru je nejvíce reprízovaná? Na čem pracujete nyní? Pustili jste se do Hamleta, to už chce odvahu…

Myslím, že obrovský úspěch Václava Klapky a spolku bylo představení Jak se Vám líbí, jak se Vám líbí?, natočené i Českou televizí. V současné době ho reprízujeme, stejně jako Commmedii ảla carte, Legendu o lesích a lidech, Sen v noci svatojánské a Hamleta. Korona nás zastavila ve zkoušení nové inscenace a zatím nevíme, zda ji vůbec dozkoušíme. Hamlet… velké rozhodnutí, velké téma, velká odvaha… velká výzva, kdy jindy než v téhle době. Spolek se herecky i věkové sešel, aby si tuhle režisérem hozenou rukavici vyzkoušel, je to pro nás zážitek a divadelní pohlazení, byla to dřina, hrajeme Hamleta s pokorou a vždy velkou nervozitou. Další počin z novější éry je určitě Maratův Sade, vyvolal velké pozdvižení a rozporuplné reakce porot, my to představení milovali a stojíme si za ním pro jeho přesah a autorský počin.


Maratův Sad(e)? Čím pobouřil?

Nevím, zda úplně pobouřil, ale asi dramatizací předlohy. Ve Volyni bylo představení porotou nepřijato. Ale já si myslím, že o čem se mluví, to žije a divadelní útvar je prazvláštní forma se spousty úhly pohledů…, z jedné strany kritika poroty, z druhé strany pozvání na festivaly a krásné ohlasy diváků…, to je divadelní tvorba. Musí vyvolávat reakci, nejhorší je slyšet „bylo to dobrý“ a nepřijde žádná diskuze a emoce.


Vraťme se ještě k Hamletovi… Máte už za sebou Krále Leara, Višňový sad, Revizora…, tedy také velká divadelní sousta. S Hamletem se navíc nesetkáváte poprvé, uvedli jste už Noc s Hamletem či Sen kralevice Hamleta… Hráli jste tuto shakespearovskou klasiku už v minulosti? V čem je pro vás v této době Hamlet opět aktuální?

Otázka je spíše na Václava Klapku režiséra inscenace, ale myslím si, že téma je v této době aktuální velmi, politická moc, pletichy, mamon, manipulace a na druhé straně láska, naivita, čistota myšlenek a nepochopení pokřiveného života dospělých. Zdá se vám to neaktuální? Hledáme všichni smysl a pevný bod života, bilancujeme mezi láskou a nenávistí, všichni chybujeme a napravujeme, co se dá, a o tom je Hamlet, o přežití ve společnosti.


Jste zapsaný spolek nebo jen neformální sdružení, máte právní subjektivitu?

Jsme zapsaný spolek.


Kolik členů spolek sdružuje? Jaké jsou věkové, profesní a genderové charakteristiky jeho členů? Jaké jsou povinnosti člena spolku?

Náš spolek má kolem dvaceti členů různé generace od osmnácti let po… 70? (úsměv) Klasicky platíme členské příspěvky.


Jaký je vztah obecního zastupitelstva/magistrátu ke spolku? Máte jejich podporu?

Podpora města je obrovská a vážíme si jí, na festival žádáme podporu i skrze Liberecký kraj. Příspěvky místních podnikatelů tvoří též velkou část našich příjmů, jsou věrnými diváky a donátory spolku, většinou podporují pravidelně a rádi.


Jak vaše plány na letošní rok zkomplikovala současná mimořádná situace? Vzešlo z ní pro vás také něco dobrého? Zůstali jste v kontaktu s diváky i přes nucené uzavření divadla?

Ano, zkomplikovala dokonale, zrušili jsme celý festival Českolipský divadelní podzim tři dny před zahájením. Ale stihli jsme alespoň jednu poslední sobotu a rozloučili se s naším starým divadlem, které bude dva roky kvůli rekonstrukci zavřené. Bylo to smutné a zároveň radostné, že jsme to dali a představení odehráli pro naše diváky, zkrátka obrovská rána, celoroční přípravy zahodíte do koše a nic prostě nic…


V roce 2016 oslavil Divadelní klub Jirásek 90. výročí svého založení. Jiráskův Hronov měl toto jubileum v roce loňském. Co vás spojuje kromě osobnosti Aloise Jiráska?

Máme uchovaný dopis přímo od Aloise Jiráska adresovaný spolku (viz foto v příloze – pozn. red.), je to historie, ale doba se vyvíjí… v rámci výročí jsme vydali knihu s fotografiemi z divadelních her DKJ, uspořádali ples, vydali pamětní minci…


Doba se vyvíjí... a literatura stárne. Jaký mají dnešní mladí lidé vztah ke spisovateli Jiráskovi? Budou ještě za pár let vědět, komu festival vděčí za svou značku?

Nevím, je na každém, jaké informace vstřebává. Já bych si nedovolila podceňovat mladší generaci a vyzdvihovat generaci starší. Studenti tvorbu Aloise Jiráska odříkají v podobě titulů, ale zda ji četli nebo viděli na divadle, to nedokážu posoudit. Mám krásnou historku z představení Psa baskervilského. Přišla za námi do šatny divačka a děkovala, že se už tak dlouho nezasmála, a že vůbec netušila, jaký měl Alois Jirásek smysl pro humor… i to se může stát. (úsměv) Myslela to vážně.
Na druhou stranu studenti oslovují náš spolek, když píší seminární práce a na osobnost Aloise Jiráska v rámci DKJ se ptají. Populární fotografie z festivalu je socha Aloise Jiráska s rouškou a v kulichu, kde se studenti rádi zvěčnili. (smích)


Hrajete ve staré budově Jiráskova divadla, kterou čeká rekonstrukce. Otevřít by se mělo až za dva roky. Kam se přesunete? Omezíte činnost?

Vše se tak zastavilo, plány máme, rekonstrukcí divadla nezaniká DKJ, budeme hostovat a hrát venku a zkoušet v KD Crystal, život jde dál, jen se přizpůsobit novým podmínkám.


dkjirasek.eu


Vizitka

Dita Krčmářová, absolventka ekonomické školy v Jablonci nad Nisou, maminka 18leté dcery, od 20 let členka divadelního spolku DKJ, od roku 2014 ředitelka festivalu Českolipský divadelní podzim, od r. 2017 předsedkyně spolku DKJ, představitelka řady divadelních rolí.

Místní kultura, vydáno 10. 3. 2021