Databáze českého amatérského divadla

Texty: KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945, Kulturní život ve Dvoře Králové nad Labem za druhé světové války, str. 89-99

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945 e na adrese https://m.mudk.cz/filemanager/files/167742.pdf
v kronice je kapitola:
Kulturní život ve Dvoře Králové nad Labem za druhé světové války str. 89 - 99

90Třemešné. Dne 12. prosince uctila pak sedmdesátiny mistra Vítězslava Nováka slavnostním koncertem z jeho skladeb. Veliký význam pro další rozvoj hudebního života ve dvoře Králové nad Labem mohla míti a po určitou dobu měla Městská hudební škola, založená 2. září 1940. V profesorském sboru byli získáni nejen dobří hudební pedagogové, kteří mohli vychovati městu zdatný hudební a pěvecký dorost, ale také ochotní spolupracovníci, hlavně ve Dvořáku, kde se ujal ředitel školy Cyril Pe-cháček místa dirigentského a profesoři Karel Kubeš a Hynek Šubčík čelných houslových portů v orchestru. Bohužel sotva překonala Hudební škola obtížné začátky, byla již 28. března 1941 ministerstvem zrušena, ačkoliv měla 237 žáků. Sbor utvořil kolegium soukromých učitelů hudby a pracoval dále. Pod taktovkou nového dirigenta C. Pecháčka zazněla mohutně na koncertu dne 6. března 1941 slavná předehra k Smetanově Libuši, jako radostná předvěst vítězství, které bylo sice ještě daleko, ale které přijíti musilo. I dokonalé provedení Beethovenovy Páté symfo-nie přijato obecenstvem vděčně, poněvadž vědělo, že geniální autor patřil celému kulturnímu světu. Sté výročí narozenin Antonína Dvořáka bylo oslaveno velmi důstojně dvěma koncerty a slavnostní akademií. Na prvním koncertě byly provedeny vesměs skladby oslavencovy (předehra k opeře Čert a Káča, Vodník, Polednice aj.). Na druhém vedle symfonie e-moll Z nového světa slyšelo obecenstvo v absolutně dokonalém provedení .... na violoncello B. Havrana nádherný koncert h-moll. Na akademii, jejíž program byl sestaven také z děl Dvořákových, měl promluviti o svém velikém příteli hudební skladatel J. B. Foerster, ale proslov byl v poslední chvíli němec-kým hejtmanem zakázán. Roku 1942 byl věnován především dílu Wolfganga Amadea Mozarta. Byla provedena přede-hra k opeře Don Juan, kterou napsal Mozart v Praze. Dále symfonie E duo (Jupiter) předehra k opeře Titus. Téhož roku, 11. a 12. dubna provedena byla Dvořákem a Zábojem Dvořákova kantáta Svatební košile. Heydrichova smrt přerušila na několik měsíců náš kulturní život. Teprve 8. října 1942 pořádá Dvořák další koncerty na němž vedle Mozartovy předehry k Figarově svatbě byly hrány klavírní skladby Bedřicha Smetany, profesorkou pražské konservatoře hudby Marií Kustkovou. A v prvních dnech prosincových téhož roku zazpívaly ve dvoraně Hankova domu čtyřikrát za sebou zpěvy a tóny nesmrtelné Smetanovy Prodané nevěsty. To byl nejen významný čin kultur-ní, ale právem možno říci – i politický. Nacističtí censoři nechápali, čím je nám Prodaná nevěsta. Dirigent C. Pecháček a sbormistři Oldřich Říha a J. Židek zasloužili se tím velice. V roce 1943 byla Prodaná nevěsta opakována ještě dvakrát. V tomto roce vedle koncertu místní rodačky Evy Prchlíkoví, členky brněnské opery, byly ko-nány hudebním spolkem Dvořák dva koncerty pro dospělé a jeden pro mládež pod taktovkou C. Pecháčka. Na prvním z koncertů pro dospělé zazněla mohutná Dvořákova Husitská. Na druhém Slovanské tance téhož skladatele. Téhož roku mělo také svůj samostatný koncert místní komorní sdružení (Hynek Šubčík, Karel Kubeš, Josef Havlíček, Oldřich Říha a J. Židek). V roce 1944 měl spolek Dvořák jeden samostatný koncert orchestrální a druhý společný s pěveckou jednotou Záboj. Dosavadního dirigenta vystřídal nový dirigent J. Židek. Oba místní virtuosové Šubčík a Kubeš uspořádali své samostatné koncerty houslové. Vedle děl našich vyni-kajících komponistů hrána byla díla cizích autorů (Liszt, Chopin, Bach, Beethoven, Paganimi, Verdi, Brahms, Mozart aj). Komponisti „nepřátelských“ státu byli ovšem stále vyloučeni. Několik koncertů v době okupace uspořádalo také místní vedení Národního Sonoučenství (Moravské učitelky, Pražští učitelé, Papa Bartoň, Richard Kubla a M. Nápravníková, Marie Pa-dvalová aj.) a Národní odborová ústředna zaměstnanecká (koncerty vládního vojska z Hradce Králové). Významným činem na poli hudební kultury byly „Hudební pondělky“ pořádané Městskou hudební školou v době od 2. prosince 1940 do 17. listopadu 1942. Celkem dvacetkrát se sešli přátelé hudby a zpěvu v bývalé zasedací síni Hankova domu na intimních večerech, které při-nášely krásný požitek umělecký. Každý večer byl věnován zpravidla jednomu skladateli, o jehož životě a díle promluvil vždy stručně ředitel Cyril Pecháček. Pak byly provedeny některé význačné

91KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945 jeho skladby. Z domácích skladatelů to byli: Zdeněk Fibich, Bedřich Smetana, Vítězslav Novák. Josef Suk. Antonín Dvořák. Jan Kubelík, J. B. Foerster, Jan Malát, Oskar Nedbal, František Ondříček, Jaroslav Křička a Cyril Pecháček. Z cizích: Beethoven, Mendelsohn, Liszt. Chopin, Mozart, J. Š. Bach, Schubert. Jeden večer byl věnován vánočním písním a koledám. Divadlo(Hlavním pramenem k napsání této stati pokud se týká spolku Hanka byla zpráva režiséra Karla Hirsche. )Neméně bohatá a plodná byla činnost divadelní, i když při výběru her naráželo se již na značné potíže. Německé úřady povolovaly ochotně hlavně na počátku pořádání divadelních představení pro dělnictvo zbrojního průmyslu v klamném domnění, že český člověk za trochu zábavy zapo-mene na otroctví, ve kterém vězí. Nacistické heslo „Kraft druoch Freňde“ nepůsobilo. Dvakrát za války byla divadelní činnost na delší dobu přerušena, poprvé po atentátu na Heyd-richa, podruhé od 1. září 1944 do konce války pro „totální nasazení“ všech pracovních sil. Autoři, kteří kadencí svých her ohrožovali nepřemožitelnou, Říší, byly ovšem vůbec zakázáni, např. Karel Čapek aj. Jiní byli podrobeni přísné cenzuře, která zacházela někdy až do směšností. Tak např. ve hře Götze „Soupeři“ musila být vynechána slova“ Praská to tu, co? – dále slova: Svobody a jistoty. – Slova „těžké krisi“ musila se nahraditi slovy „Finanční krisi“ slova „Šel jsem někdy i přes mrtvoly“ slovy: byl jsem bezohledný atd. Slova „pravda“ a „svoboda“ nesměla se vůbec s jeviště ozvati. Autoři „nepřátelských států“ a amerického původu nesměli se ovšem také hráti. Poněvadž vznikla pochybnost o čistě arijském původu Vrchlického a Julia Zeyera byli oba na čas vyřazeni. Naši ochotníci nedodrželi se ovšem censurovaného textu a dovolili si realitu a tam nějaké to extempore, kterému obecenstvo dobře rozumělo a vděčným potleskem odměnilo. Např. dva dny před zřízením protektorátu hrál ochotnický spolek Hanka časovou hru V. Wernera Noví lidé, v niž profesor Junek ústy starého ochotníka Ot. Podhradského slavnostně prohlásil z jeviště „Byli jsme před Libercem, budeme i po něm!“ Bouřlivý potlesk byl důkazem, že obecenstvo dob-ře pochopilo. S touto hrou šli pak naši ochotníci do Hronova, musili se však už písemně zavázati , že budou přesně dbáti censurní úpravy kusu. Poněvadž přísný výběr byl spojen se značnými obtížemi, řídili se naši ochotníci obyčejně repertoárem divadel pražských, který byl už censurou uvolněn. Od roku 1941 musily býti plakáty německo-české a vedle starého názvu spolku bylo vždy vytištěno „Liebhaberbühneverein Hanka“. Sídlo spolku Hankův dům, dostal od německého vládního komisaře nové jméno „Vtarthaus am Viktoriaplazt“. Spolková činnost byla různým způsobem ztěžována. Bylo např. nařízeno, že se smí hráti každá hra jen jednou. Teprve když se dokázalo, že se všechno dělnictvo zaměstnané ve zdejším válečném průmyslu do divadelního sálu najednou nevejde, bylo dovoleno německým hejtmanem hráti každou hru třikrát. Německé podniky měli ovšem přednost a tak majitel jeviště, spolek Hanka, musil vždy ustoupiti, i když Němci oznámili svůj požadavek v poslední chvíli. V šatnách nesmělo se topiti, o žních nesmělo se hráti, nebylo nejpotřebnějších rekvisit apod., ale všechny tyto obtíže překonalo nadšení našich ochotníků. Když přišlo nařízení, že se musí hráti ve pro-spěch Německého Červeného kříže, bylo však rázem po nadšení a dlouho to trvalo, že se uvolnil jeden z členů, aby se ujal režie. Až do března 1941 hráli naši ochotníci jen české autory. Téhož roku dostal spolek doporučení tj. rozkaz, aby hrál častěji díla „spojeneckých“ autorů. Proto na podzim t. r. viděli jsme na jevišti Hankova domu nejdříve hru italského autora G. Stefaniho „Muži nejsou nevděčni“ a potom dílo německého Klasika Hermana Sudermanna „Skryté štěstí“. Dále už se nemohl vyhnouti spolek Hanka cizím autorům, ale omezuje jejich počet na nejmenší míru, dávaje přednost autorům německých spojenců. Zájem o divadlo byl za války veliký. Sál Hankova domu býval třikráte za sebou přeplněn obecenstvem. Značnou část návštěvníků tvořila mládež z celého kraje, „nasazená“ ve zdejším válečném průmyslu, hlavně u firmy Junkers v Sochorově továrně.

92KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945
V roce 1941 byl pořádán ve Dvoře Králové n. rabem „První divadelní týden“. Na jevišti v Hankově domě vystřídaly se ochotnické spolky z Police, Mladé Boleslavi, Jaroměře, Jičína a Chlumce n. Cidlinou. Tyto zájezdy byly spojeny s mnohými obtížemi, ale měly v tehdejší době především veliký význam mravní. Spolek divadelních ochotníků Hanka pamatoval i na výchovu svého členstva, zvláště mladší-ho. Například v roce 1944 pořádal kurz, na němž v deseti přednáškách poučeni byli posluchači o všem, co má dobrý ochotník znáti. Zvláštní kurz byl věnován nácviku jevištní řeči. V létech 1939 až 1945 sehrál spolek divadelních ochotníků Hanky tyto hry: V roce 1939:-11. listopadu 1939 - Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně,-5. března 1939 - A. Santner : Jak kašpárek Ferina vyhnal čerta ze mlýna (pro mládež). Režie: Vrchlický (J. Janda), Santner (Nosková). -11. a 12. března a 22.srpna 1939 v Hronově - Vilém Werner: Noví lidé, režie Jan Růžička,-9. dubna 1939 - A. Rada: Čarovné zvonky (pro děti), režie M. Nosková,-23. dubna 1939 - K. Balák: Král Vzdoroslav (pro děti), režie: Fr. Rovenský, -12. a 14. května 1939 – Alois Jirásek: Lucerna, režie: Jan Růžička,-14. září 1939 – J. Smíšek: Příkladný táhuon, režie:Jan Růžička,-27. září a 24. října 1939 v Jaroměři – E. Synek: Noční služba, režie J. Janda-26. listopadu 1939 – A. Kozel: Kašpárek a Šmidra na posvícení v Hudlicích, režie: Fr. Ro-venský,-3. prosince 1939 – Kašpárek s Honzou vysvobodili princeznu Čarokrásku (pro mládež), re-žie: Fr. Rovenský a Kraus,-30. listopadu 1939 – Jan Gormela: Ta prvá, režie Jan Růžička.V roce 1940: -7. ledna 1940 – Kučerová Fischerová: Tři zlaté vlasy děda Vševěda (pro děti), režie Jan Rů-žička,-21. ledna 1940 – A. Santner – Kašpárek a Šmidra mezi Indiány (pro mládež), režie F. Ro-venský,-28. ledna 1940 – F. Páček: Princezna Nefta (pro mládež), režie Fr. Rovenský,-6. dubna 1940 – Emanuel Bozděch: Světa pán v županu, režie: J. Růžička,-7. května 1940 – F. Tetaňer: Člověk nemá jen sebe, režie J. Štika,-5. června 1940 (22. října v Jaroměři) Karel Horký: Bejvávalo aneb Lonpefňici na Chlumu. režie K. Hirsch,-29. srpna 1940 – B. Ntěšilová: Uličnice, režie Fr. Rovenský,-12. září 1940 – Jaroslav Kvapil: Obloha, režie Jan Růžička,-26. září 1940 – F. V.Krejčí: Povodeň, režie Z. Nedošínská,-29. listopadu 1940 - Olga Scheinpflungová: Chladné světlo, režie: Jan Růžička,-1. prosince 1940 – A. Santner: Jak Kašpárek se Šmidrou vysvobodili královnu (pro mládež), režie:Fr. Rovenský,-10. prosince 1940 – Fr. Götz: Soupeři, režie: kolektivV roce 1941:-19. ledna 1941 – F. Míšek: Kašpárkovo kouzelné zrcadlo (pro mládež), režie Fr. Rovenský,-21. ledna 1941 – J. Melka: Mistrův mistrovský kus (pro mládež), režie K. Hirsch,-16. února 1941 – R. J. Vojíř: Jak kašpárek hledal štěstí (pro mládež), režie Fr. Rovenský,-13. února 1941 – Karel Werner: Červený mlýn, režie J. Štika,-2. března 1941 – K. Luženská: Kašpárek měl velkou tůru, přelstil ducha Čurynmůru (pro mládež), režie, Fr. Rovenský,

93KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945- 13. března 1941 – Anton Coolen: Cizinec, režie J. Štika (hráno také 23. března 1941 v Polici n. Metují),-23. dubna, 3. května, 14. května 1941 (Divadelní týden) – Zdeněk Štěpánek: Nezbedný bakalář, režie: Karel Hirsch,-4. května 1941 – Alois Jirásek: Vojnarka, režie Jan Růžička,-5. června v Polici n. Metují, 7. června v Chlumci n. Cidlinou – Henryk Ibsen: Strašidla, režie Jan Růžička,-11. září 1941 – A. Stefan: Muži jsou nevděční, režie: K. Křivánek,-27. září 1941 – Hemann Sudermann . Skryté štěstí, režie dr. J. Geisler,-16. září 1941 – Henryk Ibsen: Strašidla, režie: kolektivV roce 1942-8. ledna 1942 - A. J. Noban: Sluneční paseka, režie: F. Šedý,- 28. března 1942 – (13. dubna v Jičíně) Š. K. Macháček: Ženichové, režie: Mirs. Voušrouš,- 14. května 1942 – B. Polach. Vrah jsem já, režie dr. M. Köcher,-29. srpna a 1. září 1942 – F. J. Šamberk: Jedenácté přikázání, režie K. Hirsch ,- 1. října a 2. října 1942 (a 4. října v Polici n. Metují) – D. Krpata: Hvězdy nad hradem, re-žie K. Hirsch.V roce 1943- 2. ledna a 3. ledna 1943 – A. Ivers: Sadová třída 13, režie dr. Geisler,- 30. ledna a 31. ledna 1943 – H. Vnolijóki: Ženy na Niskavnovi, režie: dr. Geisler,- 20., 21., 22. února 1943 – J. Szekelyiová: Komorní hudba, režie dr. Koechar-9., 10., 11., března a 17. dubna 1943 – H. Zukanlen: Rejthař, režie Karel Hirsch (18. dubna v Jaroměři, 22. května v Nové Pace, 23. května ve Smiřicích),)-8., 9., 10., května 1943 – dr. Kupata: Mistr ostrého meče, režie K. Hirsch,(7. července v Polici n. Metují)-29., 30., 31., května 1943 – H. Vnolijoki: Chléb na Niskovnovi, režie dr. Geisler,-3., 4., 5., července 1943 – Holberg – Hlávka spáč, režie K. Hirsch-22., 23., 24., září 1943 – A.J. Noban: Stvorční lásky, režie K. Hirsch,-9., 10., 11., října 1943 – Boeidahl: Vybouření v ústavu šlechtičen, režie dr. Geisler.-22., 25., 26., září 1943 – D. C. Faltis: Stanice Gordian, režie J. Janda,-19., 20., 21., prosince 1943 – F. Tetaner: Křivdy nepravosti, režie dr. Köcher.V roce 1944-20., 21., 22. ledna 1944 – Vilém Verner: Srdce na uzdě, režie K. Hirsch,-6., 7., 9. února 1944 – (pro Německý červený kříž) M. Gössner: Moudrý démant, režie dr. Ojeislav,-1., 2., 3. dubna 1944 – V. M. Strojil: Rodinná pouta, režie M. Vondrouš, hráno také ve Smiřicích, -28., 29., 30. dubna 1944 – A. Iavorin: Tři Jimenesové, režie Z. Macoun, -24., 25., 26. června 1944 – C. Goldíni: Loď do Smyrny, režie K. Hirsch,-22., 23., 24. července 1944 – O. Baumji: Velká hvězda, režie dr. Geisler, -12., 13., 14. srpna 1944- Fr. Giebitz: Začalo to nevině, režie M. Vondrouš,-1. září 1944 přišel zákaz další činnosti.V roce 1945Hned po osvobození zahájena nová činnost. Hráno:-23., 24., 25., 26. června 1945 – L. Stroupežnický: Naši furianti, režie K. Hirsch,
KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945
94(Slavnostní představení před zástupci Rudé armády),-28., 29., 30. července 1945 –
A. Jirásek: M. D. Rettigová, režie M. Vondrouš,-6., 7., 8., 9. října 1945 – N. Gogol: Revizor, režie K. Hirsch (21. října v Miletíně a 25. října v Jaroměři).Tento přehled je jasným důkazem, že ochotnický spolek Hanka konal svoje poslání v dobách osudově vážných a za poměrů nejvýše obtížných tak horlivě a čestně, že nesmí být v kulturních dějinách Dvora Králové n. Labem na tuto jejich práci nikdy zapomenuto. Dramatický kroužek Havlíček šel i za okupace svou tradiční cestou a postaral se občas o be-znáročnou zábavu svého obecenstva. Provedl 8 operet, 6 děkanských představení, 3 činohry a 1 dramatické pásmo z Karafiátových „Broučků. Veliký kus práce na poli kulturním vykonal dramatický odbor církve československé (za oku-pace českomoravské) Palcát. Hlavní zásluhu o jeho obsáhlou činnost získal si Rudolf Fiala (nyní v roce 1953 – zaměstnán v ministerstvu vnitřního ochodu – tehdy úředník spořitelny). Podniky Palcátu byly obratně organizovány a těšily se velké oblibě hlavně mladé generace. Vedle krásných „literárních večerů“, o kterých bude psáno na jiném místě, věnoval pozornost kulturně divadelní řeči a všem složkám ochotnické práce. Pořádal kurzy pro herce i režiséry a zvláštní kurzy věnoval divadelní mluvě. Samostatně provedl 4 aktovky A. P. Čechova a Zeyerovu Starou historii, dále divadlo pro mládež „Rozpustilý Jeneček“ a inscenaci (liturgické) biblické hry „Milostný Samaritán“. Byl spo-lupořadatelem při zájezdu členů Národního divadla do Dvora Králové n. Labem k provedení klasických her J. W. Goetha „Torgnato Tasso“ a „Ifigenie na Tauridě“. Činnost místních ochotnických spolků byla doplňováno zájezdy divadelních společností. Hrálo zde Východočeské divadlo ředitele Jičínského, Divadla sdružených měst českého severovýchodu ředitele Šece a Středočeská činohra ředitele Boudy. Umělecky nejvýše stála společnost Boudova. I tyto společnosti měly ve svém repertoáru většinou hry dobrých našich autorů zvláště v prvých dvou letech války a když už museli hráti překlad z němčiny uchylovaly se alespoň k německým klasikům (Goethe, Schiller, Hanptman aj.). V dalších letech, kdy německý teror u nás den ode dne vzrůstal, přibývalo v repertoáru divadelních společností her německých často umělecky málo hodnotných. Od toho se ovšem řídila návštěva obecenstva. Dvojnásob milými hosty na našem jevišti v létech poroby byli členové pražských divadel, zvláš-tě Národního: Leopolda Dostalova, Eduard Kohout, Jiřina Šejbalová, Jiří Steimar, Kkarel Kolár, Jiří Dohnal, J. Vojta, Václav Vydra, Otomar Korbelář, Zdeněk Štěpánek, Bedřich Karel, Olga Scheinpfulgová, Ladislav Boháč a jiní. Že ani v dobách nejtěžších dramatická múza v našem městě nemlčela, o tom svědčí tato čísla: v roce 1942 bylo v Hankově domě celkem 71 představení, v roce 1943 – 74 představení a v roce 1944 do 1. září, kdy bylo hraní divadel úředně zakázáno 37 představení. Přednášky, recitační večery, kurzyNejvětší obtíže stavěly se v cestu činnosti přednáškové. Co by český lid tehdy slyšel, nesmělo se mu veřejně říci, ale dovídal se to ze zahraničního rozhlasu, co by mu samosprávní protek-toři dovolili přednášeti, o to nestál. Text každé přednášky musil být předkládán v německém překladu cenzuře, což bylo spojeno s velikými obtížemi. Ale i za těchto svízelných poměrů bylo vykonáno dosti. Všimněme si nejdříve činnosti městského osvětového sboru, který byl v dvacetileté první naší republiky oficielním organizátorem přednáškové činnosti. V prvních měsících osudného roku 1938 soustředil výbor MOS hlavní práci na přípravy k důstojné oslavě dvacátého výročí obnovení státní samostatnosti, která měla vyvrcholiti dne 28. října 1938 odhalením pomníku prezidenta F. G. Masaryka. 28. května 1938 byl položen základní kámen na místě, kde až do té doby, od roku 1867, stál pomník Václava Hanky, jenž byl proto přemístěn na náměstí za děkanským kostelem. Zdařilé poslední dílo profesora

95KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945 Drahoňovského bylo včas dodáno, ale pro tragické události podzimu 1938 nemohlo už být na určené místo postaven. Bylo dlouho pečlivě ukrýváno v obecním dvoře, ale konečně musilo býti vydáno ke zničení. Výbor MOS správně předvídal, že dříve či později bude mu veškerá činnost znemožněna. Pro-to se postaral již v roce 1939 o rozdělení všeho majetku, aby se nedostal do rukou okupantů. Obsáhlou knihovnu poučných spisů daroval městské knihovně až na Technický slovník, který dostalo naše gymnázium, obrazy, umělecké publikace, promítací přístroje, plastiky, filmy, gra-mofonové desky aj. věcný inventář rozdány školám nebo uloženy v městském muzeu. Za peně-žitý majetek koupeny od místních umělců obrazy a darovány také školám a veřejné čítárně. Vlastní činnost MOS až na několik přednášek zeměpisných omezovala se na pořádání dlou-hodobých kurzů hlavně v podzimních a zimních měsících. Byly to však netolik nevyhnutelné kurzy němčiny, ale také kurzy jazyka francouzského, anglického a ruského. Vedle kurzů jazyko-vých byly pořádány kurzy těsnopisu a psaní na stroji. Kurzy byly pořádány většinou v učebnách místní obchodní akademie, hlavním organizátorem byl profesor téhož ústavu Jaroslav Kugler. V listopadu 1939 ujalo se kulturního vedení také v naše městě formálně Národní Souručenství. Okresní vedoucí dr. Josef Nosek na ustavující schůzi MOS dne 20. listopadu 1939 vytkl úkol nového výboru slovy: Povinností MOS je v nynější době vésti lid tak, aby pevnou myslí a nadšeně směřoval k metám duchovním. Kulturním činem velikého významu byly „Besedy o české kultuře“, pořádal MOS v prvních létech válečných. Podnět k nim dal předčasně zesnulý architekt a akademický malíř Alois Wach-sman a velmi obratně jej organizoval Rudolf Fiala, úředník městské spořitelny. Byly vždy kultur-ním svátkem. První beseda byla 25. února a přednášel na ni básník František Halas O poesii, za účasti 520 osob. V místním listě bylo vystižně napsáno: „Touto i dalšími besedami byla a bude zachycena a vyjádřena touha Královédvorského obecenstva čerpati v dnešních těžkých dobách z kořenů a podstaty našeho národního života sílu, víru a naději do budoucna“. – Po Halasovi přednášel profesor dr. J. Pečírka o malíři Janu Preislerovi a o poesii jeho doby, dr. Oberpfalzer na téma Chvála mluvy českého venkova, dr. D. Stránský Český lidový kroj, ing. Kouřil Lidové divadlo, Karel Plicka České lidové písně, dr. Jaroslav Pečírka Současné české umění výtvarné, Mirko Očadlík Fr. Liszt. – Další přednáška, na níž měl mluvit profesor Čeněk Chyský o praž-ském hradě a jeho památkách, byla zakázána. Německé censurní úřady konečně pochopily, že besedy o české kultuře nejsou tak zcela nevinné, jak se dle předložených textů zdálo a že sledují ještě jiné cíle než jen vzdělávací. Skoro každý z přednášející dovedl alespoň v náznacích říci něco k povzbuzení a potěše posluchačů. Alespoň jeden příklad: Profesor Oberpfalzer mluvil o čes-kých příslovích a pořekadlech a jen tak jakoby namátkou uvedl tato: Pýcha předchází pád – Kdo jinému jámu kopá, sám do ni padá – Podvod a klam zradí se sám – Stromy do nebo nerostou. Obecenstvo porozumělo, bouřlivý potlesk odměnil průhlednou tajenku. Dne 29. dubna 1942 zamřel zasloužilý kulturní pracovník, profesor místního gymnázia Ph. dr. František Koza, který byl 23 roky nepřetržitě členem výboru a od roku 1925 do předčasné smrti – 17 roků předsedou Městského osvětového sboru. Dne 11. května 1943 byla činnost všech osvětových sborů zastavena, poněvadž dosavadní funkcionáři nemohli se prostě přizpůsobiti novému režimu, který po nuceném odstupu ministra dr. Kaprase u nás nastal, když se stal vedoucím Úřadu lidové osvěty ministr Emanuel Mora-vec.Týž na sjezdu referentů osvětové služby prohlásil, že „záchrana české kultury a českého jazyka je možná pouze tehdy, když celý česká národ přejde k poznání, že jedině v rámci vel-koněmecké říše je možno budoucnost českého národa a tím také další rozkvět a kvalita české kultury“. České lidové osvětové službě vytkl dva úkoly:1)posílit v českém lidu říšskou myšlenku,2)pracovat na upřímném sblížení mezi národem českým a německým. S dosavadní osvětovou činností byl zcela nespokojen, poněvadž dle jeho mínění „se spokojo-vala s tím, že ve svém češství se nekriticky koupala a že probouzela vlastenectví, jež této době neodpovídá a jež je zpátečnické a chatrné, nevraživé, do sebe chorobně zamilované, neprodyšně
96KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945 uzavřené a zamýtované a liší se od vlastenectví moderního, dnešního, evropsky zaměřeného, jako s liší mozek od automobilu“. Tuto tupou Moravcovu ideologii nemohl přijmouti za svou ani výbor Královédvorský MOS. Proto nastala v jeho činnosti takřka úplná stagnace a jen se vyčkávalo, až dojde k úřední likvida-ci. Resignace nebyla vládním komisařem Görnerem přijata. Dne 11. května 1943 dosavadní osvětové sbory byly nahrazeny „Veřejnou službou osvěto-vou“ s místním okresním a krajským vedením podřízené přímo ministerstvu lidové osvěty. V če-le nových institucí byli postaveni také u nás lidé, kteří se nikdy osvětovou činností nezabývali, neměli k ní nejmenších schopností a jejichž jedinou kvalifikací byla „oddanost říšské myšlence“. Velmi mnoho práce dalo vedoucím ustavení pořadatelského výboru, poněvadž každý, kdo jen trochu mohl jmenování odmítal. Chceme-li správně zhodnotit činnost místní Veřejné služby osvětové, musíme říci, že mnoho škody nenadělalo. Ne snad zásluhou svých vedoucích, ale prostě proto, že občanstvo její pod-niky ignorovalo. Proto také vlastní činnost, které mělo vést náš lid k novému „lepšímu světové-mu názoru“ byla celkem nepatrná: několik přednášek a oficielních oslav. Jak neprozíravé bylo vedení VOS, o tom nejlépe svědčí fakt, že ještě 17. prosince 1944. tedy v době, kdy nebylo nejmenších pochybnosti o výsledku války, uspořádalo přednášku smutně proslulého přisluho-vače nacismu H. Tuskányho na téma „Demokracie – židovstvo - bolševismus“. Aby si zajistili účast na těchto svých „Kulturních akcích“, zvali na ně osoby služebně závislé, zvláště státní a veřejné zaměstnance. Pozvánky byly číslovány, zněly na určitá jména a pozvaný musil odevzdati útržek se svým číslem a jménem při vstupu do sálu, takže se dalo pak snadno zjistiti, kdo pozvání nevyhověl. Ale i při tomto opatření bývalo dosti míst prázdných. Vedení VOS poznalo brzy svou bezmocnost a aby mohlo přece vykázati „velkorysou“ činnost, nařídili, že všechny kulturní akce musí býti pořádány pod jeho záštitou. Např. hudební spolek Dvořák měl koncert, ale na plakátu jako pořadatel byla uvedena Veřejná služba osvětová. K dobru VOS dlužno připsati pořádání několika koncertů a řady filmových představení. pro-mítání byla až na malé výjimky poučná filmy z různých oborů vědních. Kulturním činem prvého řádu bylo provedení celého Smetanova cyklu symfonických básní „Má Vlast“ Královéhradeckým filharmonickým orchestrem (dirigent profesor Svaťa Kepr) dne 22. dubna 1944.Měla-li VOS pečovati o převýchovu dospělých, bylo úkolem kuratoria pro výchovu mládeže, aby převedlo na „lepší cesty“ náš dorost. Ministr Moravec prohlásil, že do roka čeští otcové a matky nepoznají svých dětí, vedených kuratoriem. Mýlil se však jako vždy při svém proroctví. Vedení mládeže musilo být konec konců svěřeno českým lidem a ti ani v této nevděčné a nepří-jemné funkci, až na malé výjimky nezapomněli na svou národní povinnost. Až na oslavu Hitlerových narozeni v dubnu 1944, kterou místní vedení kuratoria pořádat musilo, nevykazuje celá jeho činnost jediného podniku, který by mu sloužil k necti. To nutno v zájmu pravdy pro budoucnost zaznamenati. Věnovalo se především tělesné výchově na hřiš-tích, pořádalo přebory mládež v plavání, ledním hokeji, uspořádalo tělocvičnou besídku mládeže zdejších škol. Nařízené „ideové prostory“ byly obyčejně v pravém slova smyslu odbývány a na-šim dětem neublížily. Ty byly vedeny svými rodiči po bezpečné cestě. Kuratorium uspořádalo pro mládež tři divadelní představení (Tyl – Jirásek – Klicpera) a čtyři koncerty, na kterých vedle skladeb Mozartových a Schubertových provedena byla vesměs díla význačných skladatelů českých, především Dvořáka (Slovanské tance) a Smetany (Má vlast). Uvedeme-li ještě uspořádání výstavy lipového květu a léčivých bylin, je tím činnost místního kuratoria vyčerpána. Zvláštní kapitola musí býti věnována činnosti Městské služby osvětové (MOS) přezvané po zřízení veřejné služby osvětové na Městský úřad osvětový. Proč došlo ke zřízení tohoto úřadu?Zvláště mládež domácí i cizí, zaměstnaná ve zdejším zbrojním průmyslu, hledala po unavující práci osvěžení a navštěvovala stále početněji nejen biograf, ale i všechny jiné podniky, které
97KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945 slibovaly trochu zábavy. Toho využívali mnozí spekulanti v Praze i jinde, tvořili se různé „umělecké soubory“, které neměli s uměním nic společného, jezdily od města k městu a za bezcenný brak svého paumění odnášely někdy velmi vysoké honoráře. Městský úřad byl zasypáván žádostmi o propůjčení sálu v Hankově domě a poněvadž také domácí spolky horlivě pracovaly, nastalo hromadění kulturních i nekulturních podniků v jedné době a stávalo se, že podniky kulturně hodnotné byly poškozovány nebo i znemožňovány. Proto Městský osvětový sbor předložil 24. ledna 1941 městské radě návrh na regulaci kultur-ního života v našem městě. Byl přijat a ustavena kulturní komise, která posuzovala došlé žádosti o propůjčení Hankova domu se stanoviskem lidovýchovného a předkládala své posudky městské radě ku schválení. Rozhodnutí komise podrobovali se i správa biografu Svět, který po rozpuštění Sokolstva jako majetek místní jednoty byl zabaven pro říši. Pevnější formu dostala kulturní komise zřízením Městské služby osvětové, která jako samostat-né oddělení městské úřadu začala fungovat 18. října 1942 za vedení měst. knihovníka Vladimíra Hadince. Tím měl být získán přímý a rozhodující vliv na kulturní život ve městě. Dle svého sta-tutu měla MOS být ve stálém styku se všemi místními kulturními spolky. Činnost těchto spolků měla morálně i hmotně podporovati, kulturní podniky měla regulovati, podněcovati, doplňovat, registrovat a posuzovat. Byl sestaven poradní sbor z deseti zástupců odborů: finančního (Trojan), knihovního (Hadinec), musejního (Fabián), lidovýchovného (jednatel MOS), hudebního (Cyril Pecháček), divadelního (dr. Homolka), literárního (J. Pán), propagačního (F. Tikal), výtvarného (F. Mervart) a organizačního (R. Fiala). Až do zřízení veřejné služby osvětové dne 11. května 1943 se práce Městské služby osvětové celkem dobře dařila. K zamezení omylu byla pak přizvána na Městský úřad osvětový. Jakmile se místní vedení Veřejné služby osvětové „uchopilo moci“, začal zápas, kdo má rozhodovati, které veřejné podniky mohou být provedeny a které nikoli. Vládni komisař dr. Max Görner přiznával tuto pravomoc Městskému úřadu osvětovému, kdežto okresní hejtman dr. Dobisch stavěl se za exponenta nacistického režimu - Veřejnou službu osvětovou. Na čas došlo ke kompromisu, kterým obě instituce spolurozhodovaly o kulturním životě Královédvorském. Ale 4. října 1944 bylo s konečnou platností rozhodnuto ve prospěch Veřejné služby osvětové. Na štěstí dny těch, kterým měla Veřejná služba osvětová sloužiti, byly již sečteny. Z činnosti Městské služby osvětové – Městského úřadu osvětového – budiž zaznamenáno as-poň to nejdůležitější. Na podnět její – resp. jeho – měla být každoročně udělována čestná cena za nějaké vědecké nebo umělecké dílo, týkající se Dvora Králové nad Labem. Poprvé dostal tuto cenu roku 1943 zdejší rodák Jan Zdeněk Bartoš za dosavadní skladatelské dílo a zvláště za „Studentskou svitu Královédvorskou“. Po druhé dr. (RNDr) Karel Hrubý, docent Karlovy univerzity, za vědecká uspořádání sbírek hmyzu ve zdejším Městském muzeu. Čestná uznání v roce 1943 dostaly Pěvecká jednota Záboj a hudební spolek Dvořák za vzorné provede-ní Smetanovy Prodané nevěsty. V roce 1944 byla udělena čestná uznání sochaři Václavu Wagnerovi za dosavadní umělecké dílo, řediteli Josefu Židkovi za zvýšení úrovně chrámového zpěvu, zvláště za koncert 18. června 1944 a Cyrilu Pecháčkovi za dirigentskou činnost v hudebním spolku Dvořák. Podpory: V roce 1943 dostaly spolky Dvořák a Záboj za podporu další činnosti po 2 000 K. V roce 1944 sochař V. Wágner na podporu další umělecké tvorby 4 000 K, básník F. Kmoch (Petr Bogan) na podporu další literární činnosti 3 000 K, ochotnické spolky Hanka a Palcát do-staly hmotnou podporu za soustavnou péči o výchovu ochotnického dorostu. – Všem poctěným byla odevzdána vkusná adresa provedená dle návrhu profesora Františka Mervarta. Na podnět Městského úřadu osvětového byl zakoupen správnou města rozměrný obraz míst-ního rodáka akademického malíře Fr. Soukupa „Podhled na Dvůr Králové n. Labem od nádra-ží“ za 60 000 K, a tím projeveno uznání dosavadní jeho umělecké tvorbě. Poskytnuta značná finanční podpora za zájezd členů Národního divadla k provedení Goetheovy hry Ifigenie na Tauridě, zakoupena a tím zachráněna cenná závodní knihovna firmy Sochor, když byla továrna

98KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945 zabrána firmou Junkers a proměněna na továrnu zbrojního materiálu. Dramatickému spolku Palcát byla poskytnuta podpora na pořádání divadelního kurzu, zakoupen koncertní klavír od firmy Petrof pro sál Hankova domu. Sál Hankova domu byl vhodně restaurován. Pro úplnost v zájmu pravdy nutno zde také poznamenati, že vládní komisař města dr. Max Görner měl dosti porozumění pro náš kulturní život za války a nepřekážel místním spolkům v činnosti. Městský úřad osvětový samostatně pořádal jen koncert virtuosa na cello Františka Smetany a virtuosky na klavír Dolly Nobánkové. K uskutečnění svých akcí vymohl si Městský úřad osvětový v obecním rozpočtu dodatečnou položku 60 000 K a v roce 1944 - 42 500 K. Od svého zřízení 18. října 1942 staral se o přesnou registraci všech kulturních i nekulturních podniků ve městě přesnými zápisy a úschovou plakátů. Vedením Městského úřadu osvětového byl pověřen městský knihovník Vladimír Hadinec, funkci sekretáře autor článku Jaroslav Janoušek. Konečně zbývá se zmíniti o činnosti obou biografů. Jako všude jinde, i ve Dvoře Králové n. L. zneužívali Němci biografu k propagaci nacismu. Byly to hlavně tzv. žurnály, promítané před vlastním filmem, které měly v obecenstvu budit nadšení pro představitele nového „lepšího evro-panství“. Sotva však některý z nich objevil se na plátně zachvátil mnohé zvláště mladé návštěv-níky úporný kašel, někdy se ozvalo setmělým sálem zahvízdání, jindy dokonce pronikavý smích. Proto byla pak promítána nejdříve úřední výstraha rušitelům, že budou zjištěni a potrestáni a biograf že bude zavřen. Když tyto demonstrace byly znemožněny, začalo se demonstrovat tak, že mnozí návštěvníci zůstali při promítání žurnálu venku před budovou. I tato demonstrace byla ovšem brzy postřehnuta a zakázána. A tak nezbývalo tomu, kdo chtěl jíti do biografu, že prostě musil vytrpět vyzývavou a nechutnou propagandu. Na štěstí ani nemohla zviklati v českém člo-věku pravou víru v pád tyranů. Je samozřejmé, že také na promítací stěnu nedostal se u nás film „nepřátelského původu“ a že to byly hlavně německé filmy, za které z českých kapes přišly spousty peněz do bezedných německých pokladen. Například v roce 1943 bylo promítnuto v oboru místních biografech 99 filmů německých, 52 českých, 5 italských, 2 švédské, 3 maďarské, 7 francouzských. podobný poměr byl zachován přibližně i v jiných válečných létech. Posuzujeme-li nestranně kulturní činnost místních spolků Královédvorských v největší době našich novodobých dějin, musíme s vděčností uznat obdivuhodnou obětavost a vlastenecké nad-šení jejich členstva a což hlavní – musíme pro budoucnost po pravdě zaznamenati, že ani jeden z nich neposkvrnil se dobrovolnou službou nepříteli. (Tento zápis zpracoval řídící učitel v. v. Jaroslav Janoušek.)Antropolog dr. Vojtěch SukČlověk a jeho poměr k přírodě studuje věda o člověku, antropologie (antropos = řecky člověk, logos = věda). Je naší národní hrdostí, že čeští antropologové dr. Aleš Hrdlička a universitní profesoři Jindřich Matiegka, Voijtěch Suk a Jiří Malý přispěli svou prací vědě o člověku velkou měrou. To je citát z brožury RNDr. M. Prokopce „Člověk a živočichové“ vydané 1953 v edici před-nášek pro osvětové besedy. Uvádím jej zde proto, že univerzitní profesor dr. Vojtěch Suk, jenž před rokem 1939 působil na universitě v Brně, po uzavření vysokých škol, pak přešel jako lékař do okresní veřejné nemocnice v našem městě, kde působil po celou okupaci. Tento význačný vědec vypráví o svém životě mezi Eskymáky v knížce „Co viděli naši estova-telé“ (přednášky československého rozhlasu 5, r. 1932) toto: Na celém pobřeží severní Kanady bydlí Eskymáci. Žijí na nehostinném pobřeží, obklopeném studeným proudem polárního moře. Toto moře jest jejich život, dává jim denní potravu, dává jim jejich šatstvo, i obuv, živí i jejich psy. Tak žijí odedávna, tak žijí i dnes. Jen na některých místech se jejich život, zejména na pobřeží severního Labradoru, kde již skoro 150 let působí misionáři,

99KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 1938 - 1945 jichž jméno zajímá každého z nás, neboť upomíná na nejkrutější časy našich dějin, na třicetiletou válku. Tehdáž vystěhoval se učitel národů Jan Amos Komenský do ciziny, do Holandska, do Anglie, do Švédska a s ním putovalo mnoho vyhoštěných, zejména mnoho věrných z Moravy. Dostali se do Anglie, dostali se později i do Ameriky, a poněvadž pocházeli většinou z Moravy, nazvali je v cizině moravští, jak jim říkají i podnes. Je to moravská církev misionářská, jež má několik důležitých sídel v Londýně, Spojených státech, v Německu Ochranově. Anglická větev moravské církve má své misionáře na pobřeží severního Labradoru mezi Eskymáky, a u těchto Eskymáků pobyl jsem v roce 1926. Cestoval jsem jako lékař i se svou paní na malé plachetnici, jen o 200 tunách, jež nás po 23 denní plavbě dopravila přímo z Londýna až na severní Lab-rador. Na nejsevernější stanici, nesoucí biblické jméno Hebron, zařídil jsem malou lékařskou ambulanci, kde jsem ošetřoval nemocné z blízka i dáli a odkud se rozjížděl i do okolí“. V dalším popisuje prof. Suk život Eskymáků během roku, svůj život lékaře a končí takto: „Eskymáci jsou zvláštní plémě lidské, jež obývá jen velmi studené kraje podél celého pobřeží severské Ameriky a částečně i ostrovů, jež leží mezi Amerikou a Asií. Jsou malí, muž není vyšší jak 150 cm, málokdy 160 cm, ženy ovšem jsou ještě menší. Mají nápadně široké obyčeje, čer-nohnědé oči a černé, velice husté vlasy. Jsou hbití a nesmírně vytrvalí, znamenití střelci a lovci, i dobří plavci v kajaku i na plachetnici, hlavně podél pobřeží. Na celém pobřeží jest přísný zákaz li-hovin a také skutečně jest tento zákaz zde dodržován. Vedle těchto čistokrevných Eskymáků žije na celém pobřeží ještě několik bělochů a menší počet míšenců bělošských eskymáckých. Všichni se živí hlavně lovem kožešin, ryb a tuleňů. Pohříchu řádí někdy mezi tímto hodným a tichým obyvatelstvem zlé nemoci, jako před několika léty prudká chřipka, která na některých stanicích pobila skoro všechny obyvatele. Na stanici Otaku na severním pobřeží nalezli jsme velký hřbitov s malými bílými křížky, jak se známe z Evropy z doby války. Na tom hřbitově byli pochování také misionáři, nalezli jsem na jejich hrobech nápisy se jmény anglickými, německými a také jedno jméno české, rodné jméno misionářsky, pocházející z Čech, jež jako žena zemřela tem daleko na pobřeží Labradoru.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':