Texty: Režisér Hvozdné Dušan Sitek, rozhovor s Dušanem Sitkem pro zpravodaj Větrník na KDP 2003

Režisér Hvozdné Dušan Sitek

V sále vysocké hasičovny po představení Gerscheho Motýlů jsme si povídali s režisérem inscenace, s panem Dušanem Sitkem. Pane Sitku, vy jste profesionální režisér, jak jsem se doslechl.

Jsem amatérský režisér, ale profesionální herec.

V programové brožuře se uvádí, že soubor pracuje pět let. Podle toho, co jsme viděli v Motýlech, se mi to nezdá pravděpodobné.

Tak krátce nepracuje, v programové brožuře vypadlo slovo devadesát. Takže 95 let oslaví soubor v roce 2004 slavnostním představením Gazdiny roby, kterou pro tuto příležitost připravujeme. Sám se souborem spolupracuji osmnáct roků, přesně od svého příchodu do angažmá ve zlínském divadle. Ve Vysokém jsme počtvrté - dvakrát s Tylem, byli to Kutnohorští havíři a Tvrdohlavá žena, potom úspěšná Maryša a dnes Motýli.

Jak soubor pracuje? Musí to být docela nápor na čas a trpělivost rodin.

Je to tak. Většinou hrají nebo se podílejí na vzniku inscenací celé rodiny, také jsem zapojil manželku a dceru. Jezdím do Hvozdné čtyřikrát za týden. Dvakrát se zkouší s dospělými, dvakrát s dětmi. Soubor má 126 členů a 50 dětí. Řádným členem se mohou děti stát až ve svých 15 letech. Všichni platí příspěvek 100 korun za rok a tím se vlastně potvrzuje příslušnost k souboru.

Jak je na tom soubor s materiálním zázemím?

Naši předchůdci postavili divadelní budovu, která má dnes hodnotu okolo 18 milionů korun, ale nese s sebou také nároky na údržbu. Potřebujeme 3 miliony korun na rekonstrukci a vyděláváme je také reprízováním představení. Noc na Karlštejně vidělo ve Zlíně na náměstí 1500 lidí, ve Vsetíně obdobný počet. Každá hra má kolem 30 repríz, nejvíce pohádky. Pracujeme i jako pěvecký sbor. Připravujeme právě Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby. Děláme dvě premiéry za rok a lze říci, že soubor hraje v průměru jednou za týden.

Finančně jste soběstační?

Nejsme. Soubor něco vydělá, podporují nás však sponzoři a obecní úřad přispívá ročně 75000 korunami. Ty jsou ale na činnost a provoz divadelní budovy, do rekonstrukce se vložit nesmějí.

Čím to je, že soubor s takovým nadšením tvoří?

Domnívám se, že to je v tradici, o níž jsem hovořil. Souborem prošly generace herců. Potom v obrovském zapálení pro věc. Velkou motivací je úspěšnost. Ve Zlíně existuje Zlínská filmová škola umění, která připravuje profesionální filmaře, a členové našeho souboru si často zahrají v absolventských filmech. A nutnou podmínkou existence a dobré práce souboru je vůdčí osobnost.

Předpokládám, že tou jste ve Hvozdné vy. Pane režisére, přeji "zlomte vaz" a děkuji za rozhovor.

(vy)
Vyšlo ve Větrníku č. 3
12. 10. 2003