Texty: Divadlo najdete i v muzeu, rozhovor s Janem Hejralem ml. a Lenkou Richterovou pro zpravodaj Větrník na KDP 2003

Divadlo najdete i v muzeu

Chtěla bych se s vámi podělit o příjemný zážitek. Měla jsem chvilku volna v přehlídkovém kolotoči, tak jsem si ji zpříjemnila návštěvou zdejšího muzea. Že jeho sbírky jsou věnovány hlavně místním tradicím, k nimž bezesporu nejvíce patří lyžování, je všeobecně známý fakt. Ale nalezla jsem zde také něco zcela nového. Místnost, přesněji řečeno místnůstku, kde je umístěna stálá expozice věnovaná historii zdejšího divadelního souboru Krakonoš.

A protože expozice má ještě nesetřenou vůni novinky, neboť byla zcela dokončena minulý čtvrtek, požádala jsem, aby mě do muzea doprovodili oba její autoři, Honza Hejral ml. a Lenka Richterová. Musím přiznat, že Honza je povídavější, Lenka, jak viděla diktafon, byla zamlklá.

Nápad instalovat divadelní expozici se objevil asi před dvěma lety. Tehdy muzeu přibyly další prostory v podobě přístavby, a proto nabídlo divadelnímu souboru Krakonoš, aby se zde prezentoval ve větší míře než dosud. Nápad se však realizoval až nyní. "Pan Hladík přišel s nápadem udělat zmenšenou repliku malého divadla. Do ní se pak naaranžovala scéna z loutek patřících muzeu," komentuje vznik expozice Honza.

Protipól malé scéně tvoří scéna velká, na ní se divadelníci prezentují dvojicí nejúspěšnějších představení - "Cesta kolem světa za osmdesát dní" a "Nová komedyje o Libuši a dívčí vojně v Čechách". Právě tady má člověk možnost obdivovat původní výpravné kostýmy a rekvizity. Vpravdě okouzlující je známý korálkový kostým Aoudy (ten je ze sbírek muzea) nebo krokodýl z "Cesty".

Oba moji průvodci jsou tak mladí, že si nemohou pamatovat časy zašlé divadelní slávy Cesty kolem světa.

"Cesta je sice z roku 1926, kdy byla naposled nastudována, ale je stále tím nejslavnějším v dějinách našeho spolku, s největším počtem repríz. Asi proto o ní existuje mnoho záznamů i poudaček. A co jsme nenašli, na to jsme se zeptali našeho dědy (Hejral senior). Libuše není tak stará, v ní už hrála moje matka. Tato hra se studovala ke dvoustému výročí souboru. Kostýmy dělaly máma s babičkou," vzpomíná Honza.

Vraťme se však k loutkám, jež slaví příští rok jubileum. "S loutkami jsme moc pracovat nemuseli, protože tahle scéna už byla v podstatě hotová. Jediná loutka, kterou jsme sem přidali, je ta od pana Dolenského. S jeho loutkami hrajeme dodnes," říká Honza.

Předpokládám, že muzejní loutky byly v dobrém stavu. Co ty souborové?

"Muzejní opravdu nepotřebovaly žádný zásah. S našimi hrajeme od roku 1924, takže jsou stále opravovány a udržovány v dobrém stavu."

Nedostavila se při přípravě výstavy chuť s loutkami i hrát? Honza mě ujistil, že kromě činohry se věnuje i dřevěným hercům.

"Nyní vybírám a upravuji hry, což je dnes, pro současného diváka, práce za trest."

Nejsou diváci?

"No, je to složité. V našem fundusu je strašlivé kvantum loutkových her, ale hratelná není ani jedna třetina. Jsou krásný, roztomilý, ale dnešní děti by nebavily. Pro ně musí být takové pohádky akční, musí se tam stále něco dít. Taková je výchova televize."

Co loutkové divadlo pro dospělé, najde si své obecenstvo?

"To uvidíme příští rok právě na oslavách města (650 let od první zmínky o městu - pozn.red.). Pan Prokop Hásek napsal k 600. výročí hru pro loutky a já bych ji chtěl nyní udělat znovu po padesáti letech. A právě to je hra vyloženě pro dospělé."

Zajímá mne však, zda se také pomýšlí na nějaký zvláštní dárek k osmdesátým narozeninám loutek.

"Zatím se všechny plány podřizují oslavám města. Ty jsou přece jen důležitější než výročí loutek, proto se právě alespoň Krakonošův podzim, ač činoherní, spojil s loutkami. Objevují se ve výlohách, na půdičce jsou jejich fotografie. Plánujeme aktuální menší výstavu k výročí, ale zatím nevíme, zda budeme mít prostory."

Nová expozice je takovou milou drobností dokumentující vznik a práci divadelního souboru v průběhu staletí. Svůj rozsah by mohla kdykoliv zvětšit, pokud by autorům byl poskytnut další prostor. V opačném případě se budou jen každých pět let měnit fotografie z momentálního repertoáru či přibývat portréty případných nových starostů souboru.

A jednu radu závěrem. Obětujte kousek svého spánku a zajděte se do muzea podívat. Najdete kus historie města i kousek historie divadelní.

(jn)
Vyšlo ve Větrníku č. 5
14. 10. 2003