Texty: Povídání o Maryše a DS Jana Honsy Karolinka, rozhovor s Miroslavem Urubkem pro zpravodaj Větrník na KDP 2003

Povídání o Maryše a DS Jana Honsy Karolinka

Motto: Chování je zrcadlo, v němž každý ukazuje svůj obraz. J. W. Goethe

Divadelní soubor Jana Honsy Karolinka v našem rozhovoru zastoupil představitel Lízala Miroslav Urubek, jinak profesor Masarykova gymnázia ve Vsetíně. Rozhovor se uskutečnil před včerejším odpoledním představením.

V programové brožuře jste na svůj soubor prozradili v kostce všechno. Je ještě něco, co by o vás divák nebo ostatní ochotníci měli vědět a nevědí?

Snad jen to, že poprvé se při spolupráci na představení sešla dvě obrovská tělesa. A členové obou si pochvalují, že je to veliké obohacení jejich práce. Druhým souborem vedle Karolinky je folklórní soubor Jasénka. Ta dosahuje profesionální úrovně a přestože na představení se podílí jen její mužská část, vnesli do něj a do souboru elán, nové nadšení a zpěvnost. Pro kluky, kteří hrají rekruty, je to zase setkání s divadlem z druhé strany. I pro ně je divadlo objev, jsou mu oddáni a s Karolinkou souzní.

Pokud soubor reprízuje Maryšu v dostupné vzdálenosti, jezdí s námi i ostatní nehrající členové Jasénky, včetně děvčat. A tak dochází k vzájemnému a podle mého mínění velice prospěšnému nahlížení do obou kuchyní.

Maryša byla v posledních letech několikrát inscenována, připomeňme si například inscenaci Boleradických nebo souboru z Hvozdné. Jistě vás něco nutí prosadit se svou inscenací, překonat dosavadní provedení. Co je tím hnacím motorem?

Režisér si koupil na prženských pasekách chalupu. Je to prostředí, které má na Valašsku ryzí charakter, je panenské, valašské zvyky a nářečí se tu zachovaly v nejčistší podobě. Pochází z rodu valašských fojtů, tedy rychtářů, sleduje typy lidí kolem sebe a tu valašskou ryzost samotářů, trochu zarputilých, ale rovných, chtěl přenést na jeviště. Chtěl Maryšu inscenovat jako syrové drama, vkořeněné do prostředí. Přepsali jsme hru do valašského nářečí, víno nahradila slivovice, snažili jsme se o horalské prostředí, v němž žijeme. Chtěli jsme, aby inscenace měla punc ryzosti na straně jedné a aby z ní čišelo hluboké osamění jednajících postav, nepochopení druhého. Akcentovali jsme moment, kdy majetek má větší hodnotu než člověk, platí to pro Lízala a jeho koně, ale platí to vlastně obecně pro všechny dospělé jednající postavy.

Tím momentem, na který se sází, je schopnost vystihnout smysl existence a cit člověka utvářeného krajinou.

Podle vaší spolupráce s Jasénkou, vašich záměrů a přípravy inscenace, možná podle dalších znaků, by provedení mělo patřit k těm inscenačně velkým. Prostě "širokoúhlé plátno".

Provedení je ovlivněno osobou režiséra, přišel ve srovnání s ostatními profesionály do souboru mladý. Mládí donesl se vší rozporuplností a na téma nahlíží přes současné valašské typy. V průběhu zkoušek jsme zastavovali a vyprávěly se letité příběhy. Režisér se na jejich základě pokoušel i o vlastní literární tvorbu. Svébytná poetika zkoušek, kde jsme naslouchali jeden druhému, byla součástí přípravy inscenace. Třeba krátký výstup jsme zkoušeli celý den, jen režisér a dvě postavy. V pochopení tématu, vyhledání klíčových míst, v tom se soubor dostal o kus dál, výsledek přesahuje rovinu textovou a přechází do roviny zkušenostní.

Co vám jako souboru přináší spolupráce s tolika profesionálními divadelníky, jak se píše v programové brožuře? Neříkejte ale, že vysokou úroveň inscenace, ta se předpokládá.

Vzhledem k osobnostem režie nebo dramaturgie, z nichž každá si nese osobitý filozofický názor na lidi a svět, to byla řemeslná stránka nazírání na divadlo, daly nám základy řemeslné práce. Co režisérská osobnost, to jiný přístup, bohatší výsledek. U Martina Františáka je to prosáknutí Valašskem, např. na chalupě postavil pec, která je základem každého valašského gruntu. Ostatní jsou obdivovateli Valašska, on o sobě říká, že je odborník Valach.

Co ještě nevíme?

Soubor se hodně rozrostl o nové členy. Setkávám se se svými žáky a odchovanci. V Maryše hrají Francka, Maryšu nebo Rozáru členové divadelního souboru, který na gymnáziu vedu. Jako vyučující mám možnost si stoupnout na jedno jeviště s žáky. A oni zase mohou nahlédnout do divadla, které není studentské, je vícegenerační a uplatňují se v něm postupy tradičního divadla.

Pro pana režiséra jsme měli také otázku - chtěli jsme vědět, jak soubor naopak ovlivňuje jeho profesionální práci. Martin Františák je totiž (dramaturgem) a hostujícím režisérem zlínského divadla atd. Není však ve Vysokém přítomen. Takže litujeme.

Panu profesoru Urubkovi děkujeme za trpělivost, s níž hledal odpovědi na moje poněkud nejasné otázky.

(vy)
Vyšlo ve Větrníku č. 9
18. 10. 2003