Texty: Kodeš, Jaroslav, Morkovští ochotnící – DS Šumavan, reflexe, HDM 2020

Morkovští ochotnící – DS Šumavan
Jeden ze souborů, které pravidelně zajíždějí na Hanácký divadelní máj, jsou ochotníci z Morkovic. A doposud vždy tento kolektiv přivážel inscenace, které měly parametry přinejmenším svěžího autorského divadla. Smysl pro hledání aktuálního tématu, schopnosti nalézat adekvátní formu, to je deviza tohoto souboru. Proto očekávání byla i letos veliká. Bohužel, jejich výkon byl proti letům minulým desetinový. Co se stalo? Než na to odpovím, pokusím se stručně popsat, co jsme viděli.
Na nasvícené jeviště postupně přicházejí členové jakéhosi fiktivního amatérského souboru, aby tu zkoušeli hru od Marie Tesař. Příchody herců jsou evidentně spíše pozdní než včasné, každý se na něco vymlouvá, někdo vůbec nedorazí, a hlavně řeší své osobní věci na úkor soustředění se na začátek zkoušky. Skáčou si do řeči, překřikují se, glosují poznámkami druhé, prostě vzniká neuspořádaný chaos, jehož cílem je ukázat autenticky na neukázněnost celého kolektivu. A to trvá víc, jak půl hodiny kdy se nic dalšího neděje. Když se po pětatřiceti minutách konečně dostanou ke zkoušení hry, dozvídáme se, že text od autorky přišel teprve dneska, zítra je generálka a nikdo nic neumí. Navíc zvolený princip rozdvojené interpretace činoherce na dvě osoby, mluviče kostýmovaném v černém, a pitvořícího se herce (podobně jako se to občas děje v divadle hraném s marionetami), se velmi brzy ukáže jako nenosný, neboť nám se plete, kdo za koho mluví a naopak kdo dělá podivnou posunčinu, která jen hodně vzdáleně odpovídá významu mluveného textu někde v pozadí. A ještě je tento příběh v příběhu neustále přerušován novými příchozími, matkou s dcerkou, řidičem, osvětlovačem, atd. Prostě jen další zmatek. A tak je tomu až do děkovačky. Takže, pokud šlo souboru o poukázání na neukázněné, sebestředné divadelní rádobytvůrce, kteří doslovně pracují jako diletanti, tak vyháněl ďábla ďáblem. Ivan Vyskočil kdysi pronesl moudrý výrok o tom, že když chtějí inscenátoři například hrát o nudě, nelze to dělat nudně. A to se bohužel stalo tentokrát morkovským. Pokusili se narychlo, sice z dobré vůle, zaimprovizovat na téma diletantství, ale vyšla jim z toho jen diletantská nepravda. Budiž jim částečnou omluvou, že toužili do Němčic na přehlídku přijet, ale protože nově zkoušenou hru kvůli coronaviru nedozkoušeli, rozhodli se zaimprovizovat během tří zkoušek jiné představení. Ukázalo se, že zatím přecenili své schopnosti, a na improvizované divadlo, aby ještě působilo autenticky, zatím nemají. Ale kdo by také takhle rychle měl?!