Texty: Amaterská Scéna: 69. Loutkářská Chrudim - Den třetíí. AS-blogy, 2.7.2020.

Loutkářská Chrudim - Den třetí

Dnešní den dokázal, že mladé amatérské divadlo je v lecčem živější a poutavější než to starší nezávislé profesionální. Není to však tím, že by klesala profesionální úroveň, ale že dnešní amatérské soubory nastavily laťku skutečně vysoko. Vezměme to však popořadě.

Loutkové

Den začal Palečkem Buchet a loutek. V rozžhaveném letním kině se odehrála známá pohádka, jejíž syžet si tvůrci upravili dle svého. Napřed dialog rodičů, kterým by se doma hodil malý pomocníček, pak ukázka, jak Paleček v domácnosti kmitá a vzápětí rozehraný výstup Zloděje, který se různými lstmi snaží Palečka uloupit. Nad malovanými marionetami vyčnívalo zpracování Krávy, která se do příběhu zapojí jako poživatelka maličkého hrdiny. Scéna se promění v kravský žaludek a před ní koulí očima hlava tohoto všežravce, z jejíž tlamy šátrá ruka oblečená v kravský jazyk po všem, co by snědla. Na opačné straně scény sebou máchá kravský ocas, z pod nějž dokonce v jednu chvíli vystříkne neurčitá tekutina. Jakmile se Zloději podaří se Palečka znovuzmocnit, zosnuje s ním plán jít loupit na zámek. Nebudu vás napínat, vše nakonec dobře dopadne, Paleček vyroste a jako správná pohádka vše končí šťastným rodinným znovushledáním a svatbou s Princeznou. Příběh je to poměrně zamotaný, ale tvůrcům se daří se ze všech odboček zdárně vrátit a nit se nikde příliš nezadrhne.

Ihned z letního kina vedou mé kroky do Klubovny nad scénou MED na inscenaci CIK! souboru ZUŠ F. A. Šporka z Jaroměře. Obrazově podmanivá hříčka se dvěma meotary je uhrančivá. Vychází z knihy Cikáda od autora jménem Shaun Tan. Životní cyklus drobného hmyzu se propojuje s mnoha motivy v kafkovsko-orwellovském stylu. Odosobněnost práce, odcizení vlastní identity a díky příbuznosti s jedním českým hanlivým označením pro příslušníky romského etnika se ke slovu dostává i téma rasismu. Celá inscenace je jazykově úsporná, slovo je zde spíše asociativním materiálem než sdělovacím prostředkem. Krátký formát inscenaci velmi sluší, meditativní a imaginativní nálada se nerozvleče a ohromení diváci po pár desítkách minut zamyšleně odcházejí.

S čaganem lamag nohy, jsem měla šanci vidět již včera, ale vzhledem k tomu, že většinu představení Akolektiv Helmut Praha odehrál dnes, zaslouží si v rámci tohoto textu alespoň letmou zmínku. Dokumentárně-divadelní projekt vychází z výletu do Beskydské krajiny a poznávání místní historie. V neotřelém moderním pojetí se zde spojuje projekce, pohybové divadlo, loutkové principy, objektové divadlo a další hraniční žánry. Faktické informace tvůrci rozžívají v situacích, v nichž se historie potkává se současností, prolínají se příběhy partyzánů, bačů, zbojníků i myslivců a správců CHKO. Akolektiv Helmut překvapuje i svou citlivou loutkovou animací, dvou různě pojatých loutek. Dřevěná marioneta medvěda je poctivou řezbářskou prací a po scéně se pohybuje až iluzivně dokonale. Jejím parťákem je z deštníku vyhotovený tetřev s přidělanými pařáty, který vystavuje na obdiv svůj košatý ocas. A jemným skládáním a rozkládáním tetřev-deštník takřka dýchá. Celkový dojem z inteligentní, propracované a přitom volně se přelévající inscenace je oněmělý úžas. Směla-li bych vyjádřit své srovnání s dosavadními inscenacemi hlavního programu, tak je S čaganem lamag nohy mým jasným favoritem.

Po spíše atmosferických inscenacích diváky naplní salvami energie hit letošní sezony Divadla DRAK. Cesta na motivy literatury beatnické generace je oslavou svobody, lehkovážného mládí a nutnosti se občas na všechno vykašlat. Přestože stojí zejména na hereckých výkonech ústřední trojice, tak loutkové principy jsou v inscenaci nepopiratelné stejně jako výrazná výtvarná metafora. Rytmus inscenace navíc divoce uhání kupředu i díky živé kapele.

Dalším příjemným zážitkem je Malála souboru Reservé z Mostu. Téma ženské emancipace v muslimských zemích inscenátoři ukazují na příběhu obyčejné pákistánské dívky, která svou čistou víru v obecnou platnost lidských práv a samozřejmý nárok na vzdělání dokázala rozhýbat svět. Malála je především pilnou studentkou, a tak je výmluvným hlavním materiálem inscenace papír, knihy a školní tabule. Konflikty s Talibánem a radikálními muslimy jsou zpracovány srozumitelnou formou v rovině základního humanismu. Papírové loutky soubor využívá ve všech jejich možnostech, kromě základní animace, stínohry je i brutálně zbavují života popravou nůžkami nebo dokonce zapálením. Jedinou drobnou výtkou je občasná špatná výslovnost. Inscenace je dost narativní, i když vše doplňuje jevištní akce, a některé věty kvůli problematické jevištní řeči do zadních řad nedolehnou.

Zakončením dnešního dne mi byl Srub Teatra Truhla. (Buchty a loutky mi jistě prominou, že jejich Vítězné svině, trávím psaním tohoto článku.) Upřímně řečeno byl Srub po takto nabitém dni tak trochu ukolébavkou na dobrou noc. Téma trampingu v hororově-recesistním příběhu jedné rodiny je zajímavým námětem, po vizuální stránce rovněž takřka nemám co vytknout. Marionety doplněné plošnými loutkami a obligátním kašpárkem ale vedou dialogy, které se nesmyslně protahují do nekonečných nic neříkajících smyček, tempo celého představení klesá a postupně se „rozpouští“ v potemnělém sále, který mne (i vinou vydatné večeře) nutí svádět boj s klížícíma se očima. Šovinistické vtipkování trampům odpouštím a celý děj považuji vlastně za vtipně zpracovaný. Na výsledku však ubírají herecké výkony, kterým chybí energie, dynamika a leckteré vtipy nepřesvědčivým podáním zanikají. Jinými slovy je to v podstatě povedená inscenace, u které se jednotlivá představení svou podobou mohou diametrálně lišit.

Z celého dne si ale odnáším velkou spokojenost. Budoucnost loutkového divadla je sice ve hvězdách, ale dnešek mě přesvědčil, že možným výkladem tohoto klišé je, že je vlastně zářná!
Veronika Švecová

Autor: Amaterská Scéna