Texty: New York, 150 let krajanského ochotnického divadla v USA 1868 - 2018

New York

Toto město se stalo prvním, kde po dlouhé cestě lodí přistěhovalci zakotvili. Většina z nich však pokračovala dále za svými příbuznými či známými. New York jsem se pokusil zmapovat návštěvou v České národní budově a Sokolu, který má velmi obsáhlý archiv. Přestože zde počet Čechů nebyl největší v USA, město si udrželo výsadní postavení díky své poloze, velikosti a množství spolků zde působících. Historie osídlování a spolková činnost od druhé poloviny 19. století. Přistěhovalci ze střední Evropy, kteří přijížděli do přístavu na Lower East Side of Manhatan, se původně usadili v oblasti kolem Tompkins Square. Později se přesunuli na východní stranu. Jednalo se o obecný trend migrace ostatních etnických skupin, jelikož nově příchozí získali bezpečnější oporu, přesunuli se od stísněného Dolního Manhatanu k nedávno otevřenému prostoru v Uptownu, nedaleko místa, které se později stalo Central Parkem.
Češi, zvaní Manhattan Bohemians, se ubytovávali v oblasti mezi Východní 65. a Východní 79. ulicí, lemovanou 2. Avenue (později přejmenovanou na York Avenue), poblíž East River. Tato oblast byla obecně známá jako Yorkville. Podle starých záznamů pocházelo až 90 % Čechů z této oblasti ze středních Čech, z okolí Kutné Hory, kde v Sedleci byla špatně placená vládní tabáková továrna. Není divu, že tito lidé, celé rodiny včetně dětí, se stali doutníkovými výrobci.
Pracovali tvrdě a dlouhé hodiny, plat ve srovnání s domácími obyvateli byl dobrý, nájemné i jídlo bylo levné. Měli dostatek peněz, aby se mohli připojit do místní komunity, a dokonce i platit členské příspěvky mnohým spolkům, které začínaly vznikat. Většina přistěhovalců měla své bankovní účty, ze kterých investovali do nemovitostí. První Avenue z Východu 77. ulicí a Východní 79. ulicí byla známá místními obyvateli jako Bohemian Broadway. Byli tam čeští hasiči, policisté, poštovní doručovatelé, majitelé restaurací, pohřební ústavy, investoři nemovitostí, právníci a lékaři. Češi vydávali v té době dva deníky v češtině. Zpočátku pan Čapek ze spolku Slovanská lípa vlastnil koncesi na tisk novin. Tento projekt se ale nezdařil a přišel o 1 200 dolarů. Na něho navázal pan Mašín, majitel malé tiskárny na Východní 5. ulici, který jej přejmenoval na New Yorkské Listy. V témže roce 1878 vycházejí Dělnické Listy v Clevelandu a následně přechází do New York City. Další noviny začal vydávat v New Yorku v lednu 1879 Sokol Americký. Sokolové hlídali své kulturní dědictví, založili Sokolskou knihovnu (v roce 1915 vyčlenili 100 dolarů na knihovnu, aby získali Ottův slovník naučný).
Dva nové kostely sloužily české etnické komunitě, a to kostel Jana Husa na Východní 74. ulici v místě zbořeného kostela Panny Marie pro věčnou pomoc a kostel svatého Jana Nepomuckého na Východní 66. ulici. Sv. Jan se stal ve 20. století významným centrem náboženských bohoslužeb a sociálních aktivit slovenských katolíků v New Yorku.Kolem roku 1890 se začala rozptylovat soudržná komunita na Manhattanu, když se sedmdesát českých rodin usadilo v oblasti Queens a Astoria, oblasti bohaté na zemědělskou půdu a lesy. Tam založili spolek Sokol Fügner. Jiní Češi se usadili v Morrisanii a Bronxu. Také zde se vyráběli doutníky. V hostinci pana Karáska byla založena jedna z nejstarších větví Sokola, jmenovala se Svornost. Tato venkovská lokalita byla upřednostňována pro odpočinek a výlety Čechů z Manhattanu, obzvláště v době Velikonoc. Byla to právě Morrisania, kam dorazil mladý profesor Tomáš Masaryk. Přijel do newyorského přístavu na lodi Herder z Brém v roce 1878, aby se zde oženil se slečnou Charlott, z rodiny pojišťovacího agenta Garrigue.
Nová komunita přistěhovalců, navzdory obtížím nastartovat novou existenci v náročném prostředí, přinesla ze staré země intenzivní vlasteneckou kulturní činnost. Místní tisk informoval, že Češi jsou doutníky během dne, ale herci v noci. Počet a názvy českých klubů a společností se v průběhu let lišily. V roce 1886 vznikla česká společnost Benefit Order, založená jako životní pojištění v roce 1853 v St. Louis, později přejmenovaná na Českoslovanskou Společnost Ameriky (Č.S.A.), na jednání v původní české Národní síni, která se nacházela na adrese 525 Východní 5. ulici. V roce 1900 tisk stále informoval o existenci více než padesáti českých spolků. V roce 1867 zde byla založena česká škola, další vznikla na 30. ulici. K činnosti občanům sloužil divadelní klub, taneční kluby, bowlingové společnosti, střelci organizovaní ve Svornosti, a další spolky jako Slovanská lípa, Včela, zpěváci v Hlaholu, Národní Jednota, Otakar, Jeroným, Jan Hus, Jan Žižka, Jiří z Poděbrad, Táboritky, Tyl, Pokrok, Queensdale a další. Ze všech těchto spolků byl nejzorganizovanější Sokol New York, který byl založen v roce 1867. Sokolové v New Yorku byli v úzkém kontaktu s jinými sokolskými organizacemi nejen v Praze, ale především v Baltimore (Sokol Blesk), St. Louis, Chicagu, Clevelandu a Sokol Tyrš v Cedar Rapids. Chicago v těch letech bylo po Praze druhým největším „českým" městem na světě. Šumavská národní hala a sokolovna v Chicagu toho byly důkazem. Síla našeho českého života byla zpočátku udržována Augustem Hubáčkem, Svobodou a Wokalem na Východní 5. ulici. V roce 1884 koupilo hostinec pana Hubáčka dvacet českých společností a po rekonstrukci, podpořenou půjčkou od Sokola ve výši 2 500 dolarů, se stala první Českou národní budovou na Východní 5. ulici. V té době byla budova svědkem mnoha divadelních představení, společenských setkání, tanečních zábav a svateb. Sokolský dramatický klub byl založen v roce 1888 v hostinci A. Kopty na Východní 2. ulici. Jeho první představení, Vrátný z Karlína, se uskutečnilo v České národní budově na Východní 5. ulici a přineslo čistý zisk 46 dolarů a 70 centů. Česká společnost pro dobročinnost a literaturu (BBLA) byla založena v roce 1892 jako zastřešující organizace několika českých společností. Vztah mezi Sokolem New York, Českou národní budovou (BNH) na Lower East Side a později BBLA byl v podstatě dobrý, ale ne bez problémů. Zpočátku byl Sokol členem představenstva BNH, který byl částečným vlastníkem nemovitosti. Později se Sokol stal jedním ze zakládajících členů BBLA. Základním úkolem těchto organizací bylo vybudovat reprezentativní Českou národní budovu (BNH), kam se v průběhu let přesunula většina české komunity. Prostor v českých hospodách a v původním BNH se stal nedostačujícím, aby uspokojil požadavky rostoucí komunity. Sokol a další organizace plně podporovaly projekt nové výstavby prostřednictvím častých darů, výstav a divadelních představení (jedno divadelní představení v roce 1891 přispělo 100 dolary na nový BNH). Koncertu v roce 1892, u příležitosti oslav 25. výročí Sokola NY v Central Opera House na 65. ulici, se zúčastnil i nově jmenovaný ředitel New Yorské konzervatoře hudby Antonín Dvořák a jeho rodina. Tato událost získala pro novou BNH 200 dolarů. Rozpor mezi Sokolem a správní radou BNH se rozhořel při plánování nové BNH. Sokol trval na tom, že v nové BNH pro své cvičení bude mít velkou tělocvičnu. Sokol trval na prodeji staré BNH a z výtěžku a získávání finančních prostředků na vybudování nové budovy na Východní 73. ulici. V roce 1893 Sokol NY odmítl navrhovanou smlouvu, kterou BBLA navrhla zavázat Sokol, aby v budoucnu zaplatil roční nájem 400 dolarů za užívání tělocvičny v projektované nové BNH. Sokolové poté vybrali pro nový BNH svoje místo za 1 650 dolarů. Sokol NY zrušil své členství v BBLA, ale daroval 100 dolarů na výstavbu nové BNH. V březnu 1894 Sokol NY hlasoval 142 hlasy proti 42 hlasům ve prospěch výstavby vlastní budovy Sokola na Východní 71. ulici, nezávislé na BBLA. V roce 1894 se Sokol NY rozhodl navrhnout, aby každý člen přispěl 50 dolary na stavební fond Sokola, který byl splatný za čtyři roky. Stavební pozemky stály 13 500 dolarů, výkopy dalších 8 500 dolarů. Po počátečních odhadovaných výdajích na stavbu ve výši 52 815 dolarů, které byly v té době považovány za obrovskou částku, byla nová sokolovna Sokola NY slavnostně otevřena pro veřejnost v listopadu 1896, poté, co se rozpadla v červnu téhož roku. Nová Česká národní budova (BNH) z roku 1896 od architekta William C. Froehne, který předtím navrhl budovu German American Rifle Association ve čtvrti Saint Marks na Lower East Side, byl reprezentativním kulturním a společenským centrem velkého českého společenství. Výstavba nové BNH v roce 1896 byla odhadnuta na 150 000 dolarů. Kromě velkého sálu ve čtvrtém patře zde byla restaurace, dva bary a v suterénu bowlingová dráha a střelecká galerie. Významné akce, taneční zábavy, svatby a výstavy přispívaly k významným ročním příjmům. Budova byla také používána jako inscenační prostor pro různé české spolky. V roce 1899 byla budova považována za příliš malou a rozšířila se směrem na východ. Další rozšíření BNH nastalo v roce 1914, kdy bylo na Východní 74. ulici zakoupeno kino, spojené s hlavní budovou na Východní 73. ulici.
V roce 1900 v New Yorku žilo přibližně 27 000 Čechů. V prosinci 1901 místní tisk zveřejnil zprávy o slavném houslovém koncertu Jana Kubelíka v BNH. Byl představen nadšeným posluchačům, zástupcům českých spolků. Obdržel lipovou ratolest zdobenou šedesáti insigniemi, které nesly jména českých spolků. Kostel biskupa českého, bratra Jana Husa, na 347. Východní 74. ulici zaujímá výsadní postavení mezi českou komunitou na Upper East Side. Byl postaven v roce 1889 za cenu 50 000 dolarů. V roce 1915 sloužilo její shromáždění 300 členům české komunity, která v té době čítala 30 000 lidí. Kostel měl prominentního reverenda Vincenta Píska, který uchovával rozsáhlé církevní záznamy o setkáních farnosti. V roce 1914 byl prostor příliš omezený a kostel na východní straně vybudoval nové prostory, které s klubovými zařízeními nabízela atmosféru křesťanského domova. Nábytek pro tělocvičnu, čítárnu, dva klavíry, jídelnu, dívčí pokoj, kuchyň a deset ložnic stál 4 380 dolarů. Krátce poté, co se sousedství otevřelo, Výbor pro domácí misi NY Presbytery jmenoval reverenda Kennetha Dextera Millera správcem domu a také církevním pokladníkem. Miller byl vychováván na Princetonské univerzitě, kde se pravděpodobně poprvé setkal s T. G. Masarykem. Reverend Miller strávil v Čechách 16 měsíců (v letech 1912–1913) v přípravě na svou misi v New Yorku. V roce 1922 publikoval Kenneth D. Miller knihu nazvanou Češi-Slováci v Americe. Poskytl vědecké a poměrně vyčerpávající informace o české a slovenské komunitě v Americe. Hodnota této jedinečné zprávy se blíží stavu naší komunity po první světové válce, ale cenná je hlavně proto, že je kritickým, nezaujatým postojem Američana, který strávil několik let v úzkém kontaktu s českou a slovenskou mentalitou. Kromě přezkumu náboženských a politických názorů společenství, Miller analyzoval český a slovenský etnický tisk, který formoval veřejný názor přistěhovalců. Zajímavé jsou zde etnické vztahy nejen mezi Čechy a Slováky, ale také poměrně pozitivní kontakty mezi českými a německými a mezi slovenskými a maďarskými přistěhovalci. Čeští i slovenští političtí vůdci přistěhovalců byli velmi aktivní ve výchově svých komunit v podpoře česko-slovenské myšlenky, přispívající k narození nového československého státu. Miller udržoval dlouholeté vztahy s rodinou T. G. Masaryka. Existují jen řídké informace k důležitým politickým aktivitám. T. G. Masaryk navštívil Sokol v New Yorku v červnu 1902, když byl hostujícím učitelem na univerzitě v Chicagu. T. G. Masaryk a jeho starší dcera Alice spolupracovali se spolky a Chicagskou univerzitou před 1. světovou válkou. Bylo to umožněno Masarykovým obdivovatelem, vlivným a bohatým průmyslníkem Charlesem Craneem, který byl podporovatelem slovanské myšlenky na vznik samostatného státu. Stál také v čele kampaně podporující Woodrowa Wilsona. Toto spojení se ukázalo jako zásadní pro americkou podporu nové země, Československa. T. G. Masaryk se také v květnu 1918 obrátil na seskupený dav v sokolské síni v očekávání založení Československa. 25. května 1918 vystoupil v Carnegie Hall s projevem ke vzniku republiky. Následně vedl průvod všech českých spolků, které se shromáždily před sokolskou halou a BNH. Průvod se vydal na 5. Avenue a pak na jih. Masaryk následně oslovil nadšené masy z balkonu hotelu Plaza, kde žil. Na balkóně se vedle americké vlajky objevila nová československá vlajka (s modrým trojúhelníkovým klínem), kterou pro tuto příležitost vytvořil knihovník Sokola NY, Josef Knedlhans.

Spolkové dění po 2. světové válce.

Po konci 2. světové války, po r. 1948 bylo mnoho českých uprchlíků do USA politickými uprchlíky, a byli mezi nimi odborníci, lékaři, umělci, studenti, pedagogové a členové bývalé demokratické vlády. Sdružovali se především ve městech, kde mohli nalézt slušné zaměstnání. Vznikl spolek SVU (Společnost pro vědu a umění) a další. Jejich hlavním cílem bylo soustředit se na domovinu a usilovat o brzký návrat demokracie.