Databáze českého amatérského divadla

Texty: SPÁČIL, Lubomír: JURÁK, Miloslav, JUDr. - nekrolog.

Nekrolog JUDr. Miloslav Jurák

Kolorit židlochovického náměstí druhé poloviny dvacátého století si jen těžko můžeme představit bez přítomnosti stále usměvavého muže v lesácké uniformě, který vnímavým okem sleduje dění kolem sebe.
Spoluobčanům jistě nemusím představovat JUDr. Miloše Juráka, který se narodil v našem městě 23.8. 1921. Jako dítě často provázel na podobných procházkách i on svého otce, poštmistra Juráka a tak měl možnost nasávat atmosféru města, která pomáhala formovat jeho život. Již jako dítě ( ve svých devíti letech), měl možnost setkat se s prvním prezidentem republiky prof. T.G. Masarykem. Ve stejné době se setkával i s další významnou osobností, Petrem Bezručem, který na svých toulkách jižní Moravou pravidelně v Židlochovicích navštěvoval rodinu Jurákovu. Milošek tak byl v kanceláři jeho otce přítomen i vzniku básně o Židlochovickém parku, která vznikla, když Bezruč odtud spolu s ním oknem sledoval prezidenta odjíždějícího na svém koni na pravidelnou vyjížďku.
Maturitu skládal na gymnasiu v Židlochovicích v roce 1940. Tak jako ostatní studenti tohoto ročníku byl totálně nasazen ve prospěch německé říše. Jeho nasazení bylo v Brně ve firmě Radio Wanjek. Právnické vzdělání získal až po skončení okupace a slavnostně promoval v r. 1949 na právnické fakultě v Brně.
Již během studia pod vlivem dojmů z konce války připravuje se svým kamarádem Jaroslavem Krbkem vzpomínkové pásmo na oběti fašizmu – Tryznu za umučené občany Židlochovic. Toto pásmo je převzati i brněnským rozhlasem. Na toto pásmo navazuje další s názvem Můj kraj. V roce 1947 je uvedeno na Celostátních oslavách osvobození v Brumovicích, kde získalo celostátní ocenění a uznání ministra kultury ČSR.
Po promoci nastoupil jako referent zemědělského odboru na ONV v Moravském Krumlově. Jako nadšený amatér se věnoval kulturnímu dění a sám hrál na několik hudebních nástrojů. Není proto divu, že spolu se svým kolegou Poloučkem napsali a realizovali revui Od Adama po atom.
Pro divadelní soubor sokola Židlochovice píše v roce 1955 drama – Na druhý břeh, ve kterém akcentuje problematiku lidských vztahů z konce války.
V roce 1958 píše pro své děti Milenu a Petra pohádkovou divadelní hru Pálavský poklad, která byla uvedena dramatickým kroužkem osmileté školy v Židlochovicích. Tehdy to bylo první setkání s člověkem, se kterým se často prolínal můj život i má práce.
Jako zanícený autor divadelní literatury i jako vynikající organizátor se zapojuje do uměleckého života kraje a posléze i celostátně. Stává se členem poradních orgánů a následně i členem krajských i státních porot ve kterých úspěšně působí. Poznatky se své práce publikuje v časopisech Ochotnické divadlo a Amatérská scéna, ve kterých působí rovněž jako člen redakční rady. Není proto divu, že je jeho jméno v určitém období spojeno i s celostátní amatérskou přehlídkou v Jiráskově Hronově. Jeho práce pokračuje i při vzniku SČDO, kde byl členem prvního předsednictva.
Jeho působení na ONV však netrvalo dlouho. V roce 1960 se stal podnikovým právníkem Rybářství Pohořelice, který měl na starost rybniční problematiku na Moravě i Slovensku. Nadále se však věnuje kultuře a nasává historické cítění z pověstí jižní Moravy, a hlavně z Pálavské oblasti.
Tehdy vzniká jeho kniha Můj táta rybářem byl ve které vzdává hold přírodě a všem lidem Petrova cechu. Je logické, že jako specialista na rybářské a vodní právo, se plně zapojil i do společné práce na Velkém encykolopedickém rybářském slovníku, který vyšel v roce 2004.
Kromě práce na skutečně velkých projektech, mezi něž bezesporu patří i knihy Devatero vyprávění o lidech ze slunečného města a Vyňato ze zápisníku byl autorem dokumentárních publikací např.: Sto let židlochovického jeviště (1983) a dalších. Více než čtyřiceti příspěvků do Zpravodaje. Další sumář jeho praví tvoří články publikované v různých novinách a časopisech.
Samostatným počinem bylo autorství, i vlastní realizace televizního seriálu o historii Židlochovic, uváděného v místní televizi. Tento seriál, kdy společně s Ing. Milanem Košarem presentovali děje z různých historických období a rozebírali příčiny a důsledky se stal mezi občany velmi oblíbeným.
Toto jsou jen kůsé informace o člověku, který byl nesmírně erudovaný ve všem, čemu se věnoval a který své práci vždy věnoval maximální úsilí. O člověku, pro něhož byla vždy rodiny na prvním místě a přes veškeré pracovní zatížení si vždy dokázal najít pro ni čas a dát jí najevo svoji lásku a pozornost.
Rozloučil se s námi 16. dubna 2020, a nám nezbývá, než tiše vzpomenout a v myšlenkách se znovu pokusit navázat s ním kontakt a připomenout se jeho moudrost a laskavost, jako memento i pro nás.
Loučíme se s tebou vážený příteli!
Nechť tvá památka přetrvá věky, jejichž dobou jsi se tak rád procházel.

Ing. Lubomír Spáčil

Související Osobnosti

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':