Texty: SPÁČIL, Lubomír: JURÁK, Miloslav, JUDr. - nekrolog.

Nekrolog JUDr. Miloslav Jurák

Kolorit židlochovického náměstí druhé poloviny dvacátého století si jen těžko můžeme představit bez přítomnosti stále usměvavého muže v lesácké uniformě, který vnímavým okem sleduje dění kolem sebe.
Spoluobčanům jistě nemusím představovat JUDr. Miloše Juráka, který se narodil v našem městě 23.8. 1921. Jako dítě často provázel na podobných procházkách i on svého otce, poštmistra Juráka a tak měl možnost nasávat atmosféru města, která pomáhala formovat jeho život. Již jako dítě ( ve svých devíti letech), měl možnost setkat se s prvním prezidentem republiky prof. T.G. Masarykem. Ve stejné době se setkával i s další významnou osobností, Petrem Bezručem, který na svých toulkách jižní Moravou pravidelně v Židlochovicích navštěvoval rodinu Jurákovu. Milošek tak byl v kanceláři jeho otce přítomen i vzniku básně o Židlochovickém parku, která vznikla, když Bezruč odtud spolu s ním oknem sledoval prezidenta odjíždějícího na svém koni na pravidelnou vyjížďku.
Maturitu skládal na gymnasiu v Židlochovicích v roce 1940. Tak jako ostatní studenti tohoto ročníku byl totálně nasazen ve prospěch německé říše. Jeho nasazení bylo v Brně ve firmě Radio Wanjek. Právnické vzdělání získal až po skončení okupace a slavnostně promoval v r. 1949 na právnické fakultě v Brně.
Již během studia pod vlivem dojmů z konce války připravuje se svým kamarádem Jaroslavem Krbkem vzpomínkové pásmo na oběti fašizmu – Tryznu za umučené občany Židlochovic. Toto pásmo je převzati i brněnským rozhlasem. Na toto pásmo navazuje další s názvem Můj kraj. V roce 1947 je uvedeno na Celostátních oslavách osvobození v Brumovicích, kde získalo celostátní ocenění a uznání ministra kultury ČSR.
Po promoci nastoupil jako referent zemědělského odboru na ONV v Moravském Krumlově. Jako nadšený amatér se věnoval kulturnímu dění a sám hrál na několik hudebních nástrojů. Není proto divu, že spolu se svým kolegou Poloučkem napsali a realizovali revui Od Adama po atom.
Pro divadelní soubor sokola Židlochovice píše v roce 1955 drama – Na druhý břeh, ve kterém akcentuje problematiku lidských vztahů z konce války.
V roce 1958 píše pro své děti Milenu a Petra pohádkovou divadelní hru Pálavský poklad, která byla uvedena dramatickým kroužkem osmileté školy v Židlochovicích. Tehdy to bylo první setkání s člověkem, se kterým se často prolínal můj život i má práce.
Jako zanícený autor divadelní literatury i jako vynikající organizátor se zapojuje do uměleckého života kraje a posléze i celostátně. Stává se členem poradních orgánů a následně i členem krajských i státních porot ve kterých úspěšně působí. Poznatky se své práce publikuje v časopisech Ochotnické divadlo a Amatérská scéna, ve kterých působí rovněž jako člen redakční rady. Není proto divu, že je jeho jméno v určitém období spojeno i s celostátní amatérskou přehlídkou v Jiráskově Hronově. Jeho práce pokračuje i při vzniku SČDO, kde byl členem prvního předsednictva.
Jeho působení na ONV však netrvalo dlouho. V roce 1960 se stal podnikovým právníkem Rybářství Pohořelice, který měl na starost rybniční problematiku na Moravě i Slovensku. Nadále se však věnuje kultuře a nasává historické cítění z pověstí jižní Moravy, a hlavně z Pálavské oblasti.
Tehdy vzniká jeho kniha Můj táta rybářem byl ve které vzdává hold přírodě a všem lidem Petrova cechu. Je logické, že jako specialista na rybářské a vodní právo, se plně zapojil i do společné práce na Velkém encykolopedickém rybářském slovníku, který vyšel v roce 2004.
Kromě práce na skutečně velkých projektech, mezi něž bezesporu patří i knihy Devatero vyprávění o lidech ze slunečného města a Vyňato ze zápisníku byl autorem dokumentárních publikací např.: Sto let židlochovického jeviště (1983) a dalších. Více než čtyřiceti příspěvků do Zpravodaje. Další sumář jeho praví tvoří články publikované v různých novinách a časopisech.
Samostatným počinem bylo autorství, i vlastní realizace televizního seriálu o historii Židlochovic, uváděného v místní televizi. Tento seriál, kdy společně s Ing. Milanem Košarem presentovali děje z různých historických období a rozebírali příčiny a důsledky se stal mezi občany velmi oblíbeným.
Toto jsou jen kůsé informace o člověku, který byl nesmírně erudovaný ve všem, čemu se věnoval a který své práci vždy věnoval maximální úsilí. O člověku, pro něhož byla vždy rodiny na prvním místě a přes veškeré pracovní zatížení si vždy dokázal najít pro ni čas a dát jí najevo svoji lásku a pozornost.
Rozloučil se s námi 16. dubna 2020, a nám nezbývá, než tiše vzpomenout a v myšlenkách se znovu pokusit navázat s ním kontakt a připomenout se jeho moudrost a laskavost, jako memento i pro nás.
Loučíme se s tebou vážený příteli!
Nechť tvá památka přetrvá věky, jejichž dobou jsi se tak rád procházel.

Ing. Lubomír Spáčil