Texty: PÁCL, Radvan: Proč jsme pozvali Divadýlko na dlani do Činoherního klubu. AS-Aktuality, 7.2.2020.

Proč jsme pozvali Divadýlko na dlani do Činoherního klub

„Činoherní klub uvádí:“, projekt Činoherního klubu o.p.s., otevřel přehlídku amatérských souborů v roce 2020 vystoupením čtyř souborů: Divadlo (bez) záruky / Karel Čapek: R.U.R, Prima den Kbely / Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Strange love, Divadelní sekce Praha / Jiří Havelka: Společenstvo vlastníků a DIvadlo (v)Ochotných Chemiků / Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa.

„Činoherní klub uvádí:“, projekt Činoherního klubu o.p.s., otevřel přehlídku amatérských souborů v roce 2020 vystoupením čtyř souborů: Divadlo (bez) záruky / Karel Čapek: R.U.R, Prima den Kbely / Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Strange love, Divadelní sekce Praha / Jiří Havelka: Společenstvo vlastníků a DIvadlo (v)Ochotných Chemiků / Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa. Dalším představením bude 16. února inscenace VÁVRA aneb Všechno, co jste chtěli vědět o MARYŠE a báli jste se MRŠTÍKŮ zeptat amatérského souboru Divadýlko na dlani z Mladé Boleslavi. Nejlepší pozvánkou na jeho představení v Činoherním klubu jsou slova režiséra a herce Petra Matouška, který sám sobě i ostatním položil otázku: „Proč jsem to napsal?“ „Maryša bří Mrštíků. Ovšem tentokrát po našem. Ale nebojte – necupujeme klasiku na cucky, neděláme si z ní legraci – i když… Jen se snažíme klást otázky. Byl Vávra opravdu takový ‘lunt’, že musel být otráven? Byla Maryša jednoznačná oběť mužského chtíče? (…) Hledat jiný pohled na Vávru (Maryšu) mě napadlo už před drahně lety, na KoPRu (Kurs praktické režie), kdy jsme pod vedením Milana Schejbala a Katky Fixové jako cvičení z dramaturgie rozebírali různé divadelní texty. A první byla Maryša. Dostali jsme do skupin úkol obhájit v hypotetickém soudním procesu Maryšu, Lízala, Vávru a Francka. Já patřil mezi ty, kteří si vybrali nebo dostali Vávru. A od té doby jsem chtěl udělat Maryšu tak, abych toho Filipa Vávru obhájil. Vím, že by nejprůkaznější bylo ‘udělat’ klasickou Maryšu tak, aby Vávra vyzněl jako klaďas. Ale jak jsem na textu začal pracovat, najednou mi začal vyrůstat úplně jiný příběh. A docela mě bavil, snad pobaví i vás…“ Na inscenaci je zajímavé, jak „člověčenským“ odhalením z 21. století lze přistoupit ke klasice českého dramatu. Jistě za předpokladu – který ovšem Petr Matoušek splňuje – bohaté lidské a osobní zkušenosti, ze života a společnosti, tak i z dvacetiletého působení v amatérském divadle (Divadýlko na dlani oslavilo 20 let). Scénovat pochybnosti plynoucí ze základní dramatické situace dramatu Maryši bří Mrštíků není v dnešní době nic neobvyklého. Neobvyklost této inscenace spočívá právě ve způsobu, jak se tato pochybnost stává prostřednictvím herců a herectví samotným obsahem a tématem inscenace, i důvodem její přitažlivosti pro diváky. „Na inscenaci Vávra aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat Divadýlka na dlani z Mladé Boleslavi mě nejvíc okouzluje ansámblová souhra. Herci si užívají folklórní stylizaci, místy dryáčnicky, ale nikdy za hranicí dobrého vkusu, plnokrevně se obouvají do bodrých vesnických typů, se všema těma rukama v bok, široce otevřenými postoji, zpěvavými intonacemi a přehnaně zdůrazňovanou délkou samohlásek jemně parodují snad celou mrštíkovskou inscenační tradici. Že dokáží všichni udržet jednotnou míru nadsázky a stylizace mi v amatérském divadle přijde pozoruhodné,“ napsala Jitka Šotkovská pro Zpravodaj JH 2019. „Divadlo je mojí posedlostí, vášní,“ říká o vzniku inscenace Petr Matoušek: „Mám rád nejen ty chvíle, kdy stojím na jevišti před publikem, ale i zkoušky, přípravu představení, ty okamžiky, kdy z textu vzniká jevištní tvar. Projdeme spolu cestou od jeho zrodu do premiéry. Někdy je to radost, někdy se vztekám. Koho mám ale rád fakt hodně ˗ to jsou lidi kolem divadla obecně. A naše herce a herečky obzvlášť. Upřímně herečky asi víc. On to nikdo z nich asi neví, nebo by to nikdy do mě neřekli.“ Zveme Vás srdečně do Činoherního klubu v neděli 16. února na Divadýlko na dlani. Radvan Pácl

Autor: Radvan Pácl