Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: XVIII. OTEVŘENO

XVIII. OTEVŘENO
Letošní celostátní přehlídka pantomimy a pohybového divadla (Kolín, 26.-28.4.2013) přivítala dvacet choreografií z obou druhů vybraných jednak ze tří mezikrajových přehlídek (k Plzni a Hradci Králové přibyla Ostrava), jednak z CP přehlídek scénického tance, dětí, mládeže a dospělých v Kutné Hoře (respektive z výběru na ni) a Jablonci n.Nisou. Přehlídku doplnily tři hostující inscenace. V pátek se představili studenti HAMU Praha s pantomimou na motivy románu finského autora Arta Paasilliny Sedm zbytečných, v sobotu Ateliér výchovné dramatiky pro neslyšící JAMU Brno s jevištním zpracováním balady Karla Jaromíra Erbena Zlatý kolovrat. V neděli dopoledne přehlídka nabídla tradiční představení pro kolínské děti Myšičko, myš, pojď ke mně blíž mosteckého Divadla rozmanitostí. Účastníci si mohli vybrat ze dvou dílen. Japonského mima Makoto Inoue využívajícího filozofii a techniky tradičního japonského divadla Buto doplnila dílna světelného jevištního designu Vladimíra Buriana, technického ředitele divadla Alfred ve dvoře. Úvodní aktem přehlídky bylo předání Ceny Ministerstva kultury za celoživotní přínos k neprofesionálnímu tanci a pantomimě řediteli přehlídky a také jejímu zakladateli Jindřichu Zemánkovi. Na přehlídku přispěly MK, firma Total a město Kolín. Svítící reklama Středočeského kraje na portále jeviště mohla zmást. Středočeský kraj totiž podobně jako v minulých letech na ni nedal nic.

Věnujme se však tomu, co přehlídka nabídla po stránce umělecké. Po třech letech je možné konstatovat, že výběrové přehlídky Kolínu prospěly, neboť vytřídily zrno od plev, takže se už neobjevují začátečnické pokusy. Choreografií také ubylo a dvouhodinová metráž obou přehlídkových odpolední naprosto vyhovuje. To však neznamená, že přehlídka žádné problémy nemá.

Tím prvním a nepochybně řešitelným je způsob výběru tanečního divadla, tedy návaznost na systém scénického tance. V současné době lektorský sbor přehlídky Tanec, tanec v Jablonci nad Nisou vybere kolekci a ta se představí v Kolíně. Pokud jde o děti, vybírají se choreografie z letošní sezóny na příští Kolín. To je samo o sobě problém, neboť rok v pohybové aktivitě dětí může znamenat zásadní změnu. Obě čísla letošního Kolína to také ukázala. Např. Námořníci skupiny Netopýrci, Zlín-Malenovice se přiznali, že choreografii obnovili pouze pro Kolín, neboť děti z ní vyrostly. U choreografie Mungo pražské skupiny Fridolín se zase diskutovalo o tom, že pódiová skladba je sice pohybově zajímavá, avšak tanečnímu divadlu na hony vzdálená. To by děti musely skutečně interpretovat téma z Knihy džunglí a sdělovat divákovi svůj vztah k němu. Chyběla také taneční hravost. Takže nominace dětských souborů rok předem není asi úplně šťastným rozhodnutím. Pokud jde dospělé a mládežnické soubory nabízí se ještě další varianty výběru než je ta stávající. Některé soubory totiž připravují jiné choreografie do Jablonce a jiné do Kolína. Mohly by tedy projít samostatným výběrem, za předpokladu, že se to vyřeší prostorově (potřebují většinou větší jeviště) a technicky (neobejdou se bez baletizolu). Takové podmínky zatím žádná z mezikrajových přehlídek nenabízí. Dalo by se to řešit i samostatnou výběrovou přehlídkou tanečního divadla. Takovou ambici má postupová přehlídka dětského divadla v Jablonci, odkud do Kolína přišla jedna nová choreografie TPS Magdaléna. Je jistě možné zůstat i u současného systému. Je faktem, že větev tanečního divadla je kvalitní, možná právě na svém uměleckém vrcholu a díky vyspělým choreografům a taneční technice produkuje velmi dobrá čísla. Prakticky všechno, co Kolín ukázal v této oblasti, bylo zajímavé, velmi různorodé a inspirativní. Už zmiňované Taneční a pohybové studio Magdalena z Jablonce nad Nisou uvedlo dokonce tři skladby a dvě z nich byly nominovány do kompozice z Otevřena pro letošní Jiráskův Hronov. Sólová skladba AXIS MUNDI (osa světa) je kompozicí o zrodu a vývoji lidského světa. Téměř nahá postava sbalená ve vajíčku, polonasvícená, je tajemná a velmi fyzická. Jednotlivé části choreografie sledujeme se zatajeným dechem, neboť vyspělá technika umožňuje vyjádřit různé obrazy. Jejich syrovost tyto emoce ještě umocňuje. Úplně jiné jsou kolektivní kompozice choreografky Lídy Relichové a její dcery Magdy. Zalykám se smíchem, bolí to, tak se směju, je inspirovaná Deníkem Anny Frankové. Chci se smát, tančit, toužit a mám právo na život. Avšak nemám šanci to všechno prožít. Kontrast mezi oběma pocity je ztvárněn taneční zajímavě a emotivně působivě. Také tato kompozice se objeví na JH. Třetím opusem Jabloneckých byla choreografie Skrze sebe vidím sebe. Zajímavá a provokující skladba používají masky na polovinu obličeje, se pokouší prostředky pohybového divadla vyjádřit kriticky negativní lidské vlastnosti jako je faleš, přetvářka, neupřímnost. Číslo je zatím na začátku své umělecké dráhy a potřebuje ještě zpřesnit a dozrát. Skupina TRUEDANCE Trutnov využívá celou škálu tanečních a pohybových technik včetně výrazového tance a breakdance a dalších k vyjádření tématu cesty jako hledání sebe sama. TK Puls Opava v Rendez-Vous nabídl divákům s pomocí postupně sestaveného a animovaného panáka svět děvčat a jejich lásek a zamilovaných her a vzájemného soupeření, aby nakonec daly přednost kamarádství a panáka pohodily. Nemohu se nezmínit o jedné stálici Kolína. Je jí chlapecká skupina Akordy ZUŠ Červený Kostelec. Tentokrát ukázali číslo Štvanice. Chlapecké tancování má svůj půvab, neboť mužský svět se i v uvažování o světě liší. Toho Blanka Šourková dokáže naplno využít. Myslím, že z předchozích příkladů je patrné, že taneční část letošního Kolína nabídla pestrou škálu prostředků a témat a několik výborných choreografií, které jsou skutečným pohybovým a tanečním divadlem.

Největší pozornosti se na přehlídce od jejího počátku těší amatérská pantomima. Není určitě tajemstvím, že na rozdíl od tanečního divadla nezažívá dobré časy. Souborů a skupin nepřibývá, a kdyby ostravská mezikrajová přehlídka nepřilákala také studenty hudebně dramatického oboru Janáčkovy konzervatoře, byla by kolínská přehlídka docela chudá. Stálicí je soubor pantomimy neslyšících Pantomima S.I.Brno. Pouští se do přípravy celovečerních opusů dnes se scénáristou a choreografem Josefem Tichým. V Kolíně uvedli Biggles se vrací, námětově těžící z filmového komiksu. Může využít technicky vyspělé mimy věkově rozvrstvené, kteří umějí postavit větší i menší figury i figurky a situace. Humor těží jednak z tématu filmu, jednak z charakteristiky postav. Chybí tomu ještě větší přesnost, dopracování některých motivací a také nůžky. To všechno Josef Tichý ví a je v silách souboru to ještě dopracovat. Diváci JH to budou moci posoudit. Skutečným obohacením Kolína byli studenti z Ostravy. Obě jejich čísla, a to jak sólová pantomima Mám to ale pech Anety Červené, tak i skupinová pantomima Tři v parku a pes ukázaly dobrou techniku a výborné nápady. Jejich kantorka Eva Magerová, kterou dobře známe z dětského divadla, je vede správným směrem. Tři v parku se objeví rovněž na JH. Jednoduchý příběh setkání dvou chlapců a dívky těží z obrazotvornosti, prostorového vnímání a důležitého partnerství. Možná jsou jednotlivé situace řešeny trochu banálně, chtělo by asi víc zapojit fantazii a najít originalitu. Také víc přemýšlet nad pointou celého příběhu. V této části přehlídky se rovněž představilo Divadlo beze slov Hradec Králové. Ze tří choreografií zaujaly svou čistotou nejmenší děti v choreografii Studánka Rubánka. T.J. Lázně Toušeň dala příležitost začínajícím hercům. Číslo setkání chce s velkou nadsázkou pobavit diváka etudou u zubaře se setkáním s hororovým nemocničním klaunem. Toušeňští si správně budují další generaci. Škoda, že jsou téměř jediní. Technika pantomimy není jednoduchá, avšak i její zvládnutí samo o sobě nestačí tomu, aby vznikla dobrá pantomima. Znovu se ukázalo, jak je přehlídka Otevřeno důležitá jako motivační faktor, jako místo inspirace a poznání. Bez ní by patrně amatérská pantomima byla na pokraji vyhynutí.
Lenka Lázňovská