Texty: Plzeň, GARDAVSKÝ, Vladimír: Théta zahájila v Dialogu na výbornou. PLŽ – Plzeňský literární život č. 1/2020, příloha Listy Ason-klubu, s. 8

Théta zahájila v Dialogu na výbornou

Někdejší neprofesionální plzeňské divadlo Sofranza vystupuje od počátku nové divadelní sezony pod pojmenováním Théta. Pod novým názvem uvedlo nyní v plzeňském Divadle Dialog i svoji první premiéru, jiskřivou komedii anglického herce, scénáristy a občasného dramatika Lionela Goldsteina 3 v pokoji. V českém prostředí je známější autorova hra Pan Halpern a pan Johnson a kromě toho, že obě komedie byly adaptovány také pro filmové plátno, spojuje je i podobné téma. Zatímco hra o dvou pánech se otevírá truchlením obou mužů nad hrobem jedné ženy, k návštěvě hry 3 v pokoji zve soubor stručnou anotací: Zack byl manželem Annie. A milencem Debbie. Ann a Debbie jsou kamarádky. Komedie ve dvou o třech.
Začátek nové éry se spolku Théta skvěle vyvedl. Břitkou komedii výborně přeložil Pavel Dominik, hlavních rolí se ujaly zkušené protagonistky souboru a režijní spoluprací nepohrdl již ostřílený režisér, dlouholetý člen činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni Jakub Zindulka. Ten také navrhl vkusnou funkční scénu, na níž na první pohled vše ladí. Jistě hlavně díky tvůrčí součinnosti s ním podaly obě herečky tak uvolněné a přitom dramaticky vyostřené výkony a ztvárnily bezpochyby své (alespoň prozatím) životní role. Jako první se na jevišti v pronajatém hotelovém pokoji v New Yorku objevuje rázná a akurátní Ann (Andrea Řeháčková), na kterou doma po smrti manžela a odjezdu již dospělého syna padl nepřekonatelný smutek, jenž stále přetrvává, ale nebrání jí v sekýrování personálu hotelu kvůli maličkostem. Povzbudit ji přichází její nejlepší kamarádka, rozevlátá a roztěkaná Debbie (Martina Chalupská), která je rovněž zdrcená úmrtím přítele, ale zároveň je dotčená, že nebyla pozvána na pohřeb. Tím třetím v pokoji je zpopelněný Zack v urně, jehož osudy nám jeho manželka a jeho milenka ve vzájemném rozhovoru postupně odkrývají. Obě ženy byly k sobě vždycky upřímné, ale o Zackovi nikdy nemluvily. Až nyní jeho skon umožňuje hlouběji nahlédnout do niter obou žen a jejich skrytých zákoutí a dovoluje oběma pojmenovávat vztahy k partnerům i k sobě samým. Obě protagonistky toto martyrium podstupují, srozumění je střídáno spory, přesto když je jedna z hrdinek na dně, druhá má potřebu ji konejšit. Zjišťujeme, že ženy jsou bytosti navýsost emocionální, kdy láska a nenávist, pláč i smích stojí nejednou pospolu. Konzumace alkoholu uvolňující jazyk by sice mohla být pozvolnější, při ztrátě zábran však ještě zábavněji vyplouvají na povrch dlouho potlačované pocity.