Texty: HRDINOVÁ, Radmila: Kam zmizely loutky z Jiráskova Hronova, 89. Jiráskův Hronov 2019, Právo 9. 8. 2019

Kam zmizely loutky z Jiráskova Hronova

Ačkoli celostátní přehlídka amatérského divadla Jiráskův Hronov nese ve svém názvu od začátku 90. let označení mezidruhová, letos se zdá, že tomu až tak úplně není. V záplavě činoherních inscenací někam zmizely loutky.

Přitom loutky k Hronovu vždycky patřily a jejich představení znamenala výrazné zážitky. Pamětníci si jistě vybaví turnovské Čmukaře nebo Céčko Karla Šefrny. Ostatně ještě loni okouzlil diváky plzeňský soubor V Boudě.

Letos se zdálo, jako by loutky z Hronova zmizely. Ale on je to trochu optický klam. I letos postoupily z Loutkářské Chrudimi na Jiráskův Hronov tři inscenace, jen s těmi loutkami je to trochu složitější. Loutkové divadlo, a to i profesionální, prodělalo v posledních letech dost značnou proměnu a vedle klasických loutek pracuje hodně s předměty a výtvarným výrazem.

Takže do kategorie loutkové divadlo patřilo i křehké poetické představení Kdyby se ztratili… hradeckého souboru Mízou do dřeva, jež inspirativním způsobem rozpohybovalo obrazy Jindry Pevného. A také svitavská politická satira Time For Losers, která pracuje spíše s prostředky předmětného divadla. A komu se stýskalo po opravdových loutkách, toho ve středu utěšil jablonecký divadelník a muzikant Rudolf Hancvencl svým osobitým přepisem klasické pohádky o Honzovi. Pod názvem Malý, hubený a jednooký, což je označení pro Honzu, jehož si nakonec sama najde vdavekchtivá padesátiletá princezna, zahrál vtipnou a stručnou pohádku, v níž všechno je tak trochu naopak.

Hancvencl zvládá všechny postavy, od princezny přes draka a kašpárka až po ježibabičku s půvabnou hlasovou stylizací a jeho pohádka plyne ve svižném tempu. Následující Postýlka Barbory Hubáčkové ze Štramberka sice také vtip nepostrádala, ale ve výsledku zůstala jen krátkou, nerozvedenou etudou na téma mateřství.

Radmila Hrdinová