Texty: HULÁK, Jakub: Přehlídka dětského divadla Ostravská lokálka, Divadlo loutek Ostrava, 12. - 13. 4. 2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 32-33, 7.6.2019.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
OSTRAVSKÁ LOKÁLKA, DIVADLO LOUTEK
OSTRAVA, 12. – 13. 4. 2019
Ostravská lokálka 2019
Už potřetí se krajská přehlídka dětského divadla Moravskoslezského kraje konala v Divadle loutek Ostrava, tentokrát ve dnech 12.–13. dubna. A to, co se ke mně v minulých letech dostalo z doslechu, jsem tentokrát měl možnost vidět na vlastní oči: vynikající organizace, laskavá až rodinná atmosféra, bohatě naplněný program a skvělé a atraktivní zázemí, které divadelní budova přehlídce poskytuje. Navíc je patrné, že díky proměně přehlídky postupně roste zájem souborů a čím dál víc jich zůstává i přes noc. To všechno je zásluhou Hany a Tomáše Volkmerových a týmu jejich Theatra Ludem. A samozřejmě díky vstřícnosti vedení DLO Ostrava.
Pokud jde o divadelní inscenace, průvodním znakem letošní přehlídky byla silná a závažná témata. Přes řadu kvalit ale jejich úspěšnému zpracování zatím bránila nedostatečná vybavenost dětí, nedostatky ve stavbě situací a další problémy.
Divoši ze ZUŠ Bedřicha Smetany v Karviné (ved. Lucie Semančíková) se představili ve scénické montáži nazvané Až vyrostu. Soubor se při práci na inscenaci odrazil od textů Emanuela Frynty, ty pak doplnil nejrůznějšími dialogy, jednoduše rozehranými situacemi ze života či úvahami o budoucnosti. Z komplikované struktury výrazněji vyčnělo téma nechuti dětí respektovat představy dospělých. Pásmo ale ve výsledku působilo poněkud přehlceně a překombinovaně a pohyb dětí na jevišti vnímal nezasvěcený divák spíš jako nepřehledné hemžení.
Děcouři ze ZUŠ Třinec (ved. Klára Kvasničková) se v představení Dáte si? věnovali tématu lidské nenasytnosti. Sympatický byl přirozený a zaujatý projev dětí, stejně jako jejich hra se žánrem grotesky. Srozumitelnosti ale bránila řada nepříliš čitelných či nejasných situací a znaků.
Papíráci ze ZUŠ Třinec (ved. Pavla Masaříková) se v pozoruhodné inscenaci Jonatáne? pokusili pojednat pro děti poměrně náročné téma pocitu neviditelnosti (na základě knihy Michelle Cuevasové Zpověď Jonatána Papírníka). I zde byl ale problém v jisté nepřehlednosti – v divadelním vyjádření často nebylo čitelné, kdy se jedná o skutečnou neviditelnost (imaginární kamarád) nebo o znázornění pocitu, že „nikoho nezajímám“. Děti také zatím ne vždy zvládaly přesvědčivě jednat v situaci, často spíš jen mechanicky plnily úkoly.
V inscenaci Naděje zpracoval soubor BezeSM ze ZUŠ Leoše Janáčka, Frýdlant nad Ostravicí (ved. Jitka Kvasničková), příběhy dětí z terezínského ghetta (tato tematika byla letos na přehlídkách dětského divadla obecně velmi frekventovaná). Základ inscenace tvoří deníkové záznamy (soubor vycházel z knih Michaela Gruenbauma a Todda Hasaka-Lowyho Někde ještě svítí slunce a Hannelore Brenner-Wonschickové Děvčata z pokoje 28). Soubor nevypráví příběhy terezínských dětí prostřednictvím dramatických situací, jde spíš o ilustrovanou faktografii. Děti zatím bohužel nejsou dost technicky vybavené, aby ambiciózní tvar naplnily, navíc se nedokážou svým výkonem vyrovnat monumentálně znějící živé hudbě v podání žáků hudebního oboru ZUŠ. Velkou hodnotou inscenace je scénografický koncept založený na postupném zmenšování životního prostoru dětí. Sympatické je i to, že inscenace neidealizuje vztahy mezi dětmi v ghettu, ale zachycuje i jejich vzájemné konflikty.
I na ostravské přehlídce byla samozřejmě k vidění i představení založená na hravosti či humoru:
Malíšci ze ZUŠ V. Petrželky z Ostravy-Hrabůvky (ved. Irena Schubertová) zahráli představení Sněhurka a šest trpaslíků – postavený na oblíbeném textu Milady Mašatové. Řada situací, původně psaných pro loutky, ale v „činoherním“ provedení působila nešikovně. Situace byly navíc zatíženy zbytečnou popisností, nepřirozenou gestikulací, lacinými aktualizacemi a nefunkčními výtvarnými prostředky. Děti ale byly plné sympaticky nespoutané energie.
Divadelně, navíc v zásadě „činoherně“ zpracovat příběhy dvou medvědů ze známých animovaných filmů Břetislava Pojara je opravdu výzva. Soubor ZDIVIDLA ze ZUŠ E. Runda ze Slezské Ostravy (ved. Tereza Krejčová a Klára Horáková za pedagogického dohledu Saši Rycheckého) se o to pokusil v inscenaci Pojďte, paní, budeme si hrát. Oběma dívkám ze souboru nechyběl esprit a energie a jejich svérázné klauniádě nechyběly hezké nápady, výsledek ale přesto působil trochu rozpačitě – poetika založená na neustálých proměnách, a hlavně bytostně postavená na zázraku animace, v divadelním převodu působila často popisně a toporně.
Jako pozoruhodný úkaz zapůsobil soubor Bum Trach ze ZŠ s polským jazykem vyučovacím z Českého Těšína (ved. Marie Szymaniková) se svým představením O biednym wilku i przebiegłym Niebeskim Kapturku (O nebohém vlkovi a vychytralé Modré Karkulce). S velkou nadsázkou a humorem hrají děti drobnou dětskou hříčku o Karkulce, která přelstí vlka a nenechá se od něj sežrat. Součástí nadsázky jsou i naivní malované kulisy, papírová ouška apod. I když jde o žertovnou hříčku, představení je ukázkou skvělé jevištní souhry, vzájemné komunikace a dramatického jednání. Inscenace byla doporučena do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna.
Soubor Štěkátko ze SVČ Opava (ved. Daniel Kollmann) přivezl inscenaci Třikrát zpátky do pohádky. Pro rozehrání tří známých pohádek zvolil vedoucí spolu s dětmi kuchyňské náčiní, Otesánek se hraje s plechovými hrnky, hrnci a kastroly jako oživlými předměty, Červená Karkulka s chňapkami-maňasy, pohádka O veliké řepě s vařečkovými javajkami. Scénu tvoří třístupňový paravan, na každém se odehraje jedna pohádka podle typu loutek. Zpracování pohádek je jednoduché a čisté, většinou se daří dobře loutkářsky vyřešit klíčové situace, snad jen některé momenty by stálo za to ještě nápaditěji rozehrát. I tato inscenace, podle mého soudu možná zatím nejlepší z těch, které Daniel Kollmann se svými soubory vytvořil, byla doporučena do širšího výběru na Dětskou scénu.
K přímému postupu byla ovšem doporučena jedna z inscenací, které se zabývaly závažnějšími tématy. Soubor Jitřenka ze SVČ Opava (ved. Petra Bublíková) se v Příběhu jednoho trička zabývá tématy vykořisťování a zneužívání dětí jako levné pracovní síly či konzumního přístupu k životu. Představení zaujalo rytmickou stylizací, zaujatým a přesným projevem dětí, čistou stylizaci jen občas naruší nepřesná práce s imaginární rekvizitou. Patos v závěru posouvá inscenaci až do „aktivistické“ polohy, v dětském divadle nevídané.
Jakub Hulák