Texty: Praha, DNA, Medailon Vlastimila Votavy, 2016

Vlastimil Votava
*26. prosince 1901 Štěpkov
†19. prosince 1968 Martínkov

Narodil se do učitelské rodiny. Po absolvování obecné školy studoval na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích, kde roku 1920 maturoval. Odstěhoval se do Prahy, kde začal studovat Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Od srpna téhož roku pracoval na vlastní žádost v účtárně Zemského finančního ředitelství. V rámci zvyšování kvalifikace vykonal 22. června 1921 zkoušku ze státního účetnictví. V té době byl velmi aktivní. Stal se členem „Námořní společnosti Československé“. Ústřední výbor společnosti mu 27. června 1921 písemně poděkoval za ochotu a obětavou práci při slavnosti pořádané 26. května 1921, kdy proběhlo oficiální zahájení paroplavby vnitřní Prahou.

V letech 1922–1925 byl správcem archivu. Vlastimil nechyběl při založení organizace „Mladá generace státních úředníků a úředních čekatelů republiky Československé“ a stal se členem výboru a na čas i jejím tajemníkem. Organizace, později přejmenovaná na Novou generaci, byla apolitická, pořádala různé kurzy a zábavy a pomáhala členům při řešení pracovních problémů.

Na Filosofické fakultě Karlovy univerzity absolvoval 13. března roku 1928 kurz pro úředníky státní administrativní knihovny a v listopadu žádal o přeložení z účtárny na studijní nebo nějaké jiné oddělení na ministerstvu financí, odpovídající jeho vzdělání. Roku 1928 absolvoval na Karlově univerzitě knihovnický kurz a složil příslušnou zkoušku. Studoval zde i sociologii, filosofii a estetiku, ale studia nedokončil. V listopadu roku 1930 absolvoval kurz pro zpravodaje a spolupracovníky listů vydávaných nakladatelstvím Melantrich, které vydávalo i trampský časopis Ahoj, Rozruch aj. Svůj volný čas trávil v jedné z nejstarších trampských osad Hiawata (i Hiavata) u Štěchovic, kde si buď od končících trampů koupil, nebo vlastními silami postavil chatu. V letech 1932–33 se žádné chaty vzhledem ke krizi nestavěly, zato však byly za nepřítomnosti trampů často vykrádány. A tak štěchovická četnická stanice požádala osadníky, aby dodali seznam ukradených předmětů. Postižen byl i Vlastimil, který dodal 31. března 1933 seznam ukradených věcí na četnickou stanici ve Štěchovicích. Většinou se jednalo o oblečení a kuchyňské zásoby a náčiní. Nejcennější byl svetr Milton oceněný na 250,- Kč, což byly v té době dost velké peníze. Je otázkou, zda vlastnil Vlastimil i pistoli, protože uvedl i ztrátu 10 browningových nábojů ráže 6,35. Na osadách se střelba provozovala, pistole byla ale potřeba i k sebeobraně. Je zajímavé, že při své aktivní povaze se jeho jméno nevyskytuje v Dějinách trampingu Boba Hurikána. Koncem roku 1933 žádal presidium ministerstva financí o peněžní výpomoc, aby si mohl koupit zimní obuv sa oblečení. Měl v posledních letech zdravotní potíže, jejichž léčba vyžadovala značné náklady a na úhradu si musel půjčit od švagra.

Za války spoluzaložil roku 1942 Divadlo Nových Autorů (DNA nebo D.N.A.), kde měla být výlučně provozována díla současných českých neznámých i amatérských autorů. Zahájilo svou činnost mezi řadou dalších společností autorským vystoupením „Rozsviťte rampy“. První vystoupení se uskutečnila 4. a 8. října 1942 v Nuslích v dnes již neexistujícím divadélku Na Slupi. Předcházela mu reklama v ochodech a restauracích v širším okolí. Nečetné kritiky od nevýznamných autorů byly vesměs negativní. Představení „Stín“ bylo provedeno 1. 3. 1944, žádné jiné plakáty se nedochovaly. Vlastimil byl také členem Družstva spojených umělců (Dsu), které pořádalo koncem roku kurz pro skladatele a textaře populárních písní. V té době skládal pracovní písně pro mládež např. s názvy „Mladým zdar“ nebo „Kamarádi práce“ a poněvadž neprošly cenzurou, rozmnožoval je a dával spolehlivým totálně nasazeným, kteří museli odjet do Německa. Písně je měly duchovně posilovat. V srpnu 1945 měl V. Votava na základě udání potíže se získáním potvrzení o národní spolehlivosti, protože udavač se mylně domníval, že Votava propaguje svým článkem v Českém slovu 13. 11. 1942 německé nacionální písně. Ve skutečnosti šlo jen o úryvek Votavova dopisu vybraný redaktorem do článku „K tvorbě nové písně práce“. Votavovi ve skutečnosti šlo o to, aby se přestaly propagovat písně opěvující divoký západ a nastoupila tvorba písní, opěvující budoucí vítězství nepřátel Německa. V té době skládal písně na texty kolegy J. Vokatého.

Koncem padesátých let prodal V. Votava chatu v osadě a opustil Prahu. Koupil si domek č. 57 v Martínkově. Podle pamětníků na něm měl ceduli s nápisem Hiavata, upomínající na jeho oblíbené místo. Počátkem šedesátých let organizoval družbu mezi martínkovským JZD „Nový život“ a Kubou. Korespondovals kubánským velvyslanectvím, sbíral výstřižky s kubánskou tematikou a začal se učit španělsky. Svůj život dobrovolně ukončil ve své martínkovském domku.

Literatura:
Herot P., Smetana V., Veselská B.: Vlastimil Votava. In: Martínkovský vlastivědný sborník 3, Martínkov 2016, s. 69–71
Písemná pozůstalost Vlastimila Votavy.