Texty: ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema: Přehlídka dětských recitátorů Pardubice, 4.-9.4.2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 23-25, 7.6.2019.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
PARDUBICE, 4., 5., 8. A 9. 4. 2019
Každá kategorie má svůj den - tím považuji pardubickou přehlídku za mimořádnou. A je jedinou, kterou v této podobě znám. Obětavé a nadšené pracovnice Krajské knihovny v Pardubicích (odd. regionálních a kulturních služeb) nelitují času, je ho dost nejen na přednes dětí, ale i na výměnu zkušeností, na chvíle směřující k uvolnění recitátorů, na důkladné rozbory jednotlivých vystoupení a dokonce i na vystoupení hudebníků před vyhlášením výsledků. Žádný spěch a nervozita, jen klid a pohodový průběh. Nejčastěji se setkávám s variantou, že se spojí v jeden den dvě kategorie, obvykle nižší a vyšší, čili kratší (děti recitují jen jeden text) a delší (dva texty), někdy v jeden den recitují menší děti a druhý starší. Zcela nevyhovující, dle mého názoru, je model, kdy se všechny kategorie nacpou za sebou do jednoho dne. S touto variantou mohu souhlasit pouze v případě, kdy mají alespoň 2 kategorie své lektory, organizační dohled a samozřejmě i vyhovující prostor. Z praktického hlediska nelze mnoho proti variantě všechny kategorie za sebou v jeden den namítat, zvlášť, když pořadatelé tvrdí, že nelze jinak. Ovšem, opět na základě mých zkušeností, v odpoledních hodinách se v tomto případě dostavuje jistá únava, nervozita, spěch, posléze utíkání na dopravní prostředky před vyhodnocením dané kategorie a rozborovým seminářem. Zkrátka, vždy se jedná o závod s časem, který se může výrazně podepsat na atmosféře a zejména na zážitku dětí.
Co lze dále doporučit z pardubické přehlídky, je vystoupení „předskokanů“, například nepostoupivších dětí z okresních kol. Lze představit i oceněné recitátory z předcházejících kategorií (tak vybírají předskokany v Lounech), sólové recitátory Wolkerova Prostějova (mohou například zahájit přehlídku IV. kategorie) ap. Nikdo z oficiálních účastníků tak nevystupuje první a publikum se naladí na „to hlavní“.
V Pardubicích se tentokrát recitovalo ve velkém reprezentativním sálu Jana Kašpara krajského úřadu. Tento prostor, úřední a svatebně přeslavnostní, s velkými židlemi, nelze považovat za úplně nejvhodnější pro přednes dětí, zejména těch malých. Sváteční místo však jakoby povýšilo význam akce, zejména v očích dospělých účastníků, rodičů dětí. A vše je o lidech, tudíž ani tato okolnost nenarušila vlídnost a vstřícnost setkání dětských recitátorů a lidí zabývajících se dětským přednesem.
I po odborné stránce mohu krajský výběr dětských recitátorů z Pardubicka pochválit. Zajímavá a pestrá dramaturgie, někdy i překvapující a ojedinělá, až na několik stále se objevujících „evergreenů“ recitačních přehlídek. Nevím, čím to je, že se v přehlídkách některé texty pravidelně objevují, dokonce stejné úryvky z větších celků. Snad za to můžou zásoby okopírovaných textů, čítanky, málo času při hledání nových předloh, rutina. Některé jsou i velmi kvalitní literaturou, ověřené hodnotným dětským přednesem. Nechápu však, proč se stále dokola recitují i texty pro dětský přednes ne zcela vhodné. Přitom se v tomto duchu o nich při rozborech hovoří. Mám na mysli např.: Jiří Žáček: Hledám tátu, Píseň o škaredých holkách, M. Kratochvíl: Na hrady, M. Čunderle: Jak byla vosa Marcelka ráda, že je (o komárech - alkoholicích). Letos se velmi často „nakopírovaně“ objevovaly i básničky S. Silversteina, např. Rocková kapela, tradičně již M. Macourek: O Kateřince a tlustém červeném svetru a M. Jirous: Ptala se Františky Marta, M. Drijverová: Sísa Kyselá (úryvek s myší Josefem), J. Prévert: Jak namalovat portrét ptáka (často se nezná ani kdo báseň přeložil, protože se text už okopírovaný vybral bez uvedení překladatele), F. Nepil: Než začne ptáček hnízdit, I. Dousková: Hrdý Budžes, Jiří Suchý: Střela a monology z Z deníku praktické dívky Zuzany, D. Hevier: Zapomnětlivý parašutista... Myslím, že někteří kolegové by mohli další stále se opakující texty doplnit ...
Většina dětí, napříč kategoriemi, recitovala na pardubické přehlídce texty, které přijala za své, neboť je říkala přirozeně, s touhou po sdělování a sdělení, ať už naplněnou či nikoliv, bez povrchního předvádění se, přehrávání a pitvoření. Velmi často však děti nedokázaly svůj výkon vystavět, předat téma, myšlenky v textu nalezené, nenalezly nebo neuměly použít výrazové přednesové prostředky. Někdy samy, někdy jim nepomohl ani pedagog, nebo je dokonce zmátl - například při pokládání se do každé čárky, frázování, při kladení falešných větných důrazů. Právě důrazné dodržování čárek často monotónnost dětského projevu zvyšovalo, jako i zbytečné kouskování vět, zvýrazňování nepodstatného a potlačení důležitého.
Výjimečné bylo pro mne letos v Pardubicích setkání s některými dětmi a jejich pedagogy z IV. kategorie. Ne snad pro jejich přednesové výkony, ty působily velmi nepoučeně a s dramaturgií zcela mimo věk a přednesové schopnosti (např. J. Prévert: Hon na dítě, Ch. Baudelaire: Kamkoli mimo tento svět, F. Villon: Balada závěrečná, V. Hrabě: Zavři oči, J. Skácel: Píseň o nejbližší vině, a další.), proto taky nebyly nikterak oceněné. Ale silně na mě zapůsobila jejich touha přednášet, výpovědní hodnota a osobní nasazení. Při rozhovoru (ve kterém nechyběly slzy) vyšlo najevo, že jejich zájem o přednes vychází z vyučování literatury, ze zájmu o interpretované autory, z vášnivé četby. Děti naslouchaly velmi vstřícně a chtěly se o přednesu dozvědět více, předala jsem jim potřebné informace - kam a na koho se obrátit (a již je využily). Inspirativní pro mě byla tato setkání i z důvodu, že povedu na Šrámkově Sobotce seminář o využití přednesu při výuce literatury, a postřehy dětí a názory jejich pedagogů se staly pro mne podnětem pro přípravu.
Ve tříčlenných lektorských sborech se vystřídali MgA. Emilie Zámečníková, MgA. Zdeněk Janál, Mgr. Petr Kouba, Bc. et BcA. Eva Hadravová, MgA. Milan Němec, MgA. Nina Martínková, Ing. Mgr. Jiří Svoboda a BcA. Růžena Štanclová (oba posledně jmenované na poslední chvíli doporučila náhle onemocnělá Eva Hadravová).
1. kategorie
Recitovalo celkem 19 dětí. Pět z nich bylo oceněno diplomem: Helena Kočová (ZŠ Česká Třebová, Ústecká) - M. Drijverová: Sísa Kyselá; Šárka Pohorská (ZŠ Moravská Třebová, Kostelní náměstí) - J. Žáček: O rybáři a rybce; Vít Pilař (ZUŠ Chrudim) - J. Holub: Kolik váží Matylda; Jáchym K. Roberts (ZŠ Seč) - M. Čunderle: Jak byla vosa Marcelka ráda, že je a Ivan Tišl (ZŠ a MŠ Korouhev) - R. Dahl: Karlík a továrna na čokoládu.
Čestné uznání získali Ema Klikarová (ZŠ Chrudim, Dr. Peška) - J. Žáček: Telefon; Vojtěch Mareš (ZŠ Sezemice) - M. Kratochvíl: Mořská panna a Leoš Vodvárka (ZŠ Včelákov)- J. Žáček: Kdybych nebyl mrtvý.
2. kategorie
Vystoupilo celkem 20 recitátorů. Diplom obdržela Aneta Miletínová (ZUŠ Pardubice-Spořilov) - J. de la Fontaine: Myšší porada. Čestné uznání si odvezli: Nina Marková (ZŠ Moravská Třebová, Palackého) - A. S. Exupéry: Malý princ; Viktorie Růžičková (ZŠ Lanškroun) - J. Kahoun: Ježeček a kličky; Monika Vávrová (ZŠ Seč) - J. Žáček: O rybářovi a staré botě; Šimon Dospiva (ZŠ a MŠ Staré Město, okres Svitavy) - Z. Pospíšilová: Lev a moucha a Erik Jetmar(ZŠ Skuteč, Komenského) – I. M. Jirous: Ptala se Františky Marta.
Do celostátního kola ve Svitavách postoupila Viktorie Hilská(ZŠ Lanškroun, náměstí A. Jiráska) s textem Martiny Drijverové Domov pro Marťany. Vhodně zvolila úryvek ze své oblíbené knížky, což jí umožnilo tématické sdělení. Viktorčin projev byl autentický a uvěřitelný. Doporučení: Zapracovat na mluvní technice, zejména neztišovat některá slova. Druhou postupující se stala Natálie Tučková (ZŠ Pardubice, nábřeží Závodu míru), která přednesla úryvek Nocujeme v seníku od Astrid Lingrenové. Předvedla přesvědčivý, vystavěný projev, s jasným postojem vypravěčky. Je třeba vyzdvihnout dobré vedení dialogu.
3. kategorie
Představilo se 15 recitátorů. Čestného uznání dosáhli: Valentýna Mrkvičková ze ZUŠ Chrudim (A. Kastnerová: O líné babičce; M. Macourek: Krocan), Klára Anežka Plháková z Gymnázia Vysoké Mýto (Z. K. Slabý: Tři banány aneb Petr na pohádkové planetě; T. de Fombelle: Tobiáš Lolness), Magda Vymětalová ze ZŠ Jevíčko (P. Nikl: Holá pohádka; J. Werich: Lev a notes) a Lukáš Kohout ze ZŠ Chrudim, Dr. Peška (E. Lindo: Manolito na cestách; M. Kratochvíl: Mořská panna).
Diplomem byli oceněni: Dorota Jonášová (ZŠ Bystré, texyt: L. a S. Hawkingovi: Jirkův tajný klíč k vesmíru; J. Werich: O rybáři a jeho ženě) a Viktor Teichmann (ZŠ Lanškroun, texty J. Patterson a Ch. Grabenstein: Já, srandista; J. Skácel: Rodičům do ucha, aby děti neslyšely).
První postupující se stala Kateřina Bacíková (ZUŠ Pardubice-Polabiny, Lonkova) s texty Daisy Mrázkové: Nic a plch a Shela Silversteina: Vyšetření, Recept na vyléčení škytavky, K smrti...
Představila se ve sdělném přednesu různých textů - próza, poezie. Dokázala v posluchačích vzbudit smyslové představy, poutavě a upřímně. Dále postoupil i Vítek Weinlich (Gymnázium, Moravská Třebová) s texty Andersa Jacobsona, Sörena Olssona: Bertův supertajný deník a Michala Černíka: Jak se Ťak topil. Vítek je přirozený vypravěč, jeho projev je upřímný a uvěřitelný. Oba texty přijal za své, vyprávěl po smyslu a sdělně.
4. kategorie Vystoupilo 13 recitátorů. Čestná uznání získali: Veronika Adámková (ZŠ a MŠ Kameničky, texty: E. Erbenová: Vyprávěj, mámo, jak to bylo H. Ullrichová: A kdo má rád mě?), Hana Andrusivová (ZUŠ Chrudim) - za přednes básně Toníček S. Silversteina (druhý text J. K. Jerome O umění rozhodnout se) a Radka Šindelářová (ZŠ Ronov nad Doubravou) - za přednes básně Zapomnětlivý parašutista D. Heviera (druhý text I. Brandejsová: Nejsem žádná Popelka).
Diplom si odvezli: Kateřina Krajová (Gymnázium T. G. Masaryka Ústí nad Orlicí, texty P. Van Ostaijen: Krabička s překvapením; P. Šrut: Taková chytrá hůl), Pavlína Matoušková (Středisko kulturních služeb města Svitavy, texty O. Wilde: Sobecký obr; U. Hub a J. Mühle: Na arše v šest) a Eliška Mauerová (ZŠ Jevíčko, texty F. Nepil: Než začne ptáček hnízdit;K. Čapek: Zločin a trest).
Na celostátní dětskou scénu postoupily dvě dívky. Ráchel Kellerová (Středisko kulturních služeb města Svitavy), texty Lily Eisenschimlová: Kostka cukru a Douglas Adams: Sušenky (z knihy Losos pochyb). Ráchel je na svůj věk již zkušená recitátorka. Její projev je autentický, s výbornou výstavbou a vypravěčsky skvěle vytvořenými postavami a situacemi. Anežka Vopařilová(Masarykova ZŠ Morašice), texty Irena Dousková: Hrdý Budžes a Miroslav Holub: Kočka. Zaujala svým subtilním, ale především osobitým sdělením dvou odlišných textů. Dokázala sdělit svůj postoj nejen k postavě, ale i k době, o které vyprávěla. Dobrá práce s veršem, i když v poezii ne určené přímo dětem. Předala své představy a postoje.
Ema Zámečníková