Texty: MADĚRYČ, Vojtěch a HULÁK, Jakub: Přehlídka dětské recitace Recitátor 2019, Horšovský Týn, 16. 4. 2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 10-11, 7.6.2019.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
RECITÁTOR, HORŠOVSKÝ TÝN, 16. 4. 2019
Tento den recitace v Plzeňském kraji se už počtvrté konal v Horšo-vském Týně. Organizátorem přehlídky byla Základní umělecká škola Staňkov ve spolupráci s Městským kulturním zařízením Horšovský Týn. Velký dík za plynulost a příjemnou atmosféru celé přehlídky patří bezesporu Jitce Pluháčkové, která měla celou organizaci na starost.
Lektorský sbor pro 1. a 2. kategorii pracoval ve složení Lenka Čurdová, Andrea Gombárová a Vojtěch Maděryč. Vystoupení recitátorů 3. a 4. kategorie hodnotili Jiřina Lhotská, Jakub Hulák a Jan Mrázek. 16. duben byl světovým dnem hlasu a dětští recitátoři jej svými výkony řádně oslavili.

1. a 2. kategorie
Lektoři s velkým potěšením sledovali výkony dětských recitátorů. Kvalita textů byla uspokojivá a vše nasvědčovalo tomu, že v Plzeňském kraji se recitaci mladších dětí daří. Z výkonů recitátorů byla cítit velká chuť text předat a i po formální stránce byly výkony převážně velmi zdařilé. V některých případech porotci shledali, že text není jako celek vystavěn, není zapracováno na charakterizaci postav či se recitátorovi zcela nepodařilo sdělit příběh. Neduhy typu přílišné frázování, zpívání či nepřirozená intonace, se vyskytovaly minimálně. Ač se v 1. kategorii nepostupuje na celostátní přehlídku, některé výkony by si tuto možnost dozajista zasloužily. Lektoři ocenili šest z čtrnácti dětí za jejich skvělou práci.
V druhé kategorii lektorský sbor udělil přímý postup Viktorii Dufkové a Vítkovi Vodrážkovi.
Viktorie Dufková si vybrala text Marie Korandové z knížky Pročpohádky. Text je neotřelý, nabízí dobré možnosti jak text uchopit a interpretovat. Recitátorka těchto předností textu plně využila a svůj projev poutavě vystavěla. Svými dovednostmi dokázala text přesvědčivě interpretovat posluchačům, se kterými po celou dobu příjemně udržovala kontakt. Kladem byl také její přirozený způsob vyprávění, práce s napětím a zdařilé vypointování příběhu.
Vítek Vodrážka zvolil jednu z epizod Reného Goscinnyho o Mikulášovi. Konkrétně se jednalo o text Kouřím. Mírně a citlivě krácenou verzí textu si Vítek získal zasloužený úspěch. Literární text a povaha recitátora se zde příjemně setkaly, což bylo umocněno i dobře voleným oblečením, které v posluchačích podpořilo představu o malém Mikulášovi. Recitátorovi se podařilo přesně a výstižně uchopit postavu Mikuláše i Vendelína, s lehkostí nás provedl epizodou z Mikulášova života a velmi citlivě také přistoupil k humoru, který Goscinnyho text nabízí.
U starších kategorií převládl spíš problematický výběr textů, ať už se jednalo o literárně pokleslé „puberťácké“ prózy, nevhodně vybrané úryvky, nebo básně nepřesvědčivé kvality. U většiny recitátorů se navíc projevoval typický nešvar nepřirozeného „kouskování“ textu a rozsekávání myšlenkových celků. I přes tyto problémy se zde ale objevila i řada jiných kvalit, za něž si recitátoři zasloužili ocenění.

Ve 3. kategorii získal diplom s oceněním za kultivovaný přednes Dominik Uriča (Pavel Cmíral: Táhli jsme spolu do mekáče; Shel Silverstein: Únos), Jindřich Boula za přednes básní Shela Silversteina (Drama, Strach a Třásti krávou), Karolína Ulrich za osobitý přednes obou textů (Petra Dvořáková: Schovávačka na netu, Michal Bystrov: Svůj), Mirka Johánková za přednes textu Daniely Fischerové Kyselé ovoce, Veronika Janovcová za citlivý a soustředěný přednes (Thomas Brezina: Nehoda u vody; Jarmila Hanzáková: Con spirito, Dolce, Allegro) a Veronika Pučelíková za kvalitní přednes obou textů (Roald Dahl: Jirkova zázračná medicína; Vilém Dubnička: Hodnocení). Postupem do celostátního kola byl oceněn asi technicky nejvyspělejší recitátor ze 3. kategorie, Vojtěch Moulisze ZŠ Přeštice. Zaujal zejména svým kontaktním projevem, živým vystižením situací, dobrou prací s přímou řečí a pointováním, i když svou energií místy přebíjel jemnější slovní humor. Přesvědčivěji vyzněl jeho první text, Atleti od Reného Goscinnyho než jednoduše převyprávěný text Slepice a televize Jiřího Dvořáka. Druhým postupujícím byl Vojtěch Kříž ze ZŠ Plánická, Klatovy, u něhož přes řadu technických nedokonalostí převládl dobrý dojem z vnitřně pravdivého a nevyumělkovaného civilního projevu. Mnohem víc než rozkouskovanou a poněkud jednotvárně podanou Sépií Miloše Macourka ovšem přesvědčil textem Franka Tashlina Vačice, která se nesmála.

Ve 4. kategorii ocenili porotci Anežku Brahovou za autentický projev (Charles Bukowski: Předpověď počasí; Evžen Boček: Sedm dnů do odletu), Anežku Tetřevovou za technickou vybavenost (Karel Čapek: Dášeňka, K. J. Erben: Holoubek), Terezii Hodkovouza přirozený projev (Evžen Boček: Poslední aristokratka, Michal Černík: Šantánová písnička) a stejně tak Vandu Ludvíkovou za přirozený projev (James Thurber: Vlak za dveřmi, Daniela Fischerová: Anděl strážný). Je to neobvyklé, ale dva nejpřesvědčivější recitátoři 4. kategorie pocházejí ze stejné „líhně“ (ZUŠ Klatovy, uč. Markéta Lukášová) a zaujali textem stejného autora a ze stejné knihy. Do celostátního kola tak postoupili Adam Válek i Matyáš Boublíkse dvěma různými epizodami z knihy Ivana Krause Medová léta. Oba dva vyprávěli autenticky a s velkým zaujetím a udržovali stálý kontaktu s diváky, oba dva ovšem často půlili myšlenky zbytečným „čtením čárek“. Adam Válek překvapil i druhým, dobře vybraným textem Jarmily Hoškové Z notesu svatého Petra, tam by ale stálo za to ještě zpřesnit vztahy postav a pozici vypravěče. Matyáše Boublíka druhý text naopak spíš zradil. Z drobných epizodek jinak literárně kvalitního Tajného deníku Adriana Molea Sue Townsendové se tentokrát nepodařilo složit dostatečně nosný a uzavřený tematický celek.
Celá přehlídka dětských recitátorů Plzeňského kraje probíhala v důstojné a zároveň příjemné atmosféře. Je samozřejmě chvályhodné, že Horšovský Týn poskytuje přehlídce Plzeňského kraje potřebné zázemí, přesto se lektoři neubránili úvaze, zda rozlehlý sál kina s vysokým jevištěm není pro recitátory poněkud stresující a zda by nedosáhli lepších výkonů v nějakém vlídnějším a méně formálně působícím prostoru.
Vojtěch Maděryč a Jakub Hulák