Texty: JIRSOVÁ, Zuzana: Přehlídka dětské recitace, Český Krumlov, 25.–26. 4. 2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 6-7, 7.6.2018.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACEČESKÝ KRUMLOV, 25. – 26. 4. 2019
Tak jako v minulých ročnících bylo i letošní setkání recitátorů v Českém Krumlově skutečným svátkem interpretace poezie a prózy. Během dvou dní vystoupilo ve slavnostních prostorách Prokyšova sálu 47 dětí. O dětské i dospělé účastníky bylo ze stany pořádající instituce (DDM český Krumlov) vlídně a bezchybně postaráno. Duší krumlovské přehlídky je již po vícero let organizátorka Marie Smeykalová, která dokáže být na sto místech současně, nesčetné prosby, dotazy a povinnosti zvládá a řeší s úsměvem.
Zahřívací dramatické dílny pro všechny kategorie byly tentokrát svěřeny Veronice Holcové. Pod Veroničiným vedením se děti protáhly, nadechly, rozmluvily, zasmály, vešly do kontaktu – a pakliže přijížděly s trémou, ve cvičeních a hrách na ni zapomněly. Výstupy recitátorů jasným hlasem a s přehledem uváděl Ondřej Smeykal, vrstevník účastníků 4. kategorie.

Třetí kategorie, čtvrtek 25. dubna
Přehlídku zahájilo třináct mladých recitátorů, ovšem jen někteří nabídli svůj pohled na text a téma. Přednes často zdobily prvky dodané zvnějšku, prvoplánové a popisné modulace bez vztahu ke kompozici. Jindy řeč plynula kultivovaně, ale celkovému projevu chyběl nadhled nebo představa. Právě za osobitý přístup k básni Chci-li zmizet beze stopy (J. H. Krchovský) získal čestné uznání Jakub Kasper. Přes nejistoty technického rázu působil Jakubův projev uvěřitelně i při přednesu Puškinovy básně Vězeň. Čestné uznání si odvezl také Mikuláš Smetana, který s porozuměním přednesl Prévertův text Kůň na ostrově. V dialozích přirozeným způsobem odlišoval a charakterizoval postavy, sděloval svůj názor a sdělení vedl až k pointě. V póze Jiřího Suchého Červ Mikuláš ukázal, že rozumí hře se slovy, že se jí baví a svou radost dovede přenést na diváky.
Na celostátní přehlídku postupuje Kryštof Brand. Přednesem básně Jak namalovat portrét ptáka (Jacques Prévert) ukázal, že je tím, co říká, zaujatý a že na základě svých představ dovede sdělit atmosféru. Celkovému vyznění by prospělo, kdyby svůj projev v úvodních verších odlehčil, zobyčejněl. V Černíkově básni Sen nejmocnějšího z nejmocnějších Kryštof pěkně zacházel s veršem, gradací a kultivovaným projevem dovedl své sdělení k pointě. Kultivované vystupování a přednes patří i k postupující recitátorce Viktorii Mohňanské. Zvolila si vskutku náročné texty lišící se formou, zacházením se slovem – ale zároveň jaksi příbuzné pro svůj hravý a jemný humor. Pohádka o abecedním pořádku od Petra Nikla vyžaduje i od čtenáře soustředění, aby pochopil a přišel na chuť autorovu zahrávání si s názvy zvířat a následnou pointou. Díky tomu, že Viktorka chápe nejenom hravé obměny slov, ale i o co v textu jde, vypráví a je schopná udržet si nadhled. Pomocí stylizace umí předat svou radost ze hry divákům. V interpretaci Skácelovy básně Uspávanka s vosou, která píchla Viktorii byl Viktorčin přednes náhle až nepřirozeně tichý. Ačkoli je patrné, že recitátorka ví, o čem mluví a je dobrou vypravěčkou, divák se v tomto případě ve vývoji dění ztrácel. Je možné, že toto Skácelovo lyricko-epické a zároveň hravé „uspávání“ přesahuje síly a dovednosti recitátora třetí kategorie.

Čtvrtá kategorie, čtvrtek 25. dubna
Škoda, že i v nejvyšší kategorii nedokázali někteří z devíti vystupujících sdělovat verše po smyslu a v próze dělili větu na drobné úseky. V několika případech se text nepotkal s osobou recitátora.
Svérázné a místy ledabylé pojetí textu Občanský průkaz (Petr Šabach), které předvedl Erik Cimfe, zaujalo svou otevřeností. Bylo patrné, že recitátora text baví a má chuť ho sdělit. Svůj skutečný zájem Erik projevil i v přednesu básně Galileo Galilei (Miroslav Holub). Ač porušoval autorem danou formu, nezřetelně vyslovoval a uchýlil se k mechanické intonaci refrénu, jeho výpověď vyzněla opravdově, poctivě. Erik Cimfe si odvezl čestné uznání. Stejné ocenění získal Pavel Koláček. V básních Mezi tupci (Jiří Kolář) a v textu účastníka slam poetry, který si říká Dr. Filipitsch, Umění lhát (feat. Jim Carrey) objevil témata, která ho zajímají a chce je sdělovat. Zatím si však neumí poradit s formou, z veršů se často stává próza. Přes veškeré nedostatky ve spojení s texty a tématy působil pravdivě a zaujal.
Další svéráznou osobností krumlovské přehlídky se ukázal být Filip Škarda, který pro osobitý přístup k textu Jiřího Suchého Z deníku praktické dívky Zuzany (zde transponováno do mužského rodu Z deníku praktického chlapce) aLíná kachna od Ivana Wernischepostoupil na celostátní přehlídku. Společným znakem pro obě Filipova vystoupení je příjemný odstup. Recitátorův nadhled přirozeně vyplývá ze znalosti textů, z pochopení a osobního zpracování humorného ladění či absurdity. V některých momentech ale zdůrazňuje svůj pohled na věc posazením hlasu a intonací. Tento výrazový prostředek by se však mohl zvrhnout v nežádoucí šarži. V textu Jiřího Suchého by měl věnovat více pozornosti veršované části. Dále na celostátní přehlídku postupujezkušená a kultivovaná recitátorkaKarolína Jasovská, která umí divákům zprostředkovat své pojetí závažné prózy Úvahy ve sklepě (István Örkény) a zároveň i hravé napětí básněMalá holčička stahuje ubrus (Wisława Szymborska). Zvolené texty se naprosto liší atmosférou, formou i poselstvím. Karolína k nim přistupuje s velkou dávkou vnitřního pochopení, a přitom je její projev civilní. Čili: vypráví bez nadbytečného sentimentu, výrazové prostředky nezneužívá k ilustraci, nedodává nadbytečnou cituplnost – je upřímná. Zároveň svá sdělení vědomě komponuje od expozice k pointě. Přesto bylo recitátorce doporučeno více pozornosti věnovat již samotnému nadpisu (Malá holčička stahuje ubrus), uvést překladatele a v závěru básně potvrdit svou pozici pozorovatele a komentátora. Po doznění textu Istvána Örkénye pak dopřát divákovi čas na katarzi.
Ve čtvrtek 25. dubna posuzoval vystoupení recitátorů 3. a 4. kategorie následující lektorský a abecedně vyjmenovaný sbor: Lenka Ebelová, Zuzana Jirsová, Jiří Pokorný, Jaroslav Provazník, Ema Zámečníková.
Za významného přispění Jaroslava Provazníka zprávu o vystoupení recitátorů 3. a 4. kategorie zapsala Zuzana Jirsová.

První kategorie, pátek 26. dubna
Stejně jako v minulém roce nejmladší recitátoři potěšili divákovo oko i ucho – asi proto, že vzhledem k věku jsou bezprostřední, neumějí ještě „vytvářet umění“. Sem tam se sice objevila nadbytečná a nacvičená gesta nebo se těm bázlivějším nepodařilo zvednout oči od podlahy, celkově však měla kategorie dobrou úroveň. Mnoha recitátorům se podařilo odlišit přímou řeč a dokonce ji plynule spojit s větou uvozovací, dialogy vyzněly většinou přirozeně, bez nadbytečných modulací. Čtyřem ze třinácti vystupujících udělila porota čestné uznání.
Beáta Brandová předala divákům báseň Františka Halase Jak přišla hrdlička k pásku. Sdělovala s pochopením, se vztahem a jasnou představou. Dokázala přirozeně oddělit popis situace od přímé řeči, aniž by přehrávala. Šťastné potkání Kahounova textu Sluníčko a zlatá rybka s chlapcem nabitým energií působilo až neskutečně. Ovšem nezapůsobilo jen kouzlo osobnosti. Maxim Dlouhý se ukázal jako poučený recitátor, který zvládá přímé řeči, dbá na výstavbu a pěkně mluví. Pravda, mohl by trochu zbrzdit, aby to všechno, co v sobě má, mohl vstřebat i divák. K podobnému splynutí, kdy můžeme říci, že text přednášejícímu sluší, umí ho sdělit a chápe humor, došlo i během vystoupení Vojtěcha Houšky s textem Emanuela Frynty Kráva. Stejně tak, i když v jemnější, velmi kultivované podobě a zároveň s nadhledem i s pochopením Fryntova humoru předala své sdělení Mia Řeřichová v básničce Óda na lelky.

Druhá kategorie, 26. dubna
U recitátorů této kategorie převládala próza. V porovnání s mladšími dětmi se častěji vyskytlo „nepotkání se s textem“, dělení vět na nepatřičné úseky nebo zbytečný spěch.
Civilně, bez umělých příkras, sentimentu a bez výše uvedených chyb přednesla úryvek z knihy Kristiny Ohlssonové Kamenní andělé Barbora Zachová. Pět z celkového počtu 12 vystupujících získalo čestné uznání a nebo postup do Svitav na celostátní přehlídku. Čestným uznáním byly oceněny recitátorky, které pojednaly Macourkovy texty. Adéla Hančová vystoupila s textem O Kateřince a tlustém červeném svetru. Osobitým a věku odpovídajícím způsobem převyprávěla prózu Dopis a známka Šarlota Harajová. (Nutno zmínit, že Šarlota vycházela z podivného přepisu, který absolutně nerespektuje autorem danou formu – takže vlastně vznikl útvar v podstatě „nemacourkovský“.) Matyáš Ludvík ukázal, že rozumí a že souzní se zápisem Grega Heffleyho, hrdiny Deníku malého poseroutky (Jeff Kinney).
Na celostátní přehlídku postupuje pozorná čtenářka Táňa Smeykalová. Kniha Tobiáš Lolness (Timothée de Frombelle) ji oslovuje a velice dobře ji zná. K přednesu si vybrala první kapitolu nazvanou Štvanice. Táňa je dobrou a kultivovanou vypravěčkou, sděluje vázaně, po smyslu. Snad právě proto, že je zaujata celkovým pohledem, vkládá do svého projevu již od začátku poetický přídech, později intonací napovídá, že jde o velkou tragédii – ovšem divák, který nezná celek, tápe. Přes zmíněné připomínky si Táňa, která se ve svém věku chopila nesnadného úkolu, zaslouží pozornost a uznání. Kristýna Sovová, která rovněž postupuje, zvolila žánrově zcela odlišný minipříběh O zlobivé Žofince od Daniila Ivanoviče Charmse. Kristýně se díky pozici vypravěče - pozorovatele povedlo navázat komunikaci a nastolit hravou atmosféru vzájemného porozumění. Její projev je přirozený, sděluje, co ve své fantazii vidí. Literární podoba nespěje k výrazné pointě. Ač poslední věta textu končí vykřičníkem, nastává spíše prostor pro otázku a domýšlení se, co asi bude dál – což je pro recitátora druhé kategorie poměrně těžký úkol. Díky jasné osobní představě i tuto pasáž Kristýna zvládla.
Vystoupení recitátorů 1. a 2. kategorie sledoval následující lektorský sbor: Lenka Ebelová, Veronika Holcová, Zuzana Jirsová, Hana Patrasová, Jiří Pokorný.
Zuzana Jirsová