Texty: MRÁZEK, Jan: Přehlídka dětské recitace, Kolín, 10.–11.4. 2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 4-5, 7.6.2019.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACEKOLÍN, 10. – 11. 4. DDM
Tato přehlídka shromažďuje široký okruh recitátorů z celého středočeského kraje. Do Kolína přijeli recitátoři nejen z téměř pražského Třebotova, ale dokonce až ze Slaného či z Rakovníka. Někteří museli vážit dlouhou cestu do Kolína hned dvakrát – první den s recitátory I2. a3. kategorie a druhý den s recitátory 1. a 4. kategorie. V tamějším DDM však bylo pro všechny připraveno příjemné zázemí, o které se starala zejména Renata Drahovzalová, zdejší zástupkyně ředitele a vedoucí oddělení dětských soutěží. Nechybělo občerstvení a ani různé aktivity, zaměřené hlavně na to, aby si recitátoři a recitátorky mezi sebou mohli vyměňovat vzkazy a vzájemně si hodnotit své výstupy.
Další velkou službu recitátorům poskytla Martina Longinová, která s každou kategorií provedla hlasovou rozcvičku. Martinu známe jako recitátorku, hlasovkářku a porotkyni z celostátních kol Dětské scény i Wolkrova Prostějova. V Kolíně je však známa i jako učitelka dramatické výchovy.
Dům dětí a mládeže poskytl také dva mladé konferenciéry Julii Horčákovou a Jana Bugu. Ti provázeli recitátory oběma dny a snažili se odlehčit atmosféru napjatou trémou. Byli do věci tak zapáleni, že se druhého dne společně s Renatou rozhodli vytvořit pro recitátory vlastní cenu – Cenu moderátorů, kterou oceňovali vždy dva pro ně nejinspirativnější recitátory. Byl to krok, který u recitátorů získal podporu. Cena moderátora tak byla třetím možným oceněním, vedle ceny diváků a ceny odborné poroty.
Základ poroty letos tvořili Jana Machalíková a Jan Mrázek, kteří vyhodnocovali recitátorské výstupy po oba dny. První den spolu s Kamilou Drtilovou a druhý den s Ivanou Lubinovou. Jana Machalíková byla nejprve jednohlasně zvolena předsedkyní poroty, v průběhu hodin a dnů se však tato funkce rozmělnila a tak mohli moderátoři porotce představovat takto: Jana Machalíková, lektorka, recitátorka, improvizátorka, zdravotní klaunka, předsedkyně poroty; Jan Mrázek, divadelní lektor, trenér středoškolského improtýmu, muzikant, předseda poroty; Ivana Lubinová, recitátorka, odborná pracovnice Nipos Artama, předsedkyně poroty a Kamila Drtilová, redaktorka ČRo, předsedkyně poroty.
Porota se v případě každé kategorie rozhodla udělit dva postupy do celostátního kola. Většinou spíše vybírala z více kandidátů na postup, než že by byl problém vybrat alespoň někoho. A to i ve čtvrté kategorii, kterou někteří zlí jazykové prohlašují za prokletou. Konečným kritériem byla vždy recitátorova přirozenost a autenticita.
V první nepostupové kategorii, které se účastnilo dvacet recitátorů, udělila porota čtyři čestná uznání: Adamu Jarůškovi, Elišce Kolenčíkové, Lindě Sukové a Barboře Matouškové; a dvě ceny poroty: Anežce Staňkové a Matěji Koudelkovi. Ocenění překvapili porotu především vyzrále sebevědomým a příjemným vystupováním, které dává tušit, že s nabytím dalších dovedností se tu rýsují skvělí noví recitátoři.
I druhá kategorie se nesla v tomto duchu. Čestné uznání získal Tadeáš Oplatek, Adam Seidl, Amálie Kasperová, Rozálie Fidlerová, Radovan Galuška a Matyáš Ondřej Lebeda. Deset dalších účastníků zůstalo prozatím neoceněno, zato Debora
Toepferová (J. Brukner: Proč má pes jazyk v hubě) a Vojtěch Johanides (J. Čapek: O klukovi, který se tuze bál pana doktora) získali cenu poroty s postupem do celostátního kola. U Debory zejména pro její energii a kontakt s publikem v Bruknerově textu o tom, proč má pes jazyk v hudbě; u Vojtěcha za přednes textu Josefa Čapka o „Próťovi“, který se bál pana doktora. Vojta v tomto textu kromě energie a kontaktu ukázal i jasný postoj k titulnímu hrdinovi.
Ve třetí kategorii recitovalo devatenáct účastníků a oceněna byla téměř polovina. Čestným uznáním Sofie Anna Janebová, Matyáš Novák, Robert Ernest, Matouš Kratochvíl, Vojtěch Stanislav Hrabánek, Maxmilián Kocek a Anna Irová. Ve Svitavách se potkáme s Alžbětou Rajmonovou (M. Černík: Kulka a mušketýr; P. Žižka: O chystaném rozhovoru s rakem) a kolínským Kryštofem Bednářem (Z. Jirotka: Saturnin; S. Silverstein: ACE). Alžběta zaujala zejména tím, jak vědomě přistoupila k závažnějšímu tématu v básni Michala Černíka Kulka a mušketýr. Kryštof Bednář zase patří do rodu „rozených vypravěčů,“ což se ukázalo v jeho přednesu úryvku z Jirotkova Saturnina.
Patnáctičlenná čtvrtá kategorie vydala na čtyři čestná uznání a dva postupy. Uznaní byli Jan Němec, Vilém Motl, Eliška Louková a Eliška Rédlová; uznaní k postupu pak dva hoši Matěj Havelka(J. Prévert: Stránka ze sešitu; J. Seifert: Cukrářský krám) a Hynek Havlíček (Z. Svěrák: Betlémské světlo – úryvek; B. Andersen:Pondělí). Oba přistoupili ke svým textům s jemností – tak jak to texty vyžadovaly. Text Zdeňka Svěráka Betlémské světlo, který recituje Hynek, vyžadoval jemnost ve svěrákovském humoru a také ve stylizaci hlavní postavy – naivně pravdomluvného autistického chlapečka. To se Hynkovi povedlo. Matěj se oproti tomu rozhodl recitovat Seiferta a jako druhý text Préverta, přičemž oba texty vyžadují jemnost v lyričnosti, která by ale neměla sklouznout k sentimentalitě. Porota se shodla, že Matějovi se toto povedlo uhlídat u obou textů, u druhého ale překvapivě přesvědčivěji a doporučila, aby v celostátním kole vystoupil právě s Prévertovou básní Stránka ze sešitu.
Tři porotci (slovy Jany Machalíkové spíše poradci) vždy na konci recitačního dne pozvali recitátory do tří kroužků, aby řekli svoje připomínky a dojmy. Všechny rozbory se nesly v přátelském duchu a povedlo se, že téměř všichni recitátoři z nich odcházeli zdá se spokojeni, s vědomím, že na svém textu udělali, co mohli a víc udělat nemohli. Byla jen škoda, že z kategorie, která recitovala dopoledne, na závěrečný rozbor nezůstal téměř nikdo. Je tedy otázkou do pléna, zda není účelnější koncipovat program krajských přehlídek tak, aby rozbor proběhl rovnou po každé kategorii. Model tří poradců umožňuje rozdělit recitátory do tří skupin a každý poradce může shrnout i to, co říkali druzí dva – rozbory tak mohou plnohodnotně proběhnout v relativně krátkém čase. Na druhou stranu, je otázka jestli recitátoři 1. a 2. kategorie rozbory vůbec potřebují a jestli jim nestačí několik hromadně řečených slov, tak jak je Jana Machalíková vždy před předáváním ocenění pronesla.
Jan Mrázek