Texty: GARDAVSKÝ, Vladimír: Na Jižním předměstí se daří dokumentárnímu divadlu. PLŽ – Plzeňský literární život č. 6/2019, příloha Listy Ason-klubu, str. 6.

Na Jižním předměstí se daří dokumentárnímu divadlu

Vladimír Gardavský

Pod patronací Johanu, plzeňského centra pro kulturní a sociální projekty, a pod střechou nádražní budovy zvané Moving Station, vznikl zásluhou rezidenčních programů neobyčejně tvořivý prostor pro dokumentární divadlo. Přínosný a poutavý byl už první takový projekt pojmenovaný Internet věcí přibližující problémy cizinců žijících v Čechách. Přesvědčivostí sdělení za ním nijak nezaostává ani současná autorská inscenace Jakuba Čermáka Po tvých hrobech šlapu nastudovaná za nepřehlédnutelné dramaturgické a produkční spolupráce plzeňského pedagoga a kulturního manažera Romana Černíka. Režisér a herec Čermák je vůdčí osobností pražské skupiny Depresivní děti touží po penězích, působící v Divadle Venuše v pražské Švehlovce, a dokumentárnímu divadlu se i tam často věnuje. Zhusta diskutovaná ve spřízněném okruhu diváků byla již jeho hra Martyrium, inspirovaná křesťanským kultem svatých, či představení Kartografie pekla: domov, tematizující problematiku menšin a jejich vyloučení. Přestože dokumentární divadlo navazuje na principy tvorby Bertolta Brechta a Erwina Piscatora, v českých zemích se začíná výrazněji prosazovat až v posledních letech. Jedná se většinou o angažované divadlo se sociálními přesahy pracující s reálnými zdroji, často i s videoartem a hudbou ve vztahu k osobní výpovědi aktérů.
Diskuzi vyvolává i Čermákova plzeňská inscenace, která je v úhrnu inspirována hřbitovy, pomníky a naším vztahem k zemřelým, ale především nedávným skandálem kolem bývalého židovského hřbitova v Prostějově, na jehož území si místní obyvatelé nepřejí vybudovat pietní místo. Trojice výrazných hereckých osobností, Hana Müllerová, Jáchym Kučera a Richard Němec, nás v průběhu představení seznámí s dlouhou historií hřbitova přes arizaci prostoru až po jeho odkoupení městem, které posléze na tomto místě zřídilo park, kde Prostějované nad hlavami tisíců svých pochovaných židovských spoluobčanů venčí své psy. A hřbitovní náhrobky si lidé povětšinou rozebrali na dlažbu u rodinných domků. Na petici se třemi tisíci podpisy za zachování stávajícího stavu se odvolávala i primátorka města Alena Rašovská groteskně zpodobená Hanou Müllerovou. Herečka nám ale mimo jiné předává i autentickou zkušenost členky někdejšího prostějovského avantgardního HaDivadla a s tématem souzní i její vznešená interpretace úryvků Sofoklovy Antigony. Koresponduje s ním i statistika současného pohřebnictví. Počet nevyzvednutých uren a pohřbů bez obřadu je varující.
Scéna je jednoduchá, šest mnohoúčelových skládacích stolů, televizní obrazovka a obdélníkový svítící rám, zato je hodně rekvizit a vše je dynamicky využíváno, takže výsledná výtvarná stránka vyznívá přebohatě. Navíc světelné předěly, kouřové efekty, proměny scény a kostýmů, hudební a zvukové vstupy, vše se uplatňuje s vteřinovou přesností. Přitom jevištní koláž působí přes závažnost tématu hravě a bezprostředně. Místy drasticky, jindy humorně. Jsou zmíněny i plzeňské reálie, požár ubytovny či existence skupiny Ortel. Důrazně akcentovaná je myšlenka, že každý z nás někdy selhal. To je asi to, co nás při odchodu z divadla nejvíce nutí zpytovat svědomí. (Premiéra 11. 9. 2018)

Psáno pro PLŽ – Plzeňský literární život č. 6/2019, přílohu Listy Ason-klubu, str. 6.