Texty: Kopřivnice, Kopřiva 2018 - ocenění. Kopřivnické noviny číslo 17/2018 ze dne 03.05.2018.

Kopřivnické noviny číslo 17/2018 ze dne 03.05.2018
Dvaatřicátá Kopřiva nabídla několik výjimečně zdařilých inscenací

Dvaatřicátý ročník přehlídky Kopřiva se o víkendu těšil velkému zájmu publika. Největší přízni diváků se těšil mim Radim Vizváry, který si užil nejen potlesk vestoje, ale získal i cenu publika. FOTO: DAVID MACHÁČEK
Dvaatřicátý ročník přehlídky Kopřiva se o víkendu těšil velkému zájmu publika. Největší přízni diváků se těšil mim Radim Vizváry, který si užil nejen potlesk vestoje, ale získal i cenu publika.

Kopřivnice (dam) – Tři výjimečně zdařilá představení zaujala nejen porotu letošního dvaatřicátého ročníku zdejší přehlídky netradičního divadla. Tento trojlístek inscenací si mezi sebou rozdělil i ceny, které pořadatelé Kopřivy tradičně udělují. Dopředu očekávaným vrcholem prvního festivalového dne bylo autorské představení Sólo Radima Vizváryho. Ten potvrdil svou pověst mima evropského formátu a sám dokázal naplnit rozlehlé jeviště velkého sálu kulturního domu. V oblacích pudru zahrál osmdesátiminutovou sérii krátkých příběhů, ve kterých předvedl nejen své mimořádné fyzické dispozice a skvělou techniku, ale především udivující škálu poloh od grotesky a parodie, přes romanci a drama až po horor. Sólo nadchlo publikum Kopřivy do té míry, že Radima Vizváryho odměnilo nejen ovacemi vestoje, ale také cenou diváků, o které rozhodovalo hlasování po skončení každého představení.

Vizváry byl dlouho také v hledáčku poroty jako horký kandidát na cenu za herecký výkon. Po dlouhých debatách ale nakonec čtveřice porotců hereckou cenu přiřkla ženě, která od první vteřiny na jevišti vstoupila do role a nevystoupila z ní až do okamžiku, kdy byla kolegy ze souboru Divadla Petra Bezruče odtažena ze scény. Z ocenění se tak může radovat Kateřina Krejčí, která v mrazivé irské komedii Kráska z Leenane hrála Mag, sobeckou matku hlavní hrdinky hry.

Inscenaci, jež získala letošní skleněnou cenu za umělecký přínos, paradoxně vidělo možná nejméně početné publikum, ať už za to mohlo uvedení v sobotu dopoledne, nebo skutečnost, že šlo o Pinocchia, tedy představení určené primárně dětem. Inscenátoři z Nového divadla v Nitře ovšem těm, kdo do velkého sálu Katolického domu přišli, naservírovali nikoliv infantilní pohádku, ale hluboký příběh osobní katarze, který se nepodbízel jednoduchými prostředky. Představení odehrané takřka beze slov si dětské i dospělé publikum získalo svou kouzelnou atmosférou a hravostí, stejně jako do posledních detailů promyšlenými a propracovanými loutkami, celkovým výtvarným pojetím nebo nápaditým využitím prostoru, kdy se děj odehrával nejen v „aréně“ mezi diváky, ale i na jevišti, nebo dokonce na balkoně velkého sálu.

Za vidění stály nejen tři oceněné inscenace, ale dobrou úroveň měla i další představení. Děti ocenily Velkou cirkusovou pohádku Kejklířského divadla z Doudleb, milovníci poezie by zase preferovali poetickou performanci Reynek – slova a obrazy z Petrkova. Konce obou festivalových dnů pak patřily komediím. V pátek osvědčené divadlo Kontra zahrálo Mesiac a magnólie a vůbec posledním kusem letošní Kopřivy byla groteska Letět ostravské Staré Arény s Ivanem Dejmalem, držitelem letošní Thálie pro činoherce do 33 let. Jediným titulem, který kvalitou zpracování v negativním smyslu nezapadal do jinak zdařilého výběru, bylo chaotické a nedotažené představení Gender Teror slovenského herce Vlada Špurka. To bylo na Kopřivě uvedeno v jiné podobě, než v jaké jej zhlédl dramaturg přehlídky Jiří Cachnín, a přestože s novou verzí nebyl ani on zřejmě zcela spokojen, téma, které slovenský divadelník zpracoval, podle Cachnína na Kopřivu rozhodně patří.