Texty: Olomouc, LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 174-176.

ZÁPALKA-KABARET
(Olomouc)
Soubor založený studenty Filozofické fakulty Univerzity Palackého v roce 1963, který navazoval na inspirativní „večery zelenáčů“ (autorská čtení začínajících autorů), na nichž se podíleli Bohuslav Matyáš, Alena Bretšnajdrová–Nádvorníková, Miloš Kuraš, Rudolf Saitz, Bohumil Smrčka, Vítězslav Švalbach a jako „garant“ tehdejší asistent FF UP Jiří Skalička. Právě z této skupiny vzešlo svébytné studentské divadlo poezie či spíše poetický kabaret Zápalka, který na sebe upozornil pořadem Čistý oheň (1963). U jeho zrodu stáli kromě Bohuslava Matyáše a Bohumila Smrčky také Vítězslav Švalbach, Jana Ovčáčková–Zikmundová a Jiří Flíček (tehdejší dramaturg olomoucké činohry). Nezvykle rezonující interpretace veršů Jevgenije Jevtušenka a Andreje Vozněsenského, v rytmicky přesně vystavěné inscenaci zdůrazňující civilní přednes, se zapojením studentského dixielandu a výtvarně stylizované scény, vyneslo začínající soubor rázem mezi tehdejší nejprogresivnější malá divadla. U diváků vítězila Zápalka zaujetím pro výraz osobní odpovědnosti, odmítnutím iluzí a sentimentu, u odborníků kultivovaným projevem, názorově jasnou dramaturgií, novým přístupem k přednesu poezie s důrazem na sugestivní jevištní atmosféru.
Po úspěchu na Wolkrově Prostějově 1963 soubor hostoval v samostatném pořadu v pražském Divadle Na zábradlí, byl účastníkem přehlídky, v níž se v Divadle Na zábradlí prezentovala nejvýraznější divadla malých forem (1964). Svůj druhý titul označili členové Zápalky za poetický kabaret. V inscenaci Aneb cirkus Zelená husa (1963) nabídli nápaditě rozehranou montáž z tvorby světových i domácích autorů (Konstanty Ildefons Gałczyński, Karel Čapek, Friedrich Dürrenmatt, Miroslav Holub, Gabriel Laub, Tadeusz Różewicz, Ilja Ilf a Jevgenij Petrov aj). Základním principem bylo zdivadelnění poezie v poetické klauniádě, v níž studenti zaútočili humorem a recesí na falešné moralizování, pokrytectví, kariérismus a konvence. V duchu šedesátých let nechyběly mezi aktivitami Zápalky i text-appealové večery nebo výstava „tvůrčí skupiny Zápalky“, prezentovaná ve foyer olomouckého divadla. Přestože činnost souboru po druhé úspěšné inscenaci končí, znamenala v dobovém kontextu nově vymezený prostor pro generační dialog. Dramaturgicky i inscenačně přerostla tehdejší úroveň studentských skupin a soubor se zařadil mezi nejvýraznější divadla poezie šedesátých let.

Bibliografie:
Blahynka, Milan: Večer v jedenáct. Červený květ, 1963, č. 2, s. 369.
Blahynka, Milan: Znáte to se zápalkou? FLP revue, 1964, č. 1, s. 2.
Císař, Jan a kol.: Cesty českého amatérského divadla. IPOS-ARTAMA,
Praha 1998, s. 248.
Kokta, Zdeněk: 2x Čistý oheň. Ochotnické divadlo, 1963, č. 7, s. 159 (podepsáno Z.K.)
Kubálek, Dušan: Zápalka na Zábradlí. Svět sovětů, 18. 3. 1964, s. 6–7.
Lazorčáková, Tatjana: Čas malých divadel. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 1986.
R. H. (=Hlavsa, Radek): Odvaha zlevněna– rozum zdražen. Amatérská scéna, 1, 1964, č. 1, s. 9.
Soeldner, Ivan: Užitečné večery v Olomouci. Divadelní noviny, 1964, č. 13, s. 4–5.
ZÁPALKA neshořela (vl). Večerní Praha, 26. 2. 1964.