Texty: RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: Horšovský Týn jako ostrov hravosti (program, ocenění). AS-článek, 15.2.2019.

Horšovský Týn jako ostrov hravosti
Vojkuvka-yep1n
Petr Vojkůvka Autor: archiv přehlídky

V sobotu 9. února 2019 se konala v Horšovském Týně přehlídka monologů a dialogů Kandrdásek a Pohárek SČDO. Do kategorie divadla jednoho herce se nikdo nepřihlásil, a tak byla tato část programu zrušena. Někdy se holt nezadaří…

Činoherní | Dětské | Experimentální | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské


Kandrdásek SČDO

Kdo nabídl pozoruhodnou dramaturgii a radost ze hry? Ostrov. Kdo sklidil nejvíce potlesku? Ostrov. Kdo byl nejlepší? Ostrov. A není divu. Obsahem Kandrdásku, tedy soutěže monologů a dialogů pro děti a dospívající mezi osmým a osmnáctým rokem života, bylo šestadvacet výstupů – a všechny nazkoušeli pedagogové Irena Konývková, Daniela Králová a Ondřej Šulc z ostrovské základní umělecké školy, ze souboru HOP-HOP. Z Ostrova tedy tentokrát nepřijel mikrobus jako obvykle, ale autobus úctyhodných rozměrů. Úctyhodná byla také práce, kterou účinkující a jejich pedagogové odvedli. Doložilo to množství čestných uznání a diplomů; dařilo se zejména v nejnižších dětských a v těch nejdospělejších kategoriích. V kategorii monolog 8 – 10 let obdržely diplom Natálie Szabo za mouchu Bzilku ve výstupu Skleněný domeček i Adéla Hájková za titulní roli ve výstupu Jak straka prodávala prstýnky, náramky a korálky. V kategorii monolog 11 – 13 let získaly čestná uznání Lucie Mašková za Hrdého Budžese a Sofia Yarovaya za Frantové Vikinskou princeznu, v kategorii 14 – 15 let pak Tereza Horčičková za vizualizaci básní Petra Nikla. Nejzajímavější byla kategorie 16 – 18 let – tam byly za tři výstupy rozdány tři diplomy: na prvním místě se umístil Tadeáš Novák jako Christopher v Podivném případu se psem, na druhém místě Jan Roháč jako Joe v Saroyanově minidramátku Tam, odkud přicházím, jsou lidé zdvořilí a na třetím místě Hedvika Navrátilová jako Sydipkok v Brzákové Nevěstě Dyptigirů. V dialozích se vedlo ještě lépe. Ze čtyř výstupů kategorie 8 – 10 let byly oceněny všechny čtyři; Ella Zeroniková, Karolína Pöseltová a Eliška Mikesková jako Tři blechy Jiřího V. Svobody, Samuel Tomáš Machač, Tadeáš Matoušek a Adéla Hájková jako Lobelovi žabáci Žluňk a Kvak plus vítr ve výstupu Seznam, Ivana Chernyavska a Kateřina Staňková jako pes a krysa v Oskarssonově Placatém králíkovi – k těm putoval diplom – a Svobodova hříčka O Brumburumbovi v podání lva Tomáše Frýdla a Adriany Praštalo, převtělující se do pěti dalších zvířátek, získala čestné uznání. Do kategorie 11 – 13 let putovala čestná uznání pro Pavlínu Motlíkovou jako Princeznu a Markétu Besperátovou jako Rozáru v Legátové Mušli, pro Lucii Danielu Fořtovou a Lucii Kučerovou za Amélii a Markétu ve výstupu Amélie a tma podle Petry Neomillnerové a pro Valerii Procházkovou a Janu Rožkovou za Lisu a Annu z Dětí z Bullerbynu, v kategorii 14 – 15 let byly oceněny Barbora Štěpánová, Anna Machková a Hedvika Chochelová za nudící se komáry a vosu bez křidýlek ve výstupu Jak byla vosa Marcelka ráda, že je Michal Čunderleho. A tři výstupy v nejvyšší kategorii 16 – 18 let byly opět oceněny všechny: prvním místem Budík pro Šípkové Růženky, v němž účinkovali Tadeáš Novák a Jana Ďuržová; druhým místem Propustkův Srab v podání Víta Bauchnera a Sáry Horčičkové a třetím místem Jana Eyrová, respektive postavy Jany a Jana v podání Lucie Ratajčákové a Antonína Valenty. Všichni ocenění diplomem automaticky postupují do dalšího kola přehlídky; odehraje se v březnu v Brandýse nad Labem. Porota ve složení Eva Koutová Willigová (předsedkyně), Petra Richter Kohutová a Vilém Dubnička se v rámci rozborového semináře věnovala kromě konkrétních připomínek i jistým zevšeobecněním. Byla oceněna dramaturgie, a to přesto, že pedagogové málokdy sáhli po dramatické látce, většinou vycházeli z prozaických, mnohdy dětských titulů, která dále upravovali; žánrově převládaly výstupy komické či vyžadující větší míru nadsázky. Přehlídka nabídla velký rozptyl předloh, nazkoušených postav a témat; od české a světové klasiky (K. Čapek, K. Legátová, Ch. Bronte, E. Kästner, R. Dahl…) přes upravené domorodé legendy (podle Z. Frantové a P. Brzákové) nebo pointovanou poezii (básně P. Nikla) po vesměs ironické či černohumorné výstupy podle současných autorů (M. Lowery, Ch. Priestley, M. Čunderle, K. Oskarsson…). Děti si ponejvíce hrály na zvířátka, ti starší vstupovali do rolí svých vrstevníků; tematicky se objevila šikana (od viktoriánské po současnou), touha někam patřit, formování životních postojů skrze konfrontaci s nespravedlností, ztrátou či osudem atd. O odpovídající kostýmy a rekvizity se postarali pedagogové s účinkujícími velmi pečlivě. Letos více než kdy jindy se však ukázalo, jak je důležité v rámci zkoušených výstupů, byť jde „jen“ o monology a dialogy, vycházet zevnitř účinkujících a eventuální jevištní nápady přizpůsobovat jim, nikoli naopak; přesně si určit žánr, pracovat důsledně s nadsázkou a věnovat se práci s rytmem a pauzou; a zejména – položit dobrý základ výstupu již při práci s textem: jevištní mluva vykazovala rezervy přímo olbřímí.

Pohárek SČDO

Obsazenost Pohárku byla nepoměrně menší; oproti minulým rokům se poměr výstupů mladší a střední generace otočil. Byli jsme svědky toho, co se stane, Když do hnízdečka zavítá čáp podle autora Vladimíra Zajíce a účinkujícího Richarda Kolka z místního souboru. Petr Vojkůvka z Podividla ažažAš si za předlohu svého výstupu nazvaného Poděkování zvolil děkovnou řeč nejmenovaného normalizačního muzikanta za udělení státního vyznamenání. Miloslava Baxová, rovněž místní, si zvolila rozhodování Agáty z Gogolovy Ženitby, Marcela Žandová Švejdová z Plzně nabádání k vraždě Lady Macbeth ze Shakespeara a horšovskotýnečtí Michal Pivoňka a Andrea Dufková oprášili úvodní výstup ze Sigarevova Ruského lota.

Richard Kolek urazil od loňského inzitního kovboje ze Schaeferova Jezdce z neznáma k letošnímu „dělňákovi, co čte Faulknera“, obrovský kus cesty. Nepochybně mu pomohl autor předlohy Vladimír Zajíc, který víceméně epické vyprávění zasadil do situace skládání a šroubování prkének z IKEA tak, aby z nich na konci vzniklo ono „patro“ pro svobodnější život rozrůstající se rodiny. Richard zapracoval na jevištní mluvě, zároveň důsledněji využívá svůj smysl pro nadhled a pointování a přes zdánlivě pomalé tempo výstup vygraduje tak, jak je třeba. Při debatě byly vytčeny pouze detaily – a nastal nesmiřitelný boj mezi mužskou a ženskou částí poroty o smysl a vyznění výstupu.

Petr Vojkůvka z Aše je známý originalitou zvolených předloh. Zatímco loni šokoval tragickou výpovědí majora vzpomínajícího na válku v Afghánistánu podle Alexejevičové Zinkových chlapců, letos změnil téma i žánr. V hnědém obleku se žlutou kravatou, s velikým lesklým vyznamenáním, u stolu, na němž je namísto ubrusu česká vlajka a na ní chlebíčky a pivo, předvedl v buranském projevu vynikající študýrku muzikanta vpravdě lidového, jenž „nemá žádný odpad, nehrotí kvalitu a neschovává se za nesrozumitelnou poezii“. Kromě promyšlené struktury výstupu a vysoké kultury jevištní mluvy byla oceněna Vojkůvkova odvaha – jedná se o satiru, která je postavena na občanském postoji účinkujícího a výrazné projevy nesouhlasu lze očekávat. Bylo však inspirativní sledovat, jak v průběhu výstupu některým původně rozesmátým divákům tuhne úsměv na rtech.

A tak byla udělena v této kategorii dvě první místa – oba pánové si je zasloužili, byť každý z jiných důvodů. Postupují tedy na celostátní kolo ve Velké Bystřici.

Miloslava Baxová byla roztomilá coby poněkud zralejší Agáta vybírající si mezi ženichy. Monolog vyložila klasicky, vyšla ze znalosti původní hry, ctila žánr a její herecká zkušenost se nezapřela; pointa – složení jednoho ideálního ženicha z židlí – byla originální. Škoda jen, že nebylo cítit silnější vnitřní pnutí a monolog tedy postrádal výraznější gradaci.

Proti Marcele Žandové Švejdové a její lady Macbeth se spiklo snad úplně všechno – včetně toho, že si ne úplně porozuměla s technikou: šikmé světlo bylo zajímavé, ale ve chvíli, kdy se pohnula, skončila ve tmě, a podkresová bouře burácela tak, že ji nebylo slyšet. Škoda. Přitom si vybrala ne úplně běžný výstup ze Shakespearova dramatu a zručně přepsala dialog do monologu.

Na úvodní scéně ze Sigarevova Ruského lota byla znát výkladová pečlivost, mluvní i pohybová disponovanost účinkujících i fakt, že celou hru horšovskotýnečtí svého času uváděli (dokonce s ní postoupili na KDP ve Vysokém nad Jizerou), takže jak prvky scénické, tak kostýmy ladily a byly dotažené. Hledání ztraceného losu graduje zejména skrze výraz a jednání postavy Galiny, kterou Andrea Dufková obdařila původně ztišenou nešťastností a posléze ji proměnila ve vzteklou agresivitu (červený nátělník partnera by mohl vyprávět), Michal Pivoňka coby flegmatický buran Kolja jí zdatně asistuje. Pracuje se s rekvizitou (s flaškou vodky – jak jinak – a nožem), případně kostýmem (župan). A výstup má nepopiratelnou gradaci i tečku. Takže bylo možno ho rovněž ocenit diplomem a nabídnout do Velké Bystřice.

Součástí sobotního programu byla také vernisáž putovní výstavy Čtvrt století západočeských přehlídek SČDO, která pobude v Horšovském Týně měsíc a poté se přesune do Horažďovic. Co se organizace přehlídky týče – zázemí bylo jako vždy příkladné, týmu Leony Císlerové náleží velký dík. Nabízí se jen drobná poznámka pod čarou, zdali by při takovém množství výstupů nebylo na místě uvažovat o rozdělení přehlídky do dvou dnů – a zdali by nestálo za úvahu nabídnout účinkujícím místo rozsáhlého jeviště také komornější prostor. Nicméně se zdá, že soutěže monologů a dialogů nezajdou na úbytě – a že mají pro účinkující výraznou přitažlivost. Pro ty z Ostrova letos nepochybně.

Fotografie v příloze: Andrea Dufková a Michal Pivoňka; Richard Kolek; soutěžící z HOP HOP ZUŠ Ostrov (5 fotografí) – foto archiv přehlídky (pozn. red.)

Autor: Petra Richter Kohutová