Databáze českého amatérského divadla

Texty: ONDŘICH, Štěpán: Bechyňské Perleni XXV (2019). AS 7.2.2019.

Bechyňské Perleni XXV.
aktuality

Celostátní přehlídka klasické amaterské divadelní tvorby v Bechyni

XXV. ROČNÍK BECHYŇSKÉHO PERLENÍ – 1. až 3. února A. D. 2019
Čtvrt století trvání PERLENÍ, je hodno obdivu. Ne snad proto, že během jeho trvání na něm vyrostla řada dnes již známých divadelních souborů, ale především pro svou otevřenost při popovídáních o viděném, na kterém především divadelníci sami prezentují své názory a postřehy o tom, kterém představení. Letošních devět představeních bylo především zajímavé tím, že jsme měli možnost shlédnout jednu dramatizaci a čtyři autorské texty – přičemž jedno dvakrát: Fimfárium, Amant, DDT, Bibi se bojí, Uklízečka.
Divadelní klub Českokrumlovské scény přivezl FIMFÁRIUM, čtyři příběhy vycházející z pohádek pana Wericha. Jedná se o rodinné představení, ale nutno podotknout, že mu v prvé řadě sluší otevřený prostor pouti, neb má všechny znaky jarmarečního představení. Energie sálající z jeviště, nasazení tanečních předělů, úžasná živá harmonika plus scénografické řešení v otevřené hře s divákem a pro diváka je nezpochybnitelné. Ovšem neujasněnost žánru jednotlivých příběhů poněkud zážitek limituje. Nejpřesnější, a v provedení dravé grotesky nejčistší ve všech složkách, je příběh Splněný sen.
Ochotnický soubor Forbína z Jistebnice, uvedl AMANTA Pavla Němce. O chuti herců i o jejich snaze nelze pochybovat, takže problematické inscenování padá na vrub režie. Ta poněkud zapomněla, že divadlo je výsostně uspořádaný znakový systém, takže jsme se povýtce pohybovali v televizním seriálu, neboť řeč jako taková a též řeč těla, včetně řešení situací, klouzaly po povrchu. Přitom výprava šla příběhu i hercům na ruku.
Divadelní soubor Tábor KAŠPÁREK, HONZA A ZAKLETÁ PRINCEZNA od Jana Jílka. Kromě Kalupinky, Honzy a Tety, kteří dokázali dát najevo kdo jsou, kde jsou, oč usilují a jak, ostatní bylo vágní. Nakonec i děti se po čtvrt hodince začaly v sále bavit po svém.
DS Bezchibi Brtnice: AMANT od Pavla Němce v režii Michala Lurie. Kombinace situační a konverzační komedie, byla bez chyby naplněna. Nejen naplněna, ale všechny možnosti a stupňované gagy směřující k výkladu postav a k naplnění situací byly režii i herci ještě vytěženy nad možnosti textem nabídnuté. Není co dodat!
Kapota Tábor: DDT – text a režie Kateřina Pokorná. Text vycházející a především reagující na hru bratří Čapků Ze života hmyzu, je erudovaně s vědomím záměru dobře napsán. Pouze platí, že při jeho četbě naše představivost si užívá a snadno si vizuálně doplňuje jak a co v příběhu. Realizace sama však od lyricky aktivizujícího prologu nepostupuje k satiře, spíše k doslovné agitce. Přesto platí, že pro mnohé diváky může být či je obrazem současné společnosti.
Suchdolské divadlo SUD přivezlo hru BIBI SE BOJÍ – autoři Anna Cvrčková, a Lenka a Vít Chaloupkovi, režie Lenka Chaloupková. Impozantně výpravná a esteticky strukturovaná férie bere dech, takže po chvíli přestane divák přemýšlet nad motivacemi jednání nesnesitelné holčičky Bibi. Odvrácená strana pohádkové říše s královským párem v něčem připomene příběhy ze Zeměplochy, ale jen připomene. Přitom nesympatické chování a jednání Bibi jednoznačně poukazuje do sociálně-filozofické sféry, neboť vztah rodičů k ní je povýtce určován především pragmaticky a ne citově.
Divadlo Voživot z mladé Vožice přivezlo inscenaci UKLÍZEČKA – scénář a režie Kateřina Pokorná. Co říci? Výtečný text odehrávající se v prostředí patologie, nabízí absolutní divácký zážitek díky schopnostem herců jednat slovem, tělem, plastickou obličejovou gestikou. Přičemž nehlasný pohyb rtů a především pohyb očí u představitelky uklízečky Anežky, si oprávněně od diváků vysloužilo hlubokou poklonu. Někdo může namítnout, že příběh vychází ze žánru „Červené knihovny“, jak prostá a hodná žena ke štěstí přišla, ale tomu je na inscenace míle vzdálena. Čím? Svou člověčinou a hlubokou lidskostí, na čemž se podílí celý soubor Voživot – takže je opravdu o životě, s jeho možnostmi, sny a vůbec…
Divadlo bez zákulisí ze Sokolovo a jeho TLUSTÝ PRASE – autor Neil La Bute, režie Martin Volný. Skvěle vystavěná inscenace na téma zda je důležité jak vypadáme, nebo jací jsem uvnitř. Neméně tak se zaměřuje na skutečnost zda je důležité, že víme kdo skutečně jsme a podle toho se chováme a jednáme, nebo zda je více důležité, co si o nás myslí ostatní. Vyznění napomáhá výborná strohá scénografie celá v barvě černé, ve které se pohybují barevně kostýmované postavy, a především herecká ztvárnění na vysoké úrovni. Pro katarzi diváků zbývá inscenátorům se rozhodnout, zda je Helena smutná z toho, že se jí rozpadl vztah, nebo zda je jí oprávněně líto Toma, který dal přednost povrchnímu mínění společnosti.
Divadelní spolek Prácheňská scéna v Písku uvedla STARÉ POVĚSTI ČESKÉ od Vlastimila Pešky v režii Milana Kursteina. Text byl koncipován pro divadlo Radost používající vyjadřovací prostředky loutkového divadla, kde mytická výprava koncipovaná z mohutných dřevěných totemů a manekýnů, doprovázená živou hudbou, stojí proti „obecné“ češtině ve formě i obsahu. Písečtí se o to pokusily mýtickými kostýmy kombinovanými až s plyšově popisnými figurami fauny, ovšem text se ztrácel v nevystavených situacích a neujasněném hudebním doprovodu.
Vladimír Zajíc foto z přehlídky zde: https://www.facebook.com/…7830/photos/?…

Autor: Mgr.Štěpán Ondřich
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':