Texty: Divadelní setkání - hodnocení představení nominovaných a doporučených na Loutkářskou Chrudim (autor Nina Malíková)

Loutkářská a divadelní přehlídka DivSe v Hradci Králové (7.- 8. 4. 2018)

Nominace lektorského sboru na celostátní přehlídku Loutkářská Chrudim:

Desgirafes, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, inscenace Lepardessus (inspirováno J. Prèvert: Žirafí opera), režie: Jarka Holasová
Inscenace realizovaná tříčlenným dívčím souborem (Karolína Novotná, Lenka Jechová, Alžběta Skořepová) se pohybuje na pomezí divadla poezie, cudné burlesky, maňáskových intermezz a politického divadla. Prèvértův poeticko – absurdní text se silným politickým podtextem atakuje měšťáckou morálku a netečnost, kterou konfrontuje s krutostí zabíjení. Soubor Desgirafes přesně přechází z jedné dramatické situace do druhé, aniž by ve vlastní interpretaci ztratil zásadní linku apelativního kabaretu. Výtvarná stránka využívá celé řady metaforických znaků, jejichž základem je žirafí kůže. Jednoduchými prostředky a v citlivém temporytmu se pod zdánlivě půvabným a svůdným světem kabaretních čísel skrývá silná výpověď o současném světě bez morálky a zábran. Nezvyklá forma je zde adekvátní obsahu a apeluje na divákovu představivost a svým etickým apelem i na jeho spoluúčast.
Krátký Prèvértův text hraný činoherně na jednoduché náznakové scéně je zde rozvinut s fantazií, divadelní hravostí i hereckou odpovědností. Tempo udávající hudba a kostýmy (všechny tři protagonistky mají dráždivé, ale zcela funkční kostýmy umožňující rychlé významové proměny – navíc jim všem velmi sluší!) jsou zcela ve službách textu i inscenace.
Otázkou zůstává jistá koketerie s francouzským textem (v úvodu zazní krátce Prèvertův originál i český překlad), který není pro celek podstatný, a je zde snad jen pro ornament znamenající spojení s francouzskou předlohou.

Doporučení lektorského sboru na celostátní přehlídku Loutkářská Chrudim:

ZIP, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, soubor: Polštářky se Zipem, režie: Romana Hlubučková
Tři drobné etudy jsou základem inscenace s nejmenšími dětmi, které je realizují jednoduchými prostředky – animací polštářků, které vytvářejí postavy jednotlivých etud. Cenné na inscenaci je souhra interpretů (figury – polštářky zručně vedou dvě nebo tři děti). Je to „stolová“ inscenace, která formou etudu zpracovávající tři životní příběhy - spor slepičky a jejího partnera o upřednostnění rodinných zájmů (dítě nebo sport?), v další jde o milostný trojúhelní a poslední, nejzdařilejší je komediální etudou, kdy se polštářky – slepice promění v tanečnice. Všechny tři etudy jsou spojené prostředky, nikoli tematicky, ale zaujmou nejen soustředěností interpretů, ale i jejich velmi dobrou animační souhrou.


Je to tajný! ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, podle E. Petišky: Daidalos, režie: Jarka Holasová
Inscenace realizovaná třemi menšími (na dálku ne vždy jednoduše definovatelnými) figurami – kloubovými manekýny a dvěma herci-vypravěči v antických kostýmech. Daidalův a posléze i Ikarův příběh je vyprávěn, ilustrován i komentován a zaujme samotným silným příběhem odpovědnosti za uměleckou tvorbu a její meze, příběhem o mezích a možnostech talentu a zejména o touze po svobodě. inscenace zde sice nemá sílu etického náboje daného předlohou, ale zaujme výtvarným zpracováním a dramatickými situacemi a citlivou prací s loutkou – manekýnem.

Maminy, Jaroměř, Jana Dvořáčková na motivy příběhů ze Starého zákona: Noe, Jonáš a ti druzí, režie: Jana Dvořáčková
Zatím nejzdařilejší inscenace z posledních tvůrčích let této skupiny provází diváky známými i méně známými biblickými příběhy – od Stvoření světa, přes příběh Adama a Evy, Noeho, Eliáše, syrského vojevůdce až po Jonáše spolknutého velrybou. Celá procházka trochu nahodilo zvolenými biblickými příběhy, která je inscenovaná jednoduchými marionetami na drátě a komentovaná dvěma anděly, Gabrielem a Luciferem, končí betlémským výjevem. Jako vždy jde u této tvůrčí skupiny z Jaroměře o příběhy prokládané jemným slovním i situačním humorem. Na rozdíl od předchozích prací je zde větší akcent na jevištní akce než na text, jehož rozsáhlost v minulých inscenacích bránila přehledné kompozici celku. Jde o sympatickou inscenaci „rodinného“ typu v nejširším slova smyslu.

JakKdo, Jaroměř, Barbora Maksymovová: Asi jsme špatně odbočili… (inspirováno povídkou Raye Bradburyho Kosa), režie: Jarka Holasová a Barbora Maksymovová
Velmi divadelně nadějná výtvarně-dramatická instalace vycházející z Bradburyho fantazy povídky je realizovaná překvapivými techno prostředky (lupr, pinart) využitými při sekání kosou osudové louky. Hraje se na dvou scénických prostorech a lze sledovat jak akci na velkém plátně (sekání louky), tak vpravo její technickou přípravu určenou na prostorem paravánu a stolového jeviště. Je zde využit význam znaku v jednotlivých obrazech jako ilustrace podivuhodného příběhu a zároveň i udivující možnost moderních technických postupů. Spojení prvků hororového příběhu a podobně podivných technických prostředků je velmi inspirativní.

Nina Malíková