Databáze českého amatérského divadla

Texty: RYCHECKÝ, Saša: Přehlídka dětské recitace Ostrava, SVČ Korunka, 13. 4. 2018. Deník Dětské scény, č. 0., str. 33, 8.6.2018.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
OSTRAVA, SVČ KORUNKA, 13. 4. 2018

Tak jako již mnoho let tradiční Krajské kolo dětské recitace ve všech pěti kategoriích proběhlo v pátek 13. 4. 2018 v prostorách SVČ Korunka, Ostrava – Mariánské Hory. Hlavním pořadatelem a organizátorem byla, zase tradičně, Helena Skálová za pomocí další kolegyň z Korunky. Do lektorského sboru jsme nakonec zbyli jen my tři: Lenka Sedláčková, herečka DLO a učitelka na LDO ZUŠ,Eva Dusová, učitelka LDO ZUŠ a Saša Rychecký, vedoucí souboru ZDIVIDLA Ostrava a učitel LDO ZUŠ. Další potencionálně možní a oslovení nemohli – hráli, nebo byli v porotě Krajské přehlídky dětského divadla Lokálka v LDO ve stejném termínu.
Celá přehlídka měla vysokou úroveň. Jak po stránce organizace (tradičně), ale i vystoupení všech přednášejících. Nikdo nebyl horší, než dobrý, mnozí byli výborní, vybraní byli vynikající. Vstřícná atmosféra. Veškeré technické zabezpečení, to všechno umocnilo slavnostní pocit, který si snad všichni zúčastnění odnášejí domů, ať už vystupující, či jejich rodiče, učitelky – prostě dospělí. Plný sál na všechny kategorie svědčí o velikém zájmu všech přišedších a hledivších...
Nultá kategorie překvapila svou vyrovnaností a kvalitou. Z osmi vystupujících vystoupili jasně do popředí Kryštof Hrbáč – O nezvedených kůzlatech Františka Hrubína, Martin Pudich – Jak Honza vyhrál nad čertem Michala Černíka a Matěj Bohanus – Perníková chaloupka Františka Hrubína. Bylo těžké vybrat, ale ti tři byli jasní. Přirození, vyprávějící, s dobrou technikou přednesu...
V prvé kategorii vystoupilo 12 postoupivších z předešlých kol jeden náhradník, který ovšem nebyl zařazen do soutěže. Zase jsme ocenili vysokou úroveň, skvělou práci s dětmi, jazyk a vědomí toho, o čem přednášejí. Nakonec byli oceněni: Anička Bernardová – Kdybych já byla dospělá Evy Janikovsky za přirozený projev, naprosto uvolněný, i skvělý výběr textu a jeho sdělení. Anička rozsvítila svou přítomností hlediště – a i když zrovna zapršelo, přinesla nám v sobě sluníčko. James Waren Honců je už trochu fenomén našich přehlídek. Ví vždy, co si vybere za text a proč, a umí
ho dokonale sdělit. Je to nejen recitátor, ale vypravěč i herec. Jak pomalu dorůstá, tak rychle roste... Natali Šoltysová – Zapomětlivý Lubomíra Feldeka má zaděláno na mnohé úspěchy v dalších letech. Jen těžko by ji někdo nevybral k ocenění...!
Ve druhé kategorii už jde o postup – a paradoxně tady byla úroveň rozpačitá – relativně, to v porovnání s mladšími. Je to o věku, kdy se děti hledají... Ale ocenění převyšovali ty ostatní o dost, a to byli všichni hodně dobří...
Naprosto jednoznačně jsme nominovali na postup Elišku Semančíkovou – Jak chtěla žába spolknout slunce Jaroslava Hutky. Nejen za skvělý výběr textu, se kterým se ztotožnila, byl o ní, pro ni, ale uměla ho sdělit. Technicky výborná, ale hlavní pro nás bylo to sdělení tématu... Další postupující je Viktorie Smolíková – Ostrov pro šest tisíc budíků Miloše Macourka. Velmi zaujatě a výrazně text vypráví, drží všechny v napětí až do konce a umí udělat krásnou tečku – škrtala hodně a moc dobře, přesně pro své možnosti. Ocenili jsme i Jakuba Frömmela – Výchovně vzdělávací bonbóny Gianni Rodari, nejen za skvělý výběr a interpretaci textu, ale i za schopnost nadhledu... A ocenit jsme museli i Boženu Lednickou –
O pejsku Ťapovi Jana Skácela za citlivý a velmi sdělný projev, skvělý výběr, pochopení a sdělení textu osobitou interpretací...
Po polední pauze přišla třetí kategorie. To bývá vždy největší problém, je to věk, kdy se děti hledají a zatím ještě mnohdy neví, co a proč chtějí. O to větší radost byla sledovat vystupující, protože většina z nich to vše už ví! Je nutno vzdát obdiv všem těm, kteří je připracovali, kteří s dětmi pracují. Všichni víme, kolik práce za tím vším je!
Vystoupilo zase dvanáct uchazečů o postup a jeden náhradník. Nechali jsme vždy vystoupit i přišedší náhradníky, aby si užili atmosféry a aby měli radost. Je to jen o čase a měli jsme pocit, že v tomto svátku recitace nemůžeme jinak...!
Tady ovšem nastal problém. Jako náhradníka nám poslali z Havířova Jiřího Semančíka. Tento chlapec naprosto „převálcoval“ všechny ostatní, byl o tři levely výše, a naprosto jsme nepochopili v porotě, proč nepostoupil v Havířově z prvého místa. Když obě postupující byly daleko za jeho přednesem, schopnostmi. Snad proto, že to bylo více divadlo? Dnes, kdy se ona kritéria rozvolňují, a jde především o sdělení, ale i o techniku, výraz – nechápeme. Bohužel nám propozice neumožňují náhradníka přímo nominovat. Ale – je to o úrovni a kompetentnosti poroty v Havířově... Jirka, i kdyby byl daleko horší než dnes (a že jeho vystoupení snad nemělo chybu, bylo o jasném sdělení tématu, bylo o herectví, talentu, technice...), musel by jednoznačně vyhrát. Takže jsme ho doporučili alespoň jako náhradníka.
Nakonec jsme k postupu na celostátní přehlídku nominovali Petru Nešutovou – Škola Soni Pavelkové. Text přesně pro ni, byla přirozená, uvolněná, sdělující, držela nás v napětí až do konce, který ještě uměla akcentovat. A dále pak Filipa Szemlu – Malý Alenáš Ivana Vyskočila. Velmi dobře si dokázal poradit s tím složitým a nonsensovým textem, a jakmile ubere na důrazech a bude si s tím hrát, nebude patetický tam, kde je na místě spíše lehkost, naučí se pauzy, aby divákům došla slovní spojení a hrátky s češtinou, bude moc dobrý.
Od čtvrté kategorie očekáváme především sdělení tématu, ztotožnění se s tím, co přednášejí. Techniku řeči, přesvědčivost, uvolněnost a pravdivost, Jsou to přece jen už skoro dospělí lidé... Zároveň ale je to věk hledání vlastní identity. Ne, že bychom se toho všeho nedočkali. Rozhodně nebyl jediný výkon pod úroveň...! Opět jsme viděli dvanáct skvělých vystoupení a jen s obtížemi jsme vybírali oceněné.
Nakonec ocenění poroty a doporučení jako náhradník získala Petra Kváčalová – Punčocháče Julie Válkové. Přednášející je velice vyspělá mentálně a umí si s textem pohrát, umí ho zahrát. Postup získala Stella Fonioková – Štěně Kateřiny Lužné, a Svět podle Berta Anderse Jakobssona. Je přirozená, uvolněná, hraje si se slovy a jejich významy, je okouzlující. Na svém druhém textu ale ještě musí hodně pracovat. Jednoznačně postupující pak byla Lenka Hasmandová – neskutečně krutý a přitom krásný text Holka z popelnice J. Wilsonové (tady stačí jen prohloubit vědomí každé věty, každého slova toho krutého a přitom očišťujícího sdělení). V textu Chtěla bych Jana Kašpara nás přesvědčila o své nominaci. Stačí maličko – a obě věci budou neskutečně pravdivým sdělením. A umí i ten nadhled, zkratku, znak. Krásný talent do budoucna...
Závěrem se chce říci: Byl to opravdu svátek! Potěšení a pohlazení po duši! Moc děkujeme všichni za možnost si to zažít – a užít! Krásný jara začátek...
Saša Rychecký
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':