Texty: ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema: Přehlídka dětských recitátorů Pardubice, 18., 19., 23. a 25. 4. 2018. Deník Dětské scény, č. 0., str. 22-23, 8.6.2018.

KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH RECITÁTORŮ
V PARDUBICÍCH, 18., 19., 23. A 25. 4. 2018

V letošním roce potkaly v organizačním zajištění pardubickou dětskou recitační přehlídku podstatné změny. Hlavním pořadatelem sice zůstala Krajská knihovna v Pardubicích, oddělení regionálních a kulturních služeb, ale její pracovnice, Hana Cihlová, která po léta s nesmírnou péčí, zaujetím a láskou zajišťovala průběh přehlídek, se dožila důchodového věku a předala žezlo Zuzaně Nobilisové. Účastníci recitačních přehlídek vědí, jak výrazně může ovlivnit osobnost pořadatele atmosféru těchto setkání, společné naladění, zážitky a vzpomínky účastníků. Nejenže zajišťuje vše praktické pro klidný průběh akce, ale od začátku se všemi komunikuje, vybízí k účasti, koresponduje a řeší s nimi případné zádrhele. Přímo na přehlídce se s každým účastníkem, dospělým i dítětem, potkává a promlouvá osobně, uvádí jejich recitační výkony a vyhlašuje
výsledky. Tuto práci nelze dobře vykonávat bez vztahu k přednesu, alespoň částečných odborných znalostí oboru, pochopení recitátorů a práce a starostí jejich pedagogů. Paní Hanka Cihlová se stala za ta léta tváří pardubických přehlídek, zdála se mi být nenahraditelnou, napadaly mě obavy, jak setkání bez ní dopadnou. Ale paní Hana se účastnila i přes svůj odchod do důchodu všeho dění. Velmi citlivě pomáhala své nástupkyni a jakoby zpovzdálí radila, aniž by v sebemenším náznaku dávala najevo svou nadřazenost. A paní Zuzana příjemně vše zvládala a krajská přehlídka dětských recitátorů v Pardubicích proběhla v její péči (a za pomoci dalších kolegyň) k naprosté spokojenosti všech účastníků.
Další výraznou změnou byl jiný prostor. Nerecitovalo se v malé místnosti v Domě hudby, kde jsme všichni - recitátoři, doprovod i lektoři - každoročně seděli těsně jeden vedle druhého, ale ve velkém reprezentativním sálu Jana Kašpara krajského úřadu. Tento prostor, úřední a přeslavnostní, určoval atmosféru od počátku úplně jinou. Ale vše je o lidech, tudíž ani tato okolnost nenarušila vlídnost a vstřícnost setkání dětských recitátorů a dalších lidí zabývajících se dětským přednesem.
Poněkud jinak působilo i složení lektorského týmu. Stejný zůstal odborník na dětský přednes, účastník národních přehlídek a člen odborné rady (tedy já), dále však nově byla dána šance mladým - bývalým úspěšným dětským recitátorům, laureátům Wolkrova Prostějova a nyní studentům nebo čerstvým absolventům DAMU - takže nastupující generaci v oboru. Zhostili se zodpovědně svého úkolu, jejich pohledy na dětský přednes působily dle mého pocitu svěže a nezaujatě, s recitátory rozmlouvali s empatií a porozuměním (lektoři se při rozborových seminářích rozdělili) a ráno je dokázali bezvadně uvolnit při rozmlouvacích rozcvičkách. Na účastníky zapůsobilo i jejich dokonalé přednesové vystoupení v tzv.
okénku poroty, kdy předvedli, že „oni to taky umí“. Rozporuplné názory vyvolává v odborné veřejnosti působení profesionálů v lektorských
týmech dětských recitačních přehlídek. I v Pardubicích Hana Cihlová pravidelně oslovovala osobnosti známé z jeviště pardubického divadla. Možná proto, že se neobracela nahodile na každou známou celebritu, ale na lidi uvědomující si specifiku dětského přednesu, a s jistou recitátorskou zkušeností, nemívala jsem pocit, že by se jejich názory a jednání s mými míjelo. Tak tomu bylo i letos. V každém případě je dobré, když odborný pohled na dětský přednes v lektorském týmu převládá.
Velkým kladem pardubické přehlídky zůstává fakt, že každá kategorie má svůj den, takže je dost času nejen na přednes, ale i na výměnu zkušeností a dokonce i na vystoupení hudebníků a zejména rozbory jednotlivých vystoupení. Žádný spěch a nervozita, že se něco nestihne, jen klid a pohodový průběh.0
1. kategorie
Vystoupilo celkem 18 dětí, z toho 6 chlapců. Lektorský sbor působil ve složení Josef Kačmarčík, Petr Kouba a Ema Zámečníková.
Celkovou úroveň první kategorie recitátorů považuji za dobrou. Dramaturgie, až na čítankovou, kupodivu až do krajského kola zatoulanou, a příliš herecky podanou Polednici, působila objevně, vybrané texty většinou dětem nabízely možnost sdělení, příběhy i situace. Ne vždy však nabízeného bylo využito, někdy recitační výkon postrádal výstavbu. Děti sice vyprávěly se spontaneitou a zájmem, ale více či méně nepřehledně, zůstávalo utajeno, o čem mluví, ať už ve vyprávění příběhu, nebo tematicky. Při oceňování jsme se tudíž zaměřili zejména na momenty, kdy se podařilo, alespoň do jisté míry, sdělit nejen podstatu textu, ale i vyjádřit svůj vztah k ní – k postavám, příběhu a k tématu.
Diplom získaly Magdalena Ingrová (J. Nohavica: Potopa), Viktorie Hylská (J. Balík: O jablíčkové posteli), Amálie Litterová(S. Silverstein: Monika, co chtěla poníka) a Helena Kočová (A. Vávrová: Před karnevalem).
Čestná uznání byla udělena Marii Kašparové (L. Štíplová: Hrajeme si s abecedou), Nině Markové (A. Lingrenová: Pipi Dlouhá punčocha) a Nele Motlové (T. Janovic: Zasadila jsem telefon).
2. kategorie
Recitovalo celkem 19 dětí, z toho 5 chlapců. Lektorský sbor pracoval ve složení Josef Kačmarčík, Petr Kouba a Ema Zámečníková.
Podobně bych hodnotila i celkový obraz kategorie druhé, s tím, že jsme vyslechli více přednesů odříkaných jakoby bez zájmu o sdělení příběhu a pozornost publika. Někdy zase nedošlo k zpřehlednění výstavby recitačního výkonu, sdělení. Často též zrazovalo vypravěče přepečlivé pokládání se do každé čárky, které někdy přecházelo k celkovému nelogickému kouskování vět. To vše ubíralo, a to i zjevně schopným recitátorům, na přirozenosti, uvěřitelnosti a sdělnosti.
Poznámka k dramaturgii, ryze osobní: často se na dětských přehlídkách, i na té pardubické (a to téměř ve všech kategoriích), objevují úryvky z hravé a vtipné knížky Michala Čunderleho Jak byla vosa Marcelka ráda, že je... Některé epizody vypráví autor s osobitým humorem (viz scénka o fernetu), kterému se my dospělí můžeme od srdce zasmát, ale z dětských úst zaznívá, alespoň pro mě, přinejmenším neuvěřitelně. Mívám pocit, že dítě v některých místech textu ani neví, o čem mluví a čemu se dospělácké publikum směje. Tímto nechci varovat před takovouto knížkou, ale doporučuji se zamyslet nad výběrem úryvků z ní s ohledem na osobnost recitátora. Ostatně, to platí při výběru textu vlastně vždy.
Diplom s postupem na celostátní přehlídku si odvezli Dominik Hošek (J. Holub: Jak jsme vlastně přišli k mstivý Soně) a Rozálie Hegerová (O. Hejná: Jak Zuzka vedla cestičku).
Diplom bez postupu získal Oto Sládek (J. Holub: Kolik váží Matylda).
Čestné uznání dostali Karolína Tesařová (M.Čunderle: Jak byla vosa Marcelka ráda, že je), Viktor Teichmann (J. Gaarder: Anton a Jonatán) a
Adriana Sockelová (M. Macourek: Krocan).
3. kategorie
Zúčastnilo se celkem 18 dětí, z toho 4 chlapci. Jako lektoři zasedli Vít Roleček, Milan Němec a Ema Zámečníková.
Velice pestrou se mi zdála v Pardubicích dramaturgie kategorie třetí, a to nejen tím, že děti měly připravené přednesy dva, čehož lektorský tým bohatě využil a dal v druhém kole šanci 12 dětem, ale zejména proto, že často zaznívaly poměrně neznámé texty, např. od J. Vladislava, I. A. Krylova, M. Macourka, K. Poláčka aj. Skácela. Zajímavé bylo i zařazení romské pohádky. Samozřejmě nechyběl ani S. Silverstein, který v posledních letech vystoupal u recitátorů v žebříčku oblíbenosti velmi vysoko. Jsem tomu ráda, nejen pro básnickou a překladovou hodnotu, ale že, alespoň dle mé letošní zkušenosti, odsunul z pozice oblíbenosti Jiřího Žáčka, jehož některé, často se objevující, texty, zejména recitátorům ve vyšších kategoriích příliš v přednesu neprospívají (svou povrchností, přímočarostí a někdy i tematickou prázdnotou). Ale i mnoha pardubickým
recitátorům třetí kategorie musím vytknout ono tolik je zrazující nelogické kouskování vět a nedostatečnou výstavbu, to snad nejvíce kazilo dojem z jinak upřímně a s chutí připravených výkonů.
Na celostátní přehlídku postoupili Vítězslav Burkoň (K.Poláček: Bylo nás pět, È. Janikovszky: Kdybych byl dospělý) a Pavlína Matoušková (L. Eisenschimlová: Jak byly Vánoce přede dveřmi a S. Silverstein: Osm balónků).
Diplomem bez postupu byli oceněni Dorota Mrňávková (D. Fischerová: Poezie, M. Macourek: Teta Alma), Petr Zelinka (M. Čunderle: O vose Marcelce, E. Frynta: Beran), Apolena Litterová (P. Nikl: Ananasová pohádka, M. Bystrov: Být svůj) a Jiří Eliáš (I. A. Krylov: Klevetník, J. Werich: Lev a notes)
Čestné uznání si odvezli Matěj Bárta (I. Wernisch: Otravná pohádka pro otravná pacholátka, M. Hübschmannová, Jak Rom nechtěl žít dál), Anna Janouchová (J. Skácel: Pitomá otázka, čili jak se to vezme, I. Procházková: Myši patří do nebe), Lenka Kopečná (J. Vladislav: O dobré babičce a zlé mouše, jak zahubily celé království, S. Silverstein: Bordelář) a Tereza Dočekalová (D. Mrázková: Auto z pralesa, J. Prévert: Jak namalovat portrét ptáka).
4. kategorie
Vystoupilo 17 dětí, z toho 4 chlapci. V lektorském týmu pracovali Eva Hadrabová, Petr Kouba a Ema Zámečníková.
Den čtvrtý se odehrával zejména ve znamení absurdních a experimentálních textů. Vedle I. Wernische, J. Hiršala, B. Grögerové a P. Nikla publiku děti představily tvorbu Karla Hynka, Helmuta Heissenbüttela, Johna Lennona a Jiřího Halberštáta. Ne vždy se jejich představování naplno vydařilo, jakoby často recitátoři nevěděli, jaké prostředky zvolit, kam až jít, někdy možná nedokázali proniknout do jádra textu - o čem recitovat, co zejména divákům sdělit. Někdy je jiná, pro mnohé možná příliš efektní a nápadná forma, odvedla od tématu, vystoupení pak působilo nesdělně, na efekt. Ať tak či onak, celkově proběhla přehlídka přednesů velmi živě, sdělně, zajímavě a neotřele. Byla jsem nadšená zájmem dětí o přednes, ten zářil při vystoupeních, i v těch ne tolik povedených, a prosvítal i při závěrečných debatách.
Mluvilo se o ledasčem, pokusím se nastínit pár postřehů. Pozor na úryvky z knih oblíbeného R. Fulghuma. Bývají to úvahy starého, moudrého muže, v podání dětí a mladistvých znějí nevěrohodně, nehledě na to, že jsou pro mluvený projev, přednes, většinou příliš mnohoslovné.
V případě monologických textů se řešilo přílišné vstoupení do postavy, které mimo jiné zabrání recitátorovi sdělovat své postoje k tématům v textu obsaženým. V Pardubicích se tak stalo zejména při přednesu textu P. Kolečka: Kauza Salome.
Doporučuji využít možnosti předvést své dovednosti ve dvou textech a nerecitovat např. dva od stejného autora, nebo stejného žánru, či založení. V Pardubicích se tak stalo několika šikovným recitátorům.
Při výběru úryvků z většího celku hledat ty pasáže, které umožní zážitek i publiku, které celé dílo nezná.
Několik recitátorů si nestihlo připravit druhý text, či mu nevěnovalo dostatek pozornosti. Lektorská trojka měla v Pardubicích často zamotanou hlavu, když první přednes šikovného recitátora byl vynikající a druhý nedodělaný. Ovšem pro postup musí být na úrovni odpovídající národní přehlídce oba texty, i když se v celostátním kole přednáší text jen jeden.
Na celostátní dětskou scénu postoupily Ráchel Kelerová (H.Heisenbüttel: Svatební společnost, R. Fulghum: Neprší) a Anna Pánková (F. Villon: O zobáčku Pařížanek, S. Silverstein: Klaun Konrád)
Ocenění za přednes experimentální poezie získala Adéla Holíková (J. Hiršal a B. Grögerová: Job – Boj, K. Hynek: Trhám broukovi nožičky).
Nikola Šmahel si odvezl diplom za přednes textu O. Neffa: Nevěsta pro dlouhou noc (druhý text P. Nikl: Jelenovití).
Čestným uznáním byli odměněni Hana Dolečková (K. Křepelka: Jak bratr králík přelstil velrybu i slona, F. Nepil: Medvěd Krumlík) a Martin Procházka (I. Wernisch: Chudý ctitel, J. Halberštát: Pod balkónem).
Eliška Lexmaulová si odvezla čestné uznání za přednes textu J. Lennona: Kráva národního zdraví (druhý text I. Dousková: Oněgin byl Rusák).
Ema Zámečníková