Texty: DAVIDOVÁ, Eva: Přehlídka dětského divadla Dětská scéna Nové Strašecí, 21.–22. 4. 2018. Deník Dětské scény, č. 0., str. 6 - 7, 8.6.2018.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
DĚTSKÁ SCÉNA V NOVÉM STRAŠECÍ,
21.–22. DUBNA 2018
Víkendové přehlídky se účastnily dětské divadelní soubory, působící při základních a mateřských školách i soubory pracující na ZUŠ ve středočeském kraji. Během dvou dnů bylo k vidění devět inscenací dětských souborů a jedno navíc, inspirativní, určené dětským divákům místním i přespolním – Červená Karkulka. Přehlídka plynula příjemným, ne příliš zběsilým tempem, a tak si děti ze souborů mohly odnést i zážitky z dílen, které pro ně připravily a vedly studentky ze Střední pedagogické školy Futurum z Prahy během diskuse lektorů s vedoucími souborů a dospělými diváky. V dílnách se děti zabývaly např. prací se zástupnou rekvizitou (předmětem), vyzkoušely si scénický tanec, nebo se věnovaly tematice
strašidel.
Osobité divadelní zpracování natáčení televizního pořadu Prostřeno předvedl soubor BACH a ŘIĎ z rakovnické ZUŠ (vedoucí Jiří Suk). Původně mělo jít o parodii pořadu, který ale ve své reálné verzi bohužel působí ještě krutěji, než dokáží mladí hrající zprostředkovat na jevišti. Závažná témata jako manipulace, přetvářka, lhostejnost spojená se světem médií a další zde zůstávají spíš nakročená. Přesto hrající působili na jevišti přesvědčivě a v rámci nastoleného realistického stylu bylo vidět i několik náznaků hravé stylizace.
Třebotovské Tři boty (ZŠ a MŠ Třebotov, vedoucí Václava Makovcová a Jana Barnová) představily v inscenaci K neuvěřenídramatizaci dvou pohádek z knihy Terryho Jonese Pohádky k neuvěření. Nápadité divadelní ztvárnění obou příběhů, schopnost dětí suverénně zvládat na jevišti neustálé proměny prostředí, komunikovat a rozehrávat situace se zaujetím a přesvědčivě, neiluzivně vyprávět příběhy – to vše vedlo lektorský sbor k jasnému udělení přímého postupu na celostátní Dětskou scénu. A to zejména s ohledem na výborně vystavěnou druhou pohádku - Mick
a Mack.
Co budeme dělat? To je název pásma zjevištněných her předškolních dětí ze souboru Ejchuchú (MŠ a ZŠ Sofie Říčany, vedoucí Vítězslav Březka). Hra dětí působí až na výjimky (operace, pračka) zmechanizovaně a sled her umístěných na jeviště nějak ztrácí spontánnost a hravost. Jednalo se tedy spíš o vystoupení určené pro spřízněné diváky, pro interní potřeby MŠ, v níž by se děti asi cítily bezpečněji a po přiměřené reflexi mohly směřovat dál k divadelním dovednostem.
Druhá inscenace z Říčan, práce starší části souboru Ejchuchú, byla montáží textů Petra Nikla - Záhádky. Viděli jsme koláž deklamovaných textů, doprovázených a ilustrovaných pohybem a zvuky. V inscenaci se někdy objevují hezké jevištní obrazy a spolupráce starších s mladšími. Jevištní tvar je výsledkem výukového projektu - po rozhovoru s vedoucím je zřejmé, že Niklovy verše jsou spojeny s tematikou Afriky – kolébky civilizace, ale z celého tvaru není smysl tohoto propojení patrný.
V souboru Pátečnice nás žačky ZŠ a ZUŠ Jesenice zavedly do světa snů, strachů i osobních bolestí prostřednictvím inscenace Sni/y (vedoucí Štěpánka Gabriella Borská). Velmi vzdálenou inspirací byla První stříbrná kniha snů Kerstin Gierové. Vyspěle a kultivovaně působil herecký projev dívek na jevišti – byl přirozený a srozumitelný, jemný, respektoval diváka velkého sálu novostrašeckého kulturního centra. Situace v inscenaci však nejsou rozehrávané natolik, aby sdělovaly jádro příběhu. Kde se nacházejí čtyři hlavní postavy v úvodním rámci? Kdo je postava Olivie? Kde končí hranice snu a začíná skutečnost? Tajemná a nejednoznačná inscenace získala putovní diváckou cenu – Modrého delfína, kterého udělily děti z říčanského souboru Ejchuchú.
Soubor Pod střechou ze ZUŠ F. A. Šporka v Lysé nad Labem (vedoucí Kateřina Urbánková) vystoupil nejprve s jevištní miniaturou – skupinovým přednesem pohádky Věry Provazníkové Sedm kůzlátek. Kolektivní přednes pohádky vznikl záměrně jako „statický“ - mělo jít o doplnění jiného kulturního programu určeného nejmenším dětem. Proto možná i působí tak, že vystupující zde nepředvedli vše, co by mohli, přestože respektují verše, interpretují text po smyslu a vyprávějí pohádku se zaujetím.
V neděli soubor Pod střechou prezentoval divadelní zpracování komiksových příběhů Jaroslava Foglara v inscenaci s názvem Rychlé šípy na scéně a něco navrch – šlo o šest komiksových příběhů z Rychlých šípů a dva vytvořené dětmi. Diskutovalo se o přidaných příbězích, z nichž zejména Klub Povídálků se vymyká z tématu i stylu inscenace. Závěr s názvem Mirkův smolný den působil naopak nenásilně a aktualizačně. Hrající děti, využívající ve své inscenaci jednoduché znaky, zkratku, obrazovost a princip střihu z komiksových příběhů, dokázaly na jevišti svou hrou zpřítomnit pozitivní myšlenky klubového života (staré bezmála osmdesát let), hlavně důvěru v kamarádství a čest, a to s nadsázkou, nikoli
shazovačně. Inscenace získala doporučení do širšího výběru na celostátní Dětskou scénu.
V ZUŠ Rakovník se spojily v jedné inscenaci dva ročníky (5. a 6. ročník LDO) a vytvořily sérii napínavých příběhů s rámcem odpovídajícím názvu – Po večerce (vedoucí Eva Suková a Jiří Suk). Rámec skupinového vyprávění strašidelných příběhů večer na lyžařském výcviku poskytl prostor pro zastřešení pěti dramatizovaných příběhů obou skupin dětí. Hrající vypravěči přiznaně vstupují do rolí, přecházejí z roviny epické do ramatické
a naopak, využívají (ve zvoleném rámci) dostupných rekvizit, snaží se realisticky zobrazovat emoce postav v situacích. Některé příběhy vyznívají působivěji, jiné méně. Diskutovalo se o dramaturgii (srozumitelnost a přehlednost zápletek jednotlivých příběhů), o scénografii, o inscenačním klíči i o pedagogických výzvách, které jsou při tvorbě inscenace někdy důležitější než režijní záměr.
Posledním hrajícím souborem na přehlídce byli Zmizíci ze ZUŠ v Libčici (vedoucí Jaroslav Hejnic), kteří překvapili autorským představením Kaňka natolik, že jim bylo uděleno Čestné uznání lektorského sboru s doporučením na Celostátní přehlídku a dílnu dramatické výchovy v Jičíně. Kaňka je autorským počinem starší skupiny děti z téže ZUŠ. Hrdina stejného jména (skutečnou postavou inspirovaný) je kluk, se kterým není nikdy nuda a kterého mají děti i při jeho smůle a „super plánech“ rády. Jednoduchý scénář, vyprávějící několik průšvihů spojených s hrdinou Kaňkou, poskytl prostor pro přirozenou hru dětí, ale i pro vědomou divadelní komunikaci a práci se znakem.
S využitím posudku Jaroslava Provazníka k inscenaci K neuvěření a Kateřiny Apeltauerové ze Střední pedagogické školy Futurum sepsala Eva
Davidová.