Texty: DEJL, Jaroslav: Otvírání Praha, 21.-22.4.2018. Deník Dětské scény, č. 0., str. 3-5, 8.6.2018.

OTVÍRÁNÍ PRAHA 2018
Pražská přehlídka dětského divadla Otvírání letos probíhala 21. a 22. dubna 2018 na dvou místech – v sobotu dopoledne v prostorách Studia Alta v Holešovicích a od soboty odpoledne do neděle v Karlínském Spektru. Z dvanácti představení jsme čtyři viděli ve Studiu Alta a zbytek ve Spektru. V úvodu nutno říci, že úroveň inscenací byla velice dobrá, v řadě případů i vynikající, což je jistě důsledek toho, že inscenace prošly obvodními koly. Jedno představení bylo loutkářské. Rozdělme si referování o nich podle toho, jak vznikal scénář inscenace.
První skupinu tvoří soubory, které si pro své představení vybraly hotový scénář. A pokud se jedná o scénáře kvalitní, smysluplné, dramatické a časem prověřené, má vedoucí půl práce hotovo. Do této skupiny patří oba soubory Radky Tesárkové. Pro soubor Parťáci, ZUŠ Praha 7 vybrala dramatizaci Indické pohádky, kterou vytvořil Mirek Slavík pro svůj soubor Hudradlo v roce 1992 a která nabízí hru na hru asi v sedmi pohádkách, které končí filozofickým naučením. Problémem je zde živý herec, kterého v Hudradle představoval vedoucí Mirek Slavík a jehož civilní projev byl
nenápadný. V představení, které jsme viděli, byl dospělák poměrně nápadným prvkem. Asi by stačilo pouze zcivilnit jeho projev. Ale byl to on, kdo obstarával velmi zajímavý hudební doprovod. Pro soubor TY-já-tr-Zahraj to!, DDM Praha 7 vybrala vedoucí dramatizaci Radima Svobody Viking Vike, která vznikla v autorském semináři lidové konzervatoře v osmdesátých letech. Opět hra ve hře. Parta kluků představuje Vikingy a parta dívek Germány, indiány a vše ostatní. A tak se do akčního příběhu dostává i prvek vztahu mezi dvěma pohlavími. Vedoucí v obou případech dodržuje i inscenační poznámky o scénografii, rekvizitách a kostýmování. Děti jsou přirozené, na jevišti se pohybují jistě, některé repliky jsou formální.
Předloha poskytuje dostatek situací pro hru a kontakt. Překvapením bylo zjištění, že roli Vika, který neustále radí tatínkovi a dospělým Vikingům a je neustále okřikován, i když na jeho slova vždy dojde, hrála malá dívenka z první třídy. Inscenace Viking Vike získala ocenění za jevištní zpracování.
Dalším souborem, který vyšel z hotového scénáře, ale ještě dále jej upravoval, byl soubor Kampak! DDM Praha 8 – Spirála. Vedoucí Dana Bláhová použila se souborem dramatizaci Markéty Schartové Rozum a štěstí podle příběhu z knihy Jana Wericha Fimfárum. Známý pohádkový příběh o sporu Rozumu a Štěstí o to, kdo je v životě důležitější, se promítne do příběhu pasáčka prasat Ludvíka, který se nakonec stane králem. Postavy Rozumu a Štěstí hrají kluk a děvče, vlastní příběh Ludvíka probíhá jako loutkové divadlo. Jednoduché stylizované spodové loutky umožňují vtipné a rychlé vodění, odkazující až k tzv. rakvičkárně. Vše má nápad, vtip, nadhled. Je evidentní, s jakou radostí to parta mladých herců hraje. Kouzelný je vtip s předáváním rozumu postavě přiložením Rozumova klobouku na loutku. Navíc se aktérům do představení podařilo nenásilně vložit i svůj jasný občanský názor na současnou politickou situaci u nás. Snad lze pouze doporučit zkrácení expozice příběhu, hrané oněmi dvěma „živáky“. Soubor byl doporučen do širšího výběru na celostátní přehlídku dětského divadla Dětská scéna 2018.
Druhá skupina souborů si vybírala pro svou inscenaciliterární předlohu, se kterou pracovala, vybírala motivy nebo se jenom inspirovala a teprve potom vytvářela scénář. Nutno říci, že většina souborů této pražské skupiny sáhla po kvalitní literární předloze. Asi nejdál na této cestě byly tři soubory. Taneční studio Light při ZUŠ Na Popelce, Praha 5 s vedoucí Lenkou Tretiagovou a její dvě skupiny. Pro první si vedoucí zvolila knihu Karla Poláčka Bylo nás pět a vybrala z ní především příběhy o vzniku party kluků a potom ty, kde se setkává svět kluků a děvčat. Představení je syntetické, děti zvládají nejen činohru, ale i pohyb, tanec a zpěv. Je vidět, že děti jsou parta, respektují se, navzájem se cítí a ctí. Je radost se dívat na chuť a elán, s nimiž nám prezentují s nadhledem a citem pro humor příběh pěti kluků. Při veškerém spádu a přetlaku energie z jeviště dovede Lenka Tretiagová vytvořit poetické a milé ztišené scény. Byl to zkrátka divácký zážitek. A ještě zajímavost. Inscenace vznikla i proto, aby usnadnila dětem zážitek z Poláčka, kterého dostaly ve škole za povinnou četbu a nevěděly si trochu rady s jeho jazykem. Soubor byl doporučen k přímému postupu na celostátní přehlídku dětského divadla Dětská scéna 2018.
Dalším velkým zážitkem byla inscenace Do velké krajiny Dudédu v provedení Dismanova rozhlasového dětského souboru, ČRo, Praha 2. Vedoucí Jana Franková si pro své děti vybrala knihu Ivana Martina Jirouse Magor dětem a knihu dopisů Martina Jirouse a Juliany Jirousové Ahoj můj miláčku. Inscenace není přímo činoherní. Je to něco křehkého na pomezí recitačního pásma a divadla, cosi jako poetický kaleidoskop či leporelo. Jsou zde poskládané Jirousovy pohádky pro dcerky Martu a Františku, které je nemohou slyšet přímo od táty, jehož komunistický režim vězní ve Valdicích. Některé části jsou zhudebněny a nádherně čistě a s citem dětmi zazpívány. Zde stojí za zmínku vynikající zhudebnění Jakubem Sejkorou. Hraje se na stylizované scéně představující světnici, pokojíček děvčat. Bílá stěna, na které se objevuje stínohra, prostý dřevěný stůl, dvě dřevěné židle, šňůra s barevnými ponožkami. Z jeviště slyšíme nádhernou češtinu, plnou porozumění textu a lásky. Jednotlivé části jsou uvedeny reprodukovanými ukázkami korespondence čtené dospělým hercem Hynkem Chmelařem. Je dobře, že vzniklo takové čisté a poetické představení, které ukazuje na absurditu komunistické etapy dějin našeho národa. Rezervy jsou snad ve stínovém divadle, které dokresluje děj, někdy zbytečně popisně, někdy pouze doslovuje. Ale to je jen malá drobnost na kráse tohoto představení. Soubor byl doporučen do širšího výběru na celostátní přehlídku dětského divadla Dětská scéna 2018.
Pro druhou skupinu mladších dětí Tanečního studia Light při ZUŠ Na Popelce, Praha 5 si vedoucí Lenka Tretiagová vybrala knihu Miloše Kratochvíla Duchaři a z jejích motivů vytvořila činoherní inscenaci Dobrodružná četba paní učitelky Pipkové. Téma dětem velice blízké. Učitelka Pipková je vyhořelá učitelka. Děti jejímu výkladu nerozumějí, připadá jim, že na ně mluví maďarsky. Pipková jako kobra manipuluje s dětmi, což je nádherně pohybově ztvárněno. Pohybová stránka je i v této inscenaci silnou stránkou. V jednom okamžiku děti zjistí, že učitelku asi ovládá zlý zelený duch. Rozhodnou se ho zneškodnit. Přes třídní ples a zážitek na hřbitově k sobě nakonec děti a učitelka najdou cestu. To je opět silné, je vidět, že děti jsou připravené, vybavené dovednostmi. Zajímavá je i zvuková, živě provedená hudební stránka představení. Soubor byl doporučen
do širšího výběru na celostátní přehlídku dětského divadla Dětská scéna 2018.
V další skupině inscenací je předlohou tajuplný netradiční pohádkový příběh, či dokonce fantasy. Dismanův rozhlasový dětský soubor, ČRo, Praha 2 s vedoucí Janou Frankovou si vybral knihu Ivy Procházkové Kam zmizela Rebarbora a vytvořil stejnojmennou inscenaci. Tajuplný příběh malé holčičky Rebarbory, která se narodila na rebarboře a kterou vychovává převozník Florentin. Hrdinka dokáže mizet a objevovat se v pohádkovém světě. Dostane se až na ostrov Paměti, kde jsou váhy, na něž se ukládají dobré, ale i zlé věci, které si lidé pamatují. Převažují však ty zlé a světu hrozí záhuba. A Rebarbora byla vybrána, aby svět zachránila. Vzpomene si na Florentinovu radu, že když si nemůže vzpomenout, má se zatahat za ucho. A ono to funguje. A tak je vyhlášena celosvětová soutěž ve vzpomínání na dobré věci a svět je zachráněn. V podání Dismanovců vzniklo pohádkové představení, které pracuje s výraznou výtvarnou stránkou ve velkých snových kostýmech pohádkových a zvířecích postav příběhu. Opět je důležitá i hudební stránka, tentokrát reprodukované hudby. Někdy trochu vázne temporytmus, někdy je trochu formální reprodukce textu. Přes tyto drobné výhrady se opět jedná o kultivované a zajímavé představení. Soubor získal ocenění za výtvarnou složku inscenace.
Divadlo Jen tak na svačinku, Sdružení Roztoč, Roztoky s vedoucími Adamem a Dorkou Krátkými pracují s knihou Čarodějnice oblíbeného Roalda Dahla. Lehce hororový příběh o čarodějnicích, které chtějí zničit všechny děti světa, je přenesen z Anglie do Prahy a Roztok, kam jede na výlet hlavní hrdina s babičkou do hotelu Academic, kde se ale koná tajný sjezd čarodějnic. Hlavní hrdina je přeměněn v myš, což nevadí, a s pomocí
babičky promění čarodějnice v myši. Inscenátoři si pohrají se scénami jako je jízda vlakem apod. Zásadní moment, kterým je likvidace čarodějnic, proběhne bez většího nápadu.
Soubor Mašmyš, Divadlo pro Zličín, Praha 5 s vedoucími Danou Svobodovou a Karlem Tomasem pracuje s knihou Petry Braunové Ema a kouzelná kniha, a to je i název jejich inscenace. Pohádkový příběh o dívce Emě, která žije v podivném domově pro opuštěné děti za vysokou zdí a bránou a která má schopnost vymýšlet si příběhy. Děti nesmějí celý život opustit domov. Pouze jedenkrát, když je jim jedenáct let. Tento zvyk trvá už osmdesát let. O děvčata se stará hodná chůva, která by ale tento zvyk nejraději zakázala. Ema se jednou před jedenáctými narozeninami pokusí o tajnou návštěvu města, ale vrací se, a navíc těžce onemocní. Nakonec se do města – světa dostane a je zklamaná. Svět je zlý. Získává od tajemného knihkupce čarodějnou knihu, které dorůstají vytržené stránky a plní přání. Plní dívkám jejich přání a nakonec se objeví i rodiče,
kteří si odvádějí své děti. Vychovatelka zůstává sama. Byl to sen či skutečnost? Hrála skupina dívek v náznakové, jednoduché scéně. Hudební reprodukovaný doprovod byl poněkud jiný než vlastní pohádkový příběh, který je takový trochu typicky dívčí.
Dramatický kroužek ZŠ Weberova, Praha 5 – Košíře s vedoucí Kateřinou Škrétovou sáhl po oceňované knize Tomáše Končinského a Barbory Klárové Překlep a Škraloup a vytvořil inscenaci K čemu je entropie. Inscenace se zabývá pojmem entropie, začíná opakováním tohoto pojmu, který je někdy populárně vykládán jako veličina udávající „míru neuspořádanosti“ zkoumaného systému. Opět pohádkový příběh dvou osůbek Překlepa a Škraloupa. Jsme v jejich škole, kde čím víc chyb a hůř napsáno, tím líp. Přicházejí paní Prosáklá a pan Žabinec. Dostaneme se i na vyhlašování výsledků soutěže o Křišťálový Prdlajs. Zúčastníme se výletu do cukrárny, kde se zmenšený Škraloup zamotá do kousku dortu. Překlep zničí holčičce mobil, ale zároveň zjistí, že svou činností lidem škodí. A tak se rozhodne zastavit Zub času. Dostane se až k jeho strážci. Podaří se mu Zub zastavit, ale poničí páčku přístroje, takže nelze činnost Zubu obnovit. Poznává, že ani tento stav není dobrý. Škraloup mu přinese novou kličku a Zub času zase funguje. Parta dětí si příběh užívá, i když každý má jinou míru jevištní zkušenosti, někdy pokulhává
temporytmus. Sympatické bylo, že si děti samy vyrobily potřebné rekvizity a kostýmy. Problémem byl výrazný symbol v pozadí scény, který měl symbolizovat čas a jeho zastavení. Ale byl celou dobu statický, pohyblivý jen před zastavením. Kdyby se totiž kruhově pohyboval po celou dobu, asi by rušil. A tak by bylo dobře, aby se objevil až v určenou potřebnou dobu.
Ze sborníku Kočas 1990 nebo antologie Čas psanců si vybral soubor Užvak, Divadlo pro Zličín, Praha 5 vedený Danou Svobodovou a Karlem Tomasem povídku Petra Heteše Quag a její dramatizací vznikla stejnojmenná inscenace. A jsme u dětmi oblíbené fantasy. Svět je napaden mimozemšťany Quagy, lidstvo vymírá na neznámou nákazu. V uzavřené zóně kdesi na severu Francie žijí mladí lidé. Setkáváme se se skupinou osmáků, ve které upoutá pozornost Michael. Někdy se setkávají s desáťáky. Jejich člen Oliver naváže přátelství s Michaelem, který po něm chce, aby uschoval nebezpečné dokumenty. Objevuje se nová žákyně, osmačka Paolina. Ta utekla z podobného zařízení, byla chycena a umístěna do toho, kde se odehrává náš příběh. Jak to, že se nenakazila? Paolina se skamarádí s Michaelem. Kam náhle do rána zmizeli desáťáci? Paolina a Michael plánují útěk, přečtou si tajné dokumenty. Dovídají se informace z novinových výstřižků o světové katastrofě a o tom, jak se pozná quag
– má fialovou krev a vidí ve tmě. Zjišťují, že ředitelka ústavu a další jeho členové jsou quagové. Paolina náhle uteče sama, zanechá dopis Michaelovi, ve kterém mu sděluje, že jde hledat svou matku do Paříže a že je quag. Michal také utíká, je na cestě. Inscenace má otevřený konec. Představení klade řadu otázek, na některé nedostáváme odpověď. Reprodukovaná hudba dobře dotváří atmosféru, hraje se v náznakové scéně, jejíž neustálé změny někdy zbytečně zpomalují rytmus, text některých scén by chtěl ještě více krátit. Možná, že i herecký projev některých dětí by chtěl více zcivilnit. Každopádně se jedná o zajímavé a tajemné představení. Soubor získal ocenění za jevištní zpracování příběhu.
A jsme u třetí skupiny souborů, které při tvorbě inscenace vycházejí z vlastních zkušeností, improvizací a hledání jevištního tvaru, u autorského divadla. Touto cestou se vydala parta mladých lidí ze souboru Pecka, DDM Stodůlky. Pod vedením Kateřiny Doleželové se zaměřili na tatínky a vytvořili inscenaci Prostě táta. Dlouhou dobu sbírali své vlastní zážitky s tatínky, jejich hlášky. Vzniklo spíš takové leporelo, obrázky a situace ze života rodin. Někteří tatínkové se prý i poznali. Pokračování o maminkách prý nebude, protože s nimi není taková legrace. Soubor získal ocenění
za autorský přístup k tématu.
Pražská přehlídka probíhala v přátelské tvůrčí atmosféře. Lektorský sbor pracoval ve složení Jiřina Lhotská, Kateřina Schwarzová a Jaroslav Dejl, tajemníkem byl Jakub Hulák, dětský diskusní klub vedli Jana Šeráková a Ondřej Kohout, moderátorkou přehlídky byla Bára Hrnečková.
Jaroslav Dejl