Texty: STROTZER, Milan: Újezd u Brna, Tylovo divadlo, Habaďůra, recenze, KP HDM Němčice nad Hanou 2018

Tylovo divadlo Újezd u Brna
Michael Cooney: Habaďůra

Na Hanáckém divadelním máji 2018 se objevila opakovaně inscenace komedie současného britského dramatika a filmového scénáristy Michaela Cooneyho Nájemníci pana Swana aneb Habaďůra. Bláznivá situační komedie je situována do domu Erica Swana, který žije v domě se svojí manželkou a jedním podnájemníkem. Eric je bez práce a tak se snaží získat finanční prostředky za zády své manželky, kde se jen dá. Jednou zjistí, že štědrý sociální systém má trhliny. Úředníkům totiž stačí jen nahlásit, že v domě žije i spousta dalších nájemníků, kteří jsou velmi nemocní, bez práce a někteří dokonce právě umřeli. To se poté příspěvky na nájem, léky, jídlo či pohřebné jen sypou. Funguje to, dokud nepřijde kontrola ze sociálního úřadu. Eric je doma sám, jen se svým podnájemníkem. Nezbývá, než na úředníky sehrát habaďůru. První lež, která má oddálit odhalení podvodů, si vynutí druhou, třetí etc. Výmluvy a záměny postav narůstají geometrickou řadou. Následuje komediální mumraj nečekaných situací a ztřeštěných záměn.

V pořadí druhou inscenaci téhož titulu uvedlo Tylovo divadlo z Újezdu u Brna. Soubor má evidentně mohutný rezervoár zkušených herců, parně netrpí ani nedostatkem nových adeptů divadelního umění. Svědčilo o tom výborné typové obsazení pro Cooneyho komedii. Inscenace Tylova divadla z Újezdu u Brna je značně odlišná od té, která ji na přehlídce předcházela. Režie Petra Jana Kryštofa, absolventa režie brněnské JAMU, měla jiné ambice, než inscenovat situační komedii, v níž je klíčová herecká práce ruku v ruce s výstavbou jednotlivých situací a hry jako celku. Rozprava s režisérem to potvrdila. Režijní koncepce směřovala k vyjádření stanoviska – nesouhlasu s praktikami, které se uplatňují v současnosti, ve světě, v němž žijeme, s praktikami, které panují i ve vládnoucí garnituře. Zřetelně to naznačuje scéna, jíž se hra otevírá i scéna závěrečná. Patrně ve jménu této koncepce se na jevišti dějí věci, které organicky nevychází z vnitřku dramatických situací zvolené situační komedie. Jde o sekvence hry zpracované vnějškovými prostředky, jejichž význam není ani vždy zřejmý, o vypuštění celé dlouhé pasáže hry nahrazené bláznivým balábile postav hry, o slovní traktování režijních poznámek a jevištních akcí připsanou postavou, o hudební podkresy, které znemožňují slyšitelnost replik atp. V závěru pak je prostřednictvím cedulí obžalován společenský systém, který umožňuje neoprávněné obohacování jednotlivce ze společenských zdrojů, aby vzápětí byl zloděj postaven do role toho, kdo má mít pod kontrolou zlodějské praktiky.

Výchozí situace Cooneyho hry, i její celkové vyznění, se však se zamýšlenou koncepcí neslučují. Na řemeslně výborně napsaný text je snaha naroubovat jiné téma a poslání. Jako vždy v případě dobrých textových předloh, se autor vzepře a kýženého inscenačního výsledku se nedosáhne. Stalo se to i v případě újezdské inscenace.

Kdybychom se hlouběji inscenací nezabývali, a drželi se při reflexi naplnění žánru situační komedie, museli bychom konstatovat, že jde o nevíru v autora, v kvality jeho textu. Ruku v ruce s tím o nevíru ve schopnosti herců zmocnit se náročných hereckých úkolů, respektive o neschopnost režiséra vést herce ke komediálnímu hereckému projevu, vybudovat dramatické situace a celek inscenace. Zdá se, že je všechno ještě jinak, že možná platí bezprostředně předcházející řádky, především však, že režie zvolila pro svůj záměr neadekvátní textovou předlohu. Ostatně, o schopnosti herců nelze příliš pochybovat, viděli jsme, navzdory všemu z kloubů se vymykajícímu, značný herecký potenciál. Nelze zástupně nezmínit např. herecké kreace Jindřicha Doležala v roli Pana Jenkinse.

Milan Strotzer