Texty: DOLEŽAL, Tom: Přehlídka dětského divadla Třebíč, 20. dubna 2017. Deník Dětské scény 9.6.2017, č. 0, s. 24-25.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
TŘEBÍČ, 20. 4.2017

Pod střechou Národního domu v Třebíči se 20. dubna tohoto roku uskutečnila regionální přehlídka dětských divadelních souborů Kraje Vysočina. Organizačně jí zaštítil třebíčský Dům dětí a mládeže v čele s paní ředitelkou Jarmilou Pavlíčkovou. Podporu města při zahájení vyjádřila svým pozdravem malým divadelníkům paní místostarostka Marie Černá. Po ní si vzal slovo nestor amatérského divadla zdejšího regionu Jaroslav Dejl, aby celou přehlídku zahájil a uvedl její první představení.
Byly jím Nápady nápadné i nenápadné souboru Bota na klacku ze ZUŠ v Třebíči (vedení Michaela Mikulová). Inspirací se stala knižní předloha popisující „děsivé“ dějiny vynalézání. Spleť gagů estrádního ražení nám představuje historii lidstva od pravěku po novověk skrze vynálezce a jejich objevy. Tento kabaret má spád a spousty vtipných momentů. Celek je však nesourodý a postrádá ústřední sdělení.
Ukázkou velmi kvalitního školního divadla byla inscenace Pohádka o Zemičce Zvoničce souboru Áčko ze ZŠ Týnská v Třebíči. Hotovou dramatizaci Miroslava Slavíka ztvárňuje 11 dětí různého věku. Místy je využito recitačních vstupů vypravěčského chorálu, ale nechybí ani hraní situací v rolích. Jednoduchá výprava (barevná trika, gázy, čepice) je využita nápaditě a funkčně.
Krátkým, ale rovněž velmi povedeným recitačním vystoupením bylo Kdybych já byl dospělý (předloha Éva Janikovszky). Dvacetihlavý soubor Hadřík ze ZŠ Havlíčkova v Jihlavě (vedení Jana Krásenská) nám jím bravurně naservíroval kritiku přístupu rodičů k dětem, kdy se často může stávat, že zazní věta: „Kolikrát ti to mám říkat?“.
ZUŠ Jihlava přivezla na přehlídku hned tři divadelní představení svých tří divadelních souborů všech vedených Martinem Kolářem. To první uvedené bylo Ztraceni v Třebíči od Toustů z Housek. Tento neskutečný příběh skutečného města je autorským dílem souboru. Scénář začal vznikat už při zpáteční cestě souboru z této divadelní přehlídky v loňském roce. Jedná se o příběh o tom, co všechno se může i nemůže stát cestou dětského divadelního souboru na přehlídku dětských divadelních souborů. Zpočátku se objevují naznačené a nedohrané situace, druhá část představení je již propracovanější. Objevují se zde narážky (včetně těch, které se týkají rivality mezi městy Jihlava a Třebíč) a gagy, na které obecenstvo reaguje a baví se. Radost ze hry čiší z podia i hlediště. Dětští aktéři jsou velmi dobře herecky vybaveni - nastolenou dramatickou situaci jsou schopní ustát a adekvátně v ní jednat.
Dalším počinem jihlavské ZUŠ byl Začátek od souboru Chlup chlupatý. Autory scénáře jsou zde také děti, tentokrát už teenageři. A tomu odpovídá i zvolený námět. Hra se odehrává v kině, kde se po příchodu diváků (různých charakterů) a jejich usazení nezačne promítat film. Diváci chtějí vysvětlení. Toho se jim však nedostává. Navíc narážejí na zavřené dveře. Napětí se stupňuje. Neduhy charakterů se projevují. Jedna z divaček vytahuje z kabelky pistoli. Nešťastnou náhodou je jeden z diváků postřelen. Ve chvíli, kdy se film konečně spustí, není nic, co by diváky (tedy návštěvníky kina) zajímalo víc, a tak se ani nepokusí postřeleného zachránit. Inscenace postrádá žánrové ukotvení - není jasné zda se jedná o satiru, komedii, tragikomedii anebo horror.
Další školní divadlo přijelo z Třeště. Byly to Třeštíci (vedení Radana Kadlecová) a celkem jich bylo neuvěřitelných 46. S živým hudebním doprovodem a s velkým nadšením se pustili do pohádky Lotrando a Zubejda (předloha: Karel Čapek, Zdeněk Svěrák). Hereckým, režijním a dramaturgickým pojetím se snaží napodobit známou filmovou verzi tohoto pohádkového muzikálu. Chybí jim však k tomu více divadelních dovedností a také zkušenosti. Představení je ve výsledku spíše divadlem pro lokální publikum.
Podobně na tom byla i inscenace Čert a Káča ze ZŠ Jevišovice (vedení Jolana Karlová). U ní lze ocenit velké nadšení pro věc, vlastnoručně vyrobené kulisy, kostýmy a další součásti výpravy, méně už celkové režijně dramaturgické pojetí divadelního zpracování této tradiční pohádky.
Zajímavým pokusem bylo představení Minecraft story v podání osmi páťáků ze ZŠ Bobrové, kteří si říkají (vedení Ivana Řezníčková). Ve svém příběhu se snaží upozornit na nebezpečí skryté v hraní virtuálních her, které může člověka zanést mimo reálný svět a nabourat jeho osobní vztahy. Tato inscenace využívá jen minimum výrazových prostředků. Příběh je odkrýván v krátkých střizích, mnohé motivy nejsou dohrávány. V komplexu působí příliš schematicky a prvoplánově.
Třetím představením jihlavské ZUŠ a zároveň závěrečným představením celé přehlídky bylo Deset tisíc mil pod mořem souboru Dramatická ondatra. V rámci průběhu soudního přelíčení s kapitánem potopené lodi Splašený hlemejžď se odehrává příběh o tom, jak se stal Jules Verne spisovatelem. Využívá se principu divadla na divadle, kdy v průběhu procesu je v druhém plánu prezentován vlastní příběh ztroskotání - příběh námořníků a jejich kapitána. Ke kladům představení patří autorský text (scénář si psali členové souboru), ale i nápad vedoucího přiblížit dnešním dětem pozapomínaného a méně čteného spisovatele Julese Verna, dále také herecká vybavenost a přirozenost dětí na jevišti, humor a nadsázka.
Celá přehlídka probíhala ve velmi přátelské atmosféře. Dětem byly nabídnuty i atraktivní doprovodné aktivity: kino, prohlídka města, návštěva galerie…
Porota pracující ve složení Marie Pavlovská (Brno), Jaroslav Dejl (Třebíč) a Tomáš Doležal (Brno) navrhla k přímému postupu na celostátní přehlídku ve Svitavách inscenaci Deset tisíc mil pod mořem. Do širšího výběru navrhla inscenaci Ztraceni v Třebíči. Čestným uznáním pak dále ještě ocenila představení: Začátek, Kdybych já byl dospělý a O Zemičce Zvoničce.
Tom Doležal s využitím posudků Marie Pavlovské a Jaroslava Dejla