Texty: Mrázek, Jan: Pražské poetické setkání, 8.-9.4.2017. Deník Dětské scény, č. 0., str. 2-3, 9.6.2017.

PRAŽSKÉ POETICKÉ SETKÁNÍ, 8.–9. 4. 2017
Postupová přehlídka pražských obvodů si drží pověst setkání, na kterém se velmi dobře daří zajistit příjemné a inspirativní zázemí pro recitátory i jejich doprovod. Během dvou dnů je zde připravena řada aktivit, které pomohou účastníkům zapomínat na pocit, že tu jde o nějaké recitační soutěžení. Nebo jim alespoň poskytne dostatek zážitků, které případný smutek z nepostoupení vyváží. V přestávkách mezi recitačními bloky mohli recitátoři plnit bojovku, na jejímž konci jim vyšlo jméno známého autora, skládat origami, hrát fotbálek, deskové hry nebo všelijak jinak využívat možnosti kobyliského DDM Spirála. Na chodbě byly vyvěšeny „múzy“ autorů jako jsou Jiří Suchý, Zdeněk Svěrák, Jaques Prévert aj., tedy kousky barevné látky, které si mohli recitátoři ustřihnout a strčit do kapsy, aby jim při recitaci přinášely štěstí. Druhý den se navíc odehrávaly dílny
vedené Michaelou Lažanovou, ve kterých si recitátoři zkusili zahrát na porotu. Na přednesech dvou figurantů pojmenovávali recitační nešvary. Kdo měl recitace už dost, mohl vyběhnout ven, protože areál Spirály je zeleným ostrůvkem uprostřed sídliště. Počasí bylo 8. a 9. dubna relativně přívětivé.
Aktivit byl připraven tedy skutečně přehršel, dětí však byl také přehršel, a tak si každá aktivita své účastníky našla. O pohodlný průběh se starala vedoucí zdejšího dramatického oboru Karolína Stehlíková a rovněž zdejší Monika Moravčíková. Díky nim byla samozřejmostí hlasová rozcvička a vzhledem k tomu, že kvalita se pozná na detailech, také káva, připravená pro doprovod. Kromě recitátorů a jejich doprovodu tady příliš diváků nebylo. Pohybovaly se tu ještě studentky pedagogické fakulty. Ty sem pozvala jejich učitelka a zároveň hlavní pořadatelka přehlídky Jana Machalíková. Studentky si dělaly poznámky při vystoupeních, ale i při poradách porotců, respektive poradců, kterými letos byli Jan Hnilička, František Kaska a Jan Mrázek. Toto trio, Karolína Stehlíková představovala jako „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“ nebo také „hodný, zlý a ošklivý“. Bylo na recitátorech, aby si rozhodli, kdo je kdo.
Sobota 8. dubna
Tento den patřila Spirála první a druhé kategorii. V první, nepostupové kategorii, se porota rozhodla ocenit 12 recitátorů, což je víc než polovina ze zúčastněných 23. Porota zde vyzvedla především sílu recitátorovy vnitřní představy a to, jak se ji podařilo předat divákům, což nejde vždy ruku v ruce. V tomto smyslu byla oceněna Anna Dočekalová s textem Daniely Fischerové: Ropucha, Veronika Flusserová za Silversteinův text Dámy mají přednost a Daniel Alexandre Wood, který s textem Radka Malého Moře toto ocenění naplnil nejtypičtěji. Samuel Budiman byl oceněn za komunikaci s divákem, Nikita Oleksijenko za zaujetí textem, Magdalena Nedomová za souznění s textem, Anika Dohnalová za sebevědomý projev. Vše to jsou kvality, ukazující především na to, že text pro recitátora znamená něco víc než jen splnění úkolu. Vedle toho se objevilo ryze řemeslné ocenění za výstavbu textu O strašném drakovi, které získal Oleksandr Hrubik. Ocenění za utkání se s textem pro Vendulu Vlčkovou nebyla jen cena útěchy, spíše se snažilo reflektovat, že text z knihy Vendulka tanečnice z roku 1941 byl dobře zvládnutý, přestože se pro mladou recitátorku nehodil délkou ani poetikou. Poradci se v této kategorii rozhodli oceněním odlišit ještě ty, kteří nad ostatní vynikali mimo své autenticity
i technickou kvalitou. Pro ty bylo určeno a tak bylo i prezentováno ocenění za celistvou interpretaci. To získaly hned tři recitátorky: Aneta Růžičková s textem Olgy Hejné O zlobivém tatínkovi, Nela Sobotková s textem Gianniho Rodariho O myši, která požírala kočky a Julie Součková (A. Milne, Před čajem).
V odpoledních hodinách začala přehlídka recitátorů druhé kategorie. Teď už bylo možné postoupit do celostátního kola a porota také dva postupy udělila. Co se týče ocenění, v této kategorii se objevilo několik výrazných vypravěčů. Viktor Štajner upoutal vyprávěním o Barykovi a vlaštovce, ve kterém se mu především podařilo zprostředkovat dialog obou postav. Matěj Nesvadba si vybral kočičí text o Damiánovi a blešce od Václava Čtvrtka, v němž zafungovala především roztomilost tohoto chlapce, která nevyznívala trapně, ale osobitě. Dalšímu vypravěči, Janu Vokrouhleckému, se zase podařilo na textu Josefa Čapka, navázat kontakt s divákem. Dále bylo uděleno opět ocenění za vnitřní představu, tentokrát spojenou i s vnitřní energií – získala jej Beata Řezáčová za text Františka Nepila Jak vypadají hvězdy. Také jedno technické ocenění
za vykreslení postav pro Antonii Bakošovou, která tak dokázala rozžít notoricky známý Jirousův text Ptala se Františky Marta. Stupeň před postupem se porotci opět rozhodli odlišit oceněním za celistvou interpretaci, které získali Jonáš Vostrý (dvojtext Zdeňka Svěráka Holka ho přeprala – Jak to mělo být) a Eliška Doležalová (Jiří Kahoun, Hroší maminka je tatínek).
Do celostátního kola postoupila Alžběta Švábová, která si vybrala ne úplně známý a ne úplně jednoduchý text Shella Silversteina Pinocchio. Jeho interpretaci znesnadňuje konstanta „ty-jó“, kterou je v průběhu dlouhé básně třeba říci na mnoho způsobů. Poradci nabízeli i další způsoby, Alžběta však díky vědomé práci našla klíč, který naplnil to, co text potřeboval.
Druhý postup byl udělen Nině Strnadové, která představila text Edwarda Leara Sovák a Micinka. V prvních verších se mohlo zdát, že půjde o přeslazený melodram, ukázalo se však, že Nina s touto melodramatičností pracuje vědomě a s nadhledem. Její recitátorský um se pak definitivně potvrdil v práci s repeticí a porotci nakonec tuto interpretaci vyhodnotili jako kvalitativně přesahující rámec kategorie.
Neděle 9. dubna
Nedělní recitační den začal třetí kategorií, ve které se představilo 21 recitátorů, někteří z nich s dvěma texty. Dvě recitátorky postoupily do celostátního kola a šest dalších bylo oceněno. Vybrat dva postupující bylo v tomto případě těžké, protože k postupu by dle poradců byly tři přednesy.
Ocenění už byla většinou za řemeslné kvality. Zuzana Malá byla oceněna za hledání výrazových prostředků v interpretaci, a to v textu Daniely Fischerové Barevné básničky. Zuzana pracovala s pastelkami, které měla zastrkané do drdolu a na každou básničku vytáhla pastelku odpovídající barvy. Poradci však usoudili, že v otázce výrazových prostředků zůstalo skutečně u hledání, protože tato stylizace byla spíše navíc, než aby sloužila textu. Umění charakterizace postav bylo u Emmy Horákové oceněno jak v textu od R. Fulghuma Pavouci, tak ve Skácelově Uspávance s hloupými kocoury a paní myší. Citlivý přednes byl oceněn u Marka Dršaty, který přednášel dva „Silversteiny“: Monika, co chtěla poníka a Rocková kapela. Dále se tu pak objevila ocenění pouze jednoho ze dvou textů, která nesla tu zprávu, že v interpretaci jednoho a druhého textu byl výrazný rozdíl. Lucie Furmanová byla oceněna za text A. Lindgrenové Pippi dlouhá punčocha a Anna Tretyachenko za napínavé vyprávění v textu Hany Doskočilové Příběh zlatého kokršpaněla.
Výběr textu pak hrál velkou roli v posuzování Mikuláše Převrátila, který obdobně jako Marek Dršata zvolil dva texty Shella Silversteina: Vedro a Želva. Nakonec byl oceněn za práci s veršem, poradci, kteří se v tuto chvíli museli stát porotci, však dlouho uvažovali o jeho postupu. Nakonec se však přidrželi doporučení vybírat inspirativní přednesy a upřednostnili tak pro postup přednes Viktorie Vačkářové, která oproti Mikulášovi předvedla dva rozdílné a poměrně specifické texty, a to v provedení srovnatelné kvality. Byla to báseň Setkání od Jiřího Suchého a Bruknerova Česká krajina. Jen o něco málo jistější si byla porota u Žanety Chlumské, která prokázala vyzrálý smysl pro ironii v Justově Blbé pohádce a Bassově Baladě krve, rozkoše a smrti.
Celé Pražské poetické setkání pak zakončila čtvrtá kategorie, sestávající se z 18 recitátorů, z nichž byli oceněni pouze čtyři. Adéla Soukupová přednášela text Táni Fišerové o postiženém chlapci – jednalo se o silný zážitek, neboť sama Adéla žije se zjevným postižením, které jí mimo jiné znesnadňuje mluvu. Nebyla však oceněna ze soucitu, ale za schopnost práce s tématem, která se potvrdila v druhém textu Statečný osel od Ivana Andrejeviče Krylova. Druhé ocenění, tentokrát za dramaturgický výběr, získala Ester Gracerová, která kromě Mlžné pohádky od Petra Nikla pro přehlídku objevila i báseň Wisławy Szymborské Nápad. Do celostátního kola pak postoupila Františka Bakošová, která ve dvou rozdílných
textech (Pohádka o abecedním pořádku od Nikla; Opička a brýle od Krylova) předvedla totožné kvality: vědomou výstavbu textu a brilantní práci s pointou. O postupu pak nebylo pochyb u Matěje Převrátila, který přinesl dva specifické a výborně zvládnuté texty, Havlovu báseň Z juvenilií a nepojmenovaný text Gregoryho Nunzia Corsy. Porota doporučila postoupit s Havlem, neboť druhý text nemá kromě názvu ani žádnou, lehce vybudovatelnou, pointu.
Letošní pražská přehlídka obvodů by se dala charakterizovat jako silversteinovská – knihy tohoto autora se objevovaly mezi cenami, jeho jméno bylo výsledkem hledací soutěže a z jeviště se ozvalo za dva dny hned desetkrát, nejvíce ve 3. kategorii, kde si jej vybrali čtyři recitátoři, dva z nich dokonce jako první i druhý text. Jedné recitátorce přinesl postup do celostátního kola, u jednoho recitátora zafungoval zase opačně. Ne všichni mohli být oceněni a bylo by bláhové tvrdit, že všechny výkony měly vyrovnanou kvalitu, abychom tím zrušili tendenci porovnávat. Jak však už bylo řečeno v úvodu a jak se sluší zdůraznit i závěrem a vůbec na každém vhodném místě – Pražské poetické setkání dokáže zajistit takové podmínky,
že ono porovnávání přestává být tím nejdůležitějším: z porotců se skutečně stávají spíše poradci a z recitační soutěže příjemné setkání,
inspirativní pro recitátory i jejich doprovod.
Jan Mrázek