Texty: Drahotuše - Čeněk Marák

Čeněk Marák.
V roce 1889 byl ustanoven na místní školu v Drahotuších jako podučitel. Čeněk Marák, narozený 3.dubna 1869 v Podivicích u Vyškova. Studoval gymnázium a po maturitě učitelský ústav v Brně. V Drahotuších působil od svých dvaceti let nepřetržitě, až do své smrti, tj. do 17. listopadu 1947.
Po nástupu do Drahotuš v r.1889 začíná jeho kulturní působení. Byla to především představení pro děti, nacvičená se školní mládeži.
Ale již 16.února 1890 – podle zachovalého plakátu – uvádí na scénu v místnostech čtenářsko-hospodářského spolku „Přemysl“ s místními ochotníky dvě jednoaktové veselohry bez udání jména autorů: Ant Wolf: Fotografická dílna v Praze a Alexandr, Wilhelmi: Jeden z nás se musí oženit!

V létech devadesátých 19, století nacvičil Čeněk Marák, pokud se dalo zjistit:
G.Preisové: Gazdinu robu
V.K.Klicpery: Rohovína Čtverrohého
Šamberkovo: Jedenácté přikázáni a další hry uvedené na předcházejících listech této kroniky.
Z těchto her uvedených Čeňkem Marákem bylo zřejmé, že dbal o dobré divadlo, které mělo vychovávat diváka. Tomuto poslání zůstal věren po celou dobu svého působení v Drahotuších. Mimo divadla pořádal s mládeži výlety, slavnosti omladiny a večírky a to vždy s kulturním, hudebním, zpěvním a recitačním programem.
Výtěžky z těchto představení byly většinou věnovány na kulturní účely a na zakoupení školních pomůcek. Byl též dobrým hudebníkem a měl i svůj dětský pěvecký sbor. Čeněk Marák nebyl jen režisérem, ale i nápovědou, zpěvákem, hudebním sbormistrem a hlavně organizátorem všech kulturních akcí v Drahotuších. Proto si jej pokrokoví lidé vážili a projevili mu důvěru tim, že ho zvolili starostou TJ. Sokola a později i starostou města Drahotuš. Úřad starosty města zastával odpovědně a měl vliv na mnohá zlepšení v městě. Byl jedním z hlavních iniciátorů vybudování sokolského cvičiště, Husova sboru, měl značný podíl na elektrifikaci Drahotuš apod. Jako kulturní člověk měl zájem o všechno pokrokové. Byl dobrým vlastencem, obětavým pracovníkem a dobrým učitelem. Zastával funkci ředitele školy. Dlouhou dobu byl i městským kronikářem. Od r. 1923 věnoval se Čeněk Marák nacvičování zpěvu, napovídání a nácviku her s dětmi. Jeho činnost od r. 1889 až do dne jeho úmrtí, poznamenala Drahotuše v mnohém různými zlepšeními.

24. března roku 1904 byla v Drahotuších založena Tělocvičná jednota Sokol a při ní zřízen i Dramatický odbor, který hrál divadla po ochotnicku. A právě v tomto roce 1904 mladší studenti pochopili nutnost práce režiséra a jednotného vedení a začali pracovat s Čeňkem Marákem, řídicím učitelem a funkcionářem Sokola, který dosud nacvičoval převážně se školní mládeži recitace, zpěvy a malé jevištní formy. Později pak nacvičoval i celovečerní hry, které se již hrály na jevišti v měšťanském pivovaře (nyní dům p.Duchoně za městskou radnicí). Od r.1890 Čeněk Marák byl tedy asi prvním režisérem ochotníků, který řídil práce a nacvičoval ochotnická divadelní představení. Při recitacích a vystoupeních, i divadelních, užívali herci rozmáchlých gest, mluvili s patosem, takže mnohdy připomínali „živé loutky“, jak vzpomínají pamětníci těchto dob. Začátky v měšťanském pivovaře byly stejně svízelné jak u předchůdců. Hrálo se na podiu, pořízeném z pivních sudů (o které v pivovaře nebyla nouze), na něž byla přibita prkna a kostra jeviště. Dekorace pořizovány z různých látek a papíru. Rovněž sedadla v hledišti pořízená z pivních sudů a ohoblovaných prken. Vstupné bylo 20 – 30 krejcarů. Mluvilo se většinou hovorovou mluvou, text odříkáván bez zvláštní dynamiky, nedbalo se na dikci a na znalost textu. Většina ochotnických herců spoléhala na nápovědu.

A tu bezesporu patří dík Čeňku Marákovi a jeho manželce Regině, že byli prvními, kteří přesvědčovali herce, že je třeba mluviti na jevišti spisovnou češtinou. Měli proto i nepříjemnosti s ochotníky, kteří pokládali správnou jevištní řeč za celkem zbytečnou a její nácvik za zdržující práci při zkouškách – jak vzpomíná vrstevník Jindřich Melkus, ochotník a režisér z tehdejších let. Manželé Marákovi byli prvními, kteří soustředili v dramatickém odboru TJ.Sokol mladé lidi a dali tak základ organizovanému divadelnímu ochotnictví v Drahotuších, když čtenářsko-hospodářský spolek „Přemysl“ nevykazoval již celkem žádnou činnost. Pod vedením Čeňka Maráka vyrůstala herecká skupina chlapců a děvčat, která zůstala ochotnickému divadlu již věrna, v budoucí dobré ochotníky a režiséry i vedoucí souboru, mezi něž patřil především Jan Macháček, který dokonce sám psal hry pro 10 – 12-leté chlapce a předváděl je rovněž ve stodolách na selských vozech i v soukromí.

Tak za éry Čeňka Maráka, tj. od roku 1890 byla sehrána tato představení a hry, pokud se zachovaly doklady a pamětníci těchto událostí: Jedny z nejprvnějších divadelních představení byly ještě jednoaktové hry, hrané 16. února 1890 podle zachovalého plakátu a jsou to: Fotografická dílna a Jeden z nás se musí oženit bez udání autorů her. Dále pak: V.K.Klicpera: Rohovín Čtverrohý, G.Preisová: Gazdina roba, F.F.Šamberk: Kulatý svět, Josef Kajetán Tyl: Palackého třída 27, Jedenácté přikázání, V.Štech: Třetí zvonění, Karel Havlíček Borovský, Lešetínský kovář, Alois Jirásek: Emigrant, Vojnarka, Otec, J.K.Tyl: Paní Marjánka matka pluku, Bří Mrštníkové: Maryša, K.Lužanská: Cop – Zlatý kolovrat, Štolba: Vodní družstvo, I.Hermann: Otec Kondelík a zeť Vejvara, A.Skružný: Žabec, Ohnivá země, To jsem sám rád, Štědrý večer, Princezna Zlatovláska, Český voják, Boží bojovníci. Dále operetky Dražba na nevěstu, hra Majitel hutí, Každý něco pro vlast, a jistě i další hry, o kterých však není zmínky.


Gazdina roba.
R. 1907
Foto

II. Augustin Sigmund – Ludvík Lagáč – Kleibrová(Šmerová) – Radochová – Vágnerová – Fraisová(Hašová) – Bernkopfová – Konečný
I. Stanislav Pumprla – Kašparová(Horáková) – Čechová(Dosedlová), Čeněk Marák - zasloužilý režisér a kulturní pracovník v Drahouších, Rudolf Dostál – Fraisová – Stanislav Čech (ležící)



Regina Maráková.
Činnost Čeňka Maráka by však nebyla docela oceněná, kdyby zde nebylo vzpomenuto i jeho manželky Reginy Marákové, která mu byla obětavou spolupracovnicí. Při organizování a nacvičování divadelních her pro děti i dospělé, dbala především o správnou češtinu a výslovnost. Pro dětská představení se stala veranda domu Marákových po dlouhou dobu nácviku provizorním jevištěm, kde s neúnavnou píli a trpělivosti vychovávala divadelní dorost a nacvičovala výpravná dětská představení spolu se svým manželem. Oba manželé byli za své zásluhy oceněni čestným občanstvím města Drahotuš. Za neůnavnou píli, za všechny oběti pro ochotnické divadlo a kulturní dění v Drahotuších, patří proto Čeňku a Regině Marákovým dík všech drahotušských ochotníků a občanů.


Zdroj: text i kresby - kronika DS Tyl Drahouše /str.19- 22/
Zpracoval: 29.3.2013 Alois Kettner

=============================================================
ZA VALNÝM SJEZDEM ČOS.
Viktor Netočný.
DRAHOTUŠE br. Čeněk Marák.
V den, kdy jsme vzpomínali našich nelidsky ubitých studentů,
17. listopadu 1947, zemřel náš čestný člen a čestný starosta
br. ČENĚK MARÁK.
Dne 20. listopadu shromáždila se u jeho rakve naposled
sokolská rodina v Drahotuších, zástupci II. okrsku, Sokolské
župy Středomoravské Kratochvílovy a mnoho občanstva, aby
jej doprovodili na jeho poslední cestě Drahotušemi na tamní
hřbitov, kde bude dřímat svůj věčný sen nedaleko svých
prvních spolupracovníků v jednotě, prvního starosty br. H. Lamla a prvního náčelníka br. Josefa Radochy. Slíbili jsme zesnulému ve slovech rozloučení,
pronesených podepsaným, že přijdeme za ním opět, abychom s ním sdíleli
radost z naší práce i úspěchů, že přijdeme k němu také v dobách méně radostných,
abychom při vzpomínce na něho načerpali nových sil pro sokolskou práci. Byl naším
vzorem a jeho světlou památku vždy hrdě poneseme do věků příštích.
A. Koukal, starosta jednoty.