Texty: Rozhovor s Janou Frankovou, od 2015 vedoucí Dismanova dětského souboru

Jana Franková, MgA.


Nová umělecká vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru Jana Franková je absolventkou oboru herectví na divadelní fakultě AMU, za svou kariéru prošla různými divadelními uskupeními, od divadel pracujících v klasickém modelu repertoárových divadel se stálým souborem, po divadla malých jevištních forem. Věnovala se nejen herecké práci, ale také psaní textů, dramatizacím, režijní a scénografické práci. Je externím pedagogem KVD DAMU.

Máte už nějaké předchozí pracovní zkušenosti s Českým rozhlasem?
Mám, jako autor i jako interpret, a jsem za to velmi vděčná. První roli mi svěřila paní režisérka Hana Kofránková ve hře o Karlu Havlíčku Borovském, řekla jsem několik vět coby Julie Havlíčková. To bylo někdy zkraje devadesátých let. A od té doby mě neopustil jistý pocit něčeho výjimečného, když sedám za mikrofon. Měla jsem možnost pro Vltavu připravit i Četby na pokračování, Osudy, Souzvuky… A také není špatné vědět cosi o rozhlasové práci, když vedete děti, z nichž většina nejen ví, jak si stoupnout za mikrofon, ale ti větší i co je Edirol, Sound Forge, pořad vymyslí, natočí, sestříhají…

Co všechno obnáší práce umělecké vedoucí DRDS?
Připravit celkové směřování souboru, vyprat punčocháčky do představení, vytvořit dramaturgický plán a rozpočet na příští rok, přestěhovat fundus souboru ze sklepa do skladu, vést zkoušky, natáčení a představení, zavolat Frantovi, že zapomněl v rádiu koloběžku…

Můžete představit své plány na následující 81. sezonu? Co DRDS čeká?
Dismanův soubor přeplouvá do nové sezóny oslavou svých osmdesátých narozenin. Jako ve všech minulých letech se bude věnovat přípravě dětí pro rozhlasovou a divadelní práci. Děti účinkují v mnoha pořadech Českého rozhlasu, hrají v divadlech. Pokračujeme ve spolupráci se stanicí Vltava, prohlubujeme spojení s rádiem Junior. Se staršími dětmi navazujeme na terezínské téma připravovaným představením s pracovním názvem Republika ŠKID – tedy Školy prvního domova v Terezíně, jak se hrdě nazývali kluci z Domova 1 L 417, kde žili chlapci ve věku od deseti do šestnácti let. Vytvořili si pod vedením Waltra Eisingera jakousi samosprávu, vydávali časopis Vedem, pořádali přednášky, hráli divadlo i fotbal, prostě snažili se v nenormálních podmínkách žít alespoň trochu normální a důstojný život. Opírat se budeme o básně, deníky, zápisky a pozdější vzpomínky dětí internovaných v Terezíně. S menšími dětmi se chystáme na převedení textů Petra Nikla do jevištní podoby, zapojujeme se do projektu Čtenář na jevišti, začali jsme spolupracovat s Katedrou výchovné dramatiky DAMU, čteme na různých vernisážích, významných událostech, hrajeme v divadle Minor, jezdíme na zájezdy, pokračujeme ve vydávání našeho malého časopisu Dispress …

Co Vás na práci s dětmi nejvíc baví?
Mě nejvíc těší, že to baví je. Je až s podivem, s jakou chutí zkouší, zpívají, jak jim není nic na obtíž. Jsou nesmírně otevřené. A musím poděkovat Zdeně a Václavovi Fléglovým, že je s dětmi radost někam jít nebo jet na zájezd, protože ač jsou živé a veselé, umí se chovat a naslouchat.

Jak nejraději trávíte volný čas?
Vést Dismanův soubor a mít volný čas? Jen pro představu - tento týden: úterý – oslava osmdesátých narozenin DRDS v divadle Minor, čtvrtek zájezd do nové Cerekve, kde jsme odehráli dvě představení Brundibára, v pátek generální zkouška Lingvistických pohádek, v sobotu celodenní konkurs do přípravky - hlásí se sto padesát dětí.

Co Vás naposledy opravdu hodně rozesmálo?
V DRDS je veselo pořád, přijďte se podívat.
(nepodepsáno)