Texty: Plzeň, DS Amceth, Jan Sojka: Rodinné album. Recenze Vladimír Gardavský, Plzeňský deník, s. 10

V Dialogu se listuje v Rodinném albu

Divadelní soubor Amceth uvádí v Divadle Dialog v Plzni novou hru Jana Sojky Rodinné album. Sojka byl déle než dvacet let protagonistou a spoluautorem pásem populárního Antidivadla, které svoji činnost před nedávnem ukončilo. Je jen dobře, že oceňovaný plzeňský básník a prozaik píše nyní vesměs svižné komedie pro ostatní soubory sdružené v Dialogu. Amceth již dříve nastudoval jeho nadmíru legrační tragikomedii Náměstí sv. Marka jakoby vystřiženou přímo ze života. Režie Rodinného alba se ujala Irena Velichová a její realizační tým vydatně posílila dramaturžka Marie „Muška“ Chmelíková.
Rodinné album není zdaleka tak rozpustilou komedií, jako předchozí Sojkovy opusy (Ženy v nepokoji, Hodina historie), je spíše vtip nepostrádající modelovou hrou s převažující hořcevážnou linkou. Na strohé syrové scéně Marka Maroviče inscenaci předznamená video s padající kuličkou a společné foto čtyř protagonistů posléze ztvárňujících řadu postav v několika generacích. V úvodní scéně hlavní představitelka, potenciální spisovatelka (citově bohatá Soňa Kratochvílová), předkládá neúspěšně k posouzení svůj pokus o román. Členové komise, sami neúspěšní autoři (Jan Doležal a Robert Kotál Kunesch), v proslovech plných frází doporučují mladé ženě, ať píše o sobě, ať vyčká na správný čas a píše o rodičích, o dětech, o mužích. Ona uposlechne a hra je poté strastiplnou životní rekapitulací hlavní hrdinky.
Režisérka stylově navázala na svoji úspěšnou inscenaci Hedy Gablerové a vybudovala na scéně ambiciózní jevištní tvar, kdy citlivá žena vytrvale a neúprosně naráží na nepochopení groteskně modelovaného okolí, ať už se jedná o otce, nápadníky, členy maturitní komise, manžele, milence, personalisty při hledání zaměstnání, starosti jí dělá i její syn. Stylizace hereckého projevu všech protihráčů pomáhá vnímat děj v té nejobecnější rovině. Osudem vláčená žena však neztrácí naději, již jí symbolizuje kulička, kterou dostala jako talisman od matky (Marie „Muška“ Chmelíková). Režisérka nápaditě propojila herecké akce s promítáním na plátno i se zvukovými nahrávkami, rezervy zůstávají v přesnějším organizování přechodů mezi jednotlivými scénami. O animaci se zasloužila Lenka Pavlíková, o mix zvuku a video František „Šimpy“ Šimánek a lightdesign je dílem Michala Herzoga.

Vladimír Gardavský