Texty: Valašské Meziříčí MFP - Petr Horák: Vzpominka půlstoletá

Vzpomínka půlstoletá

Rok šedesátý pátý. Jeden z těch, ve kterých ledy tály, žel jen na chvíli. Ale divadla poezie v každém městě a městečku, v knihkupectvích obžerný výběr naší i překladové poezie. V Klubu přátel poezie vycházely knihy v nádherné grafické úpravě, v pětadvacetitisícových nákladech! A ke všemožným soutěžím a přehlídkám uměleckého přednesu přidali Valmezáci další, tehdy ještě krajský festival - jeho moravská a později mezinárodní podoba měly teprve přijít.
Vláčky a autobusy nás v oněch prvních prosincových dnech roku 1965 přivážely stále ještě táhlým podzimem od Jeseníků, Opavy, Olomouce, Karviné, Ostravy… Dívky v úhledných šatičkách od maminky, vampýry v kožených minisukních s uhrančivými augnráfy, mladé dámy s francouzským šmrncem, mladí pánové v tesilových oblečcích i v džínách a černých rolácích. Bylo mi necelých sedmnáct, patřil jsem k nejmladším účastníkům a do Meziříčí jsem jel vlastně tak trochu na zkušenou. (Abych mu pak zůstal věrný snad deset let, než mne život odvál na druhý konec republiky.) Malý sál klubu na náměstí, z přilehlé hospody se nesl odér piva a rumu, a v tom modravém kouřmu se vznášely verše - Holan, Hrubín, Halas, Cvetajevová, Achmatovová, Prévert i Apollinaire, američtí beatnici, ale i Šiktanc, Orten, Holub či Hrabě, Skácel, Mikulášek… Dodnes vzpomínám na inscenaci Hrubínovy Romance pro křídlovku místního Divadla poezie. A na všechny milé lidi z Valašského Meziříčí, kteří tvořili nádhernou přátelskou atmosféru festivalu. Jan Trůneček, Jirka Broll…. A porotci, z těch prvních ročíků vzpomínám zajisté na Julii Charvátovou (vždy elegantní, vždy sonorní, vždy pastelovou), na Rudolfa Pogodu, blahé paměti, na dr.Justla, na sarkastického, ale přátelského satirika Jiřího R.Picka, na nejvýznamnějšího českého teoretika uměleckého přednesu, dramaturga a režiséra Jiřího Hraše, profesorku DAMU Danu Musilovou…. A interpreti.Vítězky prvních dvou ročníků Jana Zikmundová a Dáša Oravová, jimž verše plynuly ze rtů tak úžasně a samozřejmě, jako dech. Alenka Kapustová, Růžena Flodrová, Hanka Weyskrabová, ale i pánové Evžen Sokolovský ml., Oldřich Odvářka, Jindra Lenc, později i noví přátelé ze Slovenska, Viola Zubáková, Eva Jenčíková, Marcel Šustek…
Vracel jsem se do Meziříčí vždycky rád a vracím se tak po dlouhé době i letos, ač vím, že po půlstoletí už řadu milých tváří budu hledat marně. Ale těším se na dnešní interprety a interpretky. Co jim vzkázat? Pánům snad Hrubínovo …Neboť kdyby zašel chlapec v muži, nic by nezbylo z lásky, nic by nezbylo z poezie . Mladým dámám pak jeden z epigramů zmíněného J.R.Picka, který vyšel v prvním čísle Zpravodaje prvního ročníku – Máte-li hluboké dekolté, Březinu raděj nevolte.

Petr Horák