Texty: Amaterská Scéna: Střípky z rozborového semináře Klubu režisérů SČDO na JH. AS 14.9.2017.

Střípky z rozborového semináře Klubu režisérů SČDO na JH

Rozborový seminář Klubu režisérů (KR) je určen primárně pro každého, koho zajímají vybraná zhlédnutá představení a chtějí o něm diskutovat. Úvodní slovo do diskuze zajišťují členové KR, vedoucím lektorem je Rudolf Felzmann. Práce v Klubu režisérů není suplování funkce poroty, nemáme tyto ambice. Snažíme se hledat způsoby, jak inscenátoři přistupovali k realizaci představení, hledání postupů, vyložení smyslu hry, hledání pravdy a omylů, ale i souvislosti doby.

Činoherní


Střípek první-nedělní
Rozborový seminář Klubu režisérů (KR) při SČDO byl zahájen diskusí k představení „Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor zlý pes“ v provedení DS TY-JÁ-TR Načerno. Předloha hry by mohla být použita k dobrému zinscenovaní. Byla to hra na motivy, ale jaký žánr byl zvolen? Podle nás došlo k míchání žánrů. Proč jsme nakonec viděli i gansterku, kdy všichni na jevišti mají pistole a chaoticky se ohrožují? Pokus o převedení předlohy se povedl z poloviny.

Střípek druhý-pondělní
Rádobydivadlo Klapý, Ingmar Bergman, … Dlouhá cesta, Lesní jahody, Ladislav Valeš. Těch několik slov uvozuje téma na další inscenaci k rozboru v Klubu režisérů SČDO. Film I. Bergmana Lesní jahody posloužil jako podklad k adaptaci do podoby divadelní. Tato předloha není jednoduché téma, přesto Ladislav Valeš jako inscenátor s elánem sobě vlastním zpracoval text. Výsledkem byla námi zhlédnutá inscenace. Příběh se odvíjí na pozadí snových vizí, vzpomínek i reality uznávaného lékaře Isaka Borga na prahu jeho sedmaosmdesátin. Jistá citová vyprahlost a sobectví jej vede k uvědomění, že život mu protekl mezi prsty.
Jak je obtížné dramatizovat filmovou předlohu renomovaného autora (Lesní maliny napsal I. Bergman ve svých třiceti osmi letech), to jsme poznali po zhlédnutí hry a jejím následným rozborem. Valešova režie a jeho pojetí nám ukázalo i mnoho symbolů, jejichž význam nám zůstával skryt. Je to například jakýsi strom uprostřed scény. Používané metody z filmové práce, krátké záběry, střihy. Statické postavy v čase mimo děj také nepřispěly ke srozumitelnosti a sdělnosti.
Roli profesora Isaka Borga dostal její představitel Jaromír Holfeuer ke svým sedmdesátým narozeninám. Nebylo pochyb o tom, že se své role zhostil způsobem nadmíru zajímavým a přínosným. Bohužel, vyznění celé inscenace bylo průměrné. Dramaticko režijní koncepce uvázla kdesi uprostřed.

Střípek třetí-úterní
Na letošní Hronov 2017 přijel kladenský soubor V. A. D. s představením Valerie a týden divů. Literární předloha Vítězslava Nezvala posloužila souboru k vytvoření neobyčejně působivého představení. Režisér a inscenátor John Red alias Kazimír Lupinec – kolik má ještě uměleckých jmen? – nám se svým hereckým kolektivem rozehrál přepis surrealistického Nezvalova textu do až dadaistické skládanky textů, barev, režijních nápadů a scénických podivuhodností. Soubor, známý divákům Hronovů, opět předvedl svou nápaditost, poetiku a objevnou práci s textem a technikou. Knižní předloha a použité prostředky souboru jsou inspirovány gotickým románem s prvky hororu, dark kabaretu, ale i erotiky. Inscenátoři neopomněli odlehčení děje humorem. Jednou z mála výtek byly nevyřešené odchody a příchody postav, způsobené stísněným hracím prostorem na jevišti s přítomností diváků. Příjemných a užitečných šedesát minut, strávených na představení.

Střípek čtvrtý-středeční
Americká scénáristka s poněkud exotickým příjmením Cho je autorkou původního scénáře s názvem Archiv jazyků. Julie Cho, ročník 1975, je sice rozená Američanka, ale korejského původu. Nikdy se nenaučila korejsky a její rodiče zase nikdy anglicky a snad proto také vznikla tato hra. Scénář si vybral, přeložil a také herecky obsadil a zrežíroval Jiří Petrů. Divadlo poPUD Brno nám předvedlo příběh o lidech, kteří se v jádru mají rádi, ale ve výsledku to moc skřípe a neklape. Pozadí vědeckého zkoumání jazyka a používání ke komunikaci, láska a povídání o lásce, to jsou témata nám lidsky a osobně velmi blízká a každodenní. Nějak jsme se nemohli dohodnout, co hlavní protagonisty, Georga a jeho ženu Mary svedlo dohromady. Motivy rozchodu ze strany Mary, Georgovo tápání ve své minulosti se pak prolínají se zkoumáním a záznamem jazyka členů vymírajícího národa Elovejů a jejich představitelů, stárnoucí manželské dvojice. Herecky bylo představení na vysoké úrovni, pro členy Klubu režisérů v mnohém jako celek nepochopeno. Zůstali jsme kdesi uprostřed. Používat společnou řeč ještě neznačí, že si rozumíme.

Střípek pátý-čtvrteční
Hronovský divadelní maraton se překlopil do druhé poloviny. Hodiny na hronovské škole odbyly mnoho úderů, aby nám připomněly, že čas je běžec s dlouhým krokem. V Jiráskáči dávali Jean-Paul Sartrea. V režii a za autorského přispění Kamily Konývkové Kostřicové a v provedení souboru Reverzní dveře Brno jsme shlédli inscenaci Já jsem Lucien. Další námět na rozborovou práci Klubu režisérů při SČDO. Sartreova novela nám dala jistým způsobem zabrat. Zrod budoucího spratka, jeho cesta za mocí, slávou, zachování rodinných tradic, obdiv a strach. Takto jsme si pojmenovali příběh. Není to čistá divadelní hra s příběhem. Metaforičnost, hledání identity, erotika, znakovost. Pro členy Klubu režisérů zašifrované líčení postav, bílá barva úst. Znak zařazení do určité skupiny, jsme něco lepšího, nadřazeného? Přes tyto drobné výhrady velmi slušné představení, patřící k tomu lepšímu, co jsme zatím shlédli.

Střípek šestý-páteční
Jede k nám revizor! Slavná věta z neméně slavné hry N. V. Gogola Revizor v provedení Divadelního studia Tišina z Ťumeně, Rusko. Kdo jiný by měl předvést divákům tuto na výsost ruskou tématiku než ruský soubor. Opět téma vhodné k rozboru v Klubu režisérů při SČDO. Viděli jsme hlavně pohybové divadlo na téma Revizor. Na holém jevišti šest mužských postav v černých kabátech-pláštích odehrálo výbušné představení plné pohybu, proto bylo více jak nutné děj sledovat. Slova mnohdy byla zbytečná pro vysokou sdílnost. Problémy, řešené ve hře mají přesah do dnešní doby – korupce, uplácení. Vytváření epizod až do vyústění hry: je průšvih, jede k nám revizor, tentokrát opravdový! Peníze jsou pryč, oholil nás o všechno! Představení bylo shledáno jako inspirativní, sdělné a slušně udělané, pohyb vynikající, i když bychom jako režiséři takovým způsobem asi nepracovali.

Střípek sedmý-sobotní, závěrečný
Alfred Jarry, francouzský básník, spisovatel a dramatik, ctitel zásady Carpe diem, patřil k prvním autorům absurdního divadla. Jeho hra Král Ubu byla přepracována Divadelním spolkem Symposion Třebechovice pod Orebem a pod názvem Vono to pude aneb Král Ubu byla uvedena na JH 2017. Připomenuli jsme si, že tato hra byla zahrána kdysi Janem Werichem v hlavní roli (překlad W V), později pak Janem Libíčkem v Činoherním klubu. Také jsme si ozřejmili, co to je absurdní divadlo.
Primitivní otec Ubu vládne jedinému velikému WC, plnému frází a inteligence podúrovňové. Ke prospěchu věci jsme ocenili, že se nebazírovalo v textu na vulgaritách a spojitostech se současností. Vadila jistá ukřičenost herců. Protože nepatříme mezi zvlášť velké vyznavače absurdit, moc velké nadšení představení nevyvolalo.

Tyto střípky jsou jakýmsi extraktem názorů a rozborů představení členy Klubu režisérů na vybraných inscenacích letošního Jiráskova Hronova. V žádném případě si nepřivlastňujeme právo nějak hodnotit jako porota, jsou jen naším pohledem na divadelní problematiku i v širších souvislostech. Tuto činnost provádíme mnoho let v průběhu Jiráskových Hronovů. Členové KR jsou vesměs bývalí absolventi Režijních škol, pořádaných SČDO již od 80. let a kteří rovněž aktivně pracují ve svých souborech. Každoroční semináře jsou přístupné široké veřejnosti a program je avizován na stránkách Zpravodaje. Semináře probíhaly v dopoledních hodinách dne následujícího po shlédnuté hře.

Zaznamenal a doplnil Pavel Šmidrkal

Autor: Amaterská Scéna