Texty: Amaterská Scéna: Zpravodaj Jiráskova Hronova (2017). AS-časopisy, 6.8.2017.

Zpravodaj Jiráskova Hronova

Zpravodaj 87. Jiráskova Hronova 2017 vydává organizační štáb. Letošní redakce pracuje ve složení Jana Soprová (jas), Jan Švácha (saj), Vít Malota (vím), Jan Mrázek (jam), Ivo Mičkal (foto), Michal Drtina (zlom) a Zuzana Vojtíšková – šéfredaktorka (zuv). Stránky festivalu: http://www.jiraskuvhronov.eu. E-mail redakce: jhzpravodaj@gmail.com.

Činoherní | Dětské | Experimentální | Hudební | Loutkové | Poezie | Pohybové | Studentské


Hronovská imprese

Už když jsem se někdy v květnu rozhodoval, jestli letos jet nebo nejet, ozývalo se mi: „Hronov je tradice!“ Zvláštní, jak taková lakonická věta dokáže smést ze stolu všechny ostatní otázky: jestli nemám nějaký lepší způsob, jak trávit čas; jestli mě opravdu zajímají zdejší představení; jestli mě to pořád ještě baví. Na to všechno je odpověď: „Tradice!“ A jedu. Oproti loňsku kupříkladu posun. Jistý časový úsek jsem si připadal jako živoucí klišé, že tomuto volání tradice tak snadno podléhám. Letos jsem s tím zcela spokojen a ještě si na to dám pivo a klobásu. A když vystoupím na zdejším nádraží, tradice na mě mává ze všeho, co potkávám. Jasně že Singer, jasně že Triton, jasně že náměstí. Jasně že potkávám čím dál tím víc známých tváří – jasně, čau Aničko, to víš, že se obejmeme, jako loni, předloni, před sedmi lety; jasně, a s tebou si jenom podám ruku, vždycky si podáváme ruku; jasně že nevíme o čem se bavit, jako loni, předloni, před sedmi lety, nic si z toho nedělej, hlavně že Hronov; a co ty, pořád nemáš angažmá?

Spokojeně unášen tímto proudem rituálů mířím do informačního střediska a přichází první zádrhel – infocentrum se nachází na radnici. Zatlačím slzu nad přerušenou tradicí a pokorně se nechám evidovat. Cestou k ubytování minu velký bílý stan, hned vedle stanu, ve kterém se tradičně peče prase. Dozvídám se, že v tomto bílém stanu se letos budou péct diskutující. Novoty. Začínám být nervózní. Když se dozvídám, že první představení nehrají hronovští, iluze o pokojném stereotypu jsou nadobro pryč.

Jasně, že je všechno jinak! Mým letošním šéfredaktorem není David Slížek, který teď asi někde chrastí chrastítkem nad svým novorozenětem, jiný je řád představení, v němž se mezi doprovodným programem těžko hledá program hlavní, jiná je ředitelka KISu, která doufá, že to společně doklepeme do konce a jiný je i systém lístků, který stále chápu tak málo, že si o něm nemohu dovolit nic napsat. A nebude Kámen!

Při zahájení stojí na schodech Jiráskova divadla lidé v maskách a s nástroji a také mluví o tradici. Je to skutečně hluboká tradice, málokdo z nás si dokáže opravdu představit, co to je, když něco trvá osmdesát sedm let! Není divu, že těm lidem na tom tak bytostně záleží. To, co přesahuje rámec jednoho lidského života, budí dojem, že je tady odjakživa.

Ti lidé říkají: „Toto je náš Jiráskův Hronov, který propůjčujeme mezidruhové divadelní přehlídce. Užívejte tuto tradici dobře!“ Dosud mě nenapadlo nad tím přemýšlet takto. Po řadu let jsem nerozlišoval, že je tady na jedné straně Jiráskův Hronov a na druhé straně mezidruhová divadelní přehlídka. To až poslední roky.

Pozoruhodné je, že i toto téma se už pomalu stává tradicí. A popravdě, zatím mě to dost baví sledovat.

jam

Autor: Amaterská Scéna

Přílohy:
zpravodaj01-web-j15sq.pdf
zpravodaj02-web-5ob1m.pdf
zpravodaj03-web-ua2xf.pdf
zpravodaj04-web-88cbr.pdf
zpravodaj05-web-auenm.pdf
zpravodaj06-web-6r621.pdf