Texty: Kateřinské sousedské divadlo: Excalibur - divácká reakce Ivan Brabec, červen 2017

Do redakce našeho digitálního občasníku dorazila recenze nedávno uvedené hry Excalibur:
Artušovská legenda vzrušuje posluchače a čtenáře již mnoho století. Příběh o lásce, přátelství, cti, touze po světě bez válek, o zničující vášni, zradě a nenávisti, vychází z legend sdílených obyvateli obou břehů lamanšského kanálu. Merlina, Morgianu a další postavy najdeme jak v Cormwalu, tak v Bretani. Artušovská sága nemá ucelený děj, rozpadá se do prolínajících se příběhů o Uterovi a Igrayn, Artušově zrození a cestě ke královské koruně, příběhů rytířů hledajících svatý grál, příběhu Morgiany a její žárlivosti na bratra, vedoucí k zplození Mordreda a k závěrečné bitvě, ve které hyne synovou rukou Artuš a ve které Morded je nakonec sám zabit.
Veškeré motivy v Artušovské legendě jsou živé dodnes a mnohé příběhy si žijí vlastním životem. Láska Lancelota s Guinevry, hledání Grálu a další motivy jsou stále znovu zpracovávány a uváděny na jeviště a plátna kin. Zejména v dnešní rozkolísané době je dobře si tyto motivy připomínat.
Posledním zpracováním je Excalibur v podání Kateřinského sousedského divadla. Scénář napsala herečka Divadla F. X. Šaldy Markéta Tallerová, která se ujala i režie. Oproti předchozím inscenacím, které jsem viděl (Krvavej tyátr, Sen noci kateřinské, Rychlé šípy), je tu méně třeskuté srandy. Ta by mi, pomineme-li Monty Pythony, k artušovskému námětu ani výrazně neseděla. Ale pozor, abych vás neuvedl v omyl, humor v novém představení nechybí. Jen je mírnější. Markéta Tallerová se v hodinovém představení pokusila postihnout celou legendu od Artušova početí na Tintagilu po smrt. Tak rozsáhlý celek vtěsnat do jedné hodiny je nesnadný úkol, kterého se zhostila na výtečnou. Všechny důležité motivy legendy, byť ve zkratce či náznaku, divák uvidí.
K legendě o králi Artušovi patří tajemné síly a čáry. Proto tentokrát představení začínalo za soumraku. Následně se tajemno pomocí několika baterek, pochodní a trochy pyrotechniky podařilo kateřinským scénografům vykouzlit excelentně. Atmosféru pochopitelně dokresluje prostředí Lesního divadla na Martinské stěně, které je obklopeno listnatým lesem. Troufám si tvrdit, že běžný jizerskohorský smrkový porost by tak nefungoval.
Díky šťastnému očekávání dalšího potomka si v Excaliburu nezahrála Kateřina Kholová. Soubor však neopustila a je autorkou choreografie. A tak nápaditě tančí nejen Jezerni paní, Igrayn a její dvorní dámy a další.
Nejsem vzdělán coby teatrolog, takže nemám odborné předpoklady, hodnotit výkony jednotlivých herců. Navíc díky několika měsícům, které jsem se souborem prožil loni při zkouškách Rychlých šípů, ze mne činí člověka neobjektivního. Výteční byli všichni. Je to pravděpodobně nespravedlivé vůči ostatním, ale pro mne ze souboru vyčnívá, a to nejen fyzicky, Ladislav David. Upoutal mne již jako Šílený mnich v Krvavém tyjátru, pokračoval jako Oberon ve Snu noci kateřinské a Sršatý dědek v Rychlých šípech. V této linii pokračuje i v Excaliburu. Davidův Merlin není jen velký mág (scény, kdy pronáší zaklínadla, patří k velice působivým momentům představení). Je to i starý muž, který býval mocný, ale nyní přichází nový čas a on cítí, že je i s dalšími přírodními silami odsouván do pozvolného zapomění. Čímž se chvílemi cítí být zpruzen.
Jsem zastánce toho, čemu se říká občanská společnost. Líbí se mi lidé, kteří nečekají, až někdo přijde a něco pro ně udělá. Party, které si najdou zábavu a svojí zábavou pobaví a potěší i ostatní. A takovou partou Kateřinské sousedské divadlo bezesporu je.
Ivan Brabec
P.S. Koho jsem nejmenoval, nezlobte se. Všichni jste skvělí.

Převzato: https://www.katerinky.cz/wp/category/spolecenske-akce/kultura/divadlo/, 1. 7. 2017.