Texty: HRUŠKA, Jaromír: Mladá scéna Český Krumlov 2017 (výsledky). AS-přehlídky a festivaly, 5.5.2017.

Mladá scéna Český Krumlov 2017

Ve dnech 6. 4. – 7. 4. 2017 proběhla v Městském divadle v Českém Krumlově regionální postupová přehlídka studentského divadla Mladá scéna 2017 - již 14. ročník.

Experimentální | Studentské

Jako každoročně byl jejím pořadatelem Dům dětí a mládeže v Českém Krumlově a spolupořadateli pak Městské divadlo Český Krumlov, o.p.s. a v odborné rovině NIPOS – ARTAMA Praha.

Výsledky přehlídky: Odborná porota ve složení KAREL TOMAS, KATEŘINA JANDÁČKOVÁ a JAROMÍR HRUŠKA doporučila do programu celostátní přehlídky studentského divadla „MLADÁ SCÉNA“ následující dvě inscenace se záměrným udáním pořadí:

Na 1. místě inscenaci „SVĚT NÁS MÁ!“ souboru DĚS – MAlá a VElká při Městském divadle Český Krumlov

Zdůvodnění: Inscenace stojí především na vytříbené intuitivní i racionální souhře obou hlavních hereckých protagonistek Veroniky Holcové a Marty Hermannové. Oběma se podařilo převést generační téma do autentických i stylizovaných dialogů, které se drží, někdy až příliš křečovitě, hlavního tématu inscenace. Herečky jsou zároveň autorkami hry, vycházející slovně s úryvků experimentální poezie, ale i jevištní výpravy včetně kostýmů a líčení. Z toho je tedy více než patrné, že jevištní tvar je velmi stylově i žánrově uzavřený. Možná až příliš. Šest židlí v linii vytváří opozici hledišti na protější straně. Jakoby se „slečny“ chtěly hned v úvodu vymezit vůči divákům. Je šest židlí na straně hereček a inscenátorů oproti zaplněnému hledišti v menšině? Jistě ne, neb se jim průběžně daří strhávat diváky, minimálně divadelně, na svou stranu. Extravagantní flitry poseté kabaretní kostýmy a facepaintingové líčení ala víla (možná malá a velká mořská víla – podlehla a proměnila se v mořskou /značkovou/ pěnu), která si snaží vyplnit své pohádkové sny. To je úvod inscenace. Sny a jejich splnění, které jsou jim na začátku až „reklamním“ způsobem nabízeny a vnucovány. Ono neustálé ujišťování, že „svět je rád, že vás má, protože jste výjimeční a stojíte za to“ je hrán s jistou jemnou ironií, což je vzhledem k celému tematickému vyznění inscenace trochu kontraproduktivní. Jako divák bych tomu měl spolu s „nimi“ uvěřit, abych poté mohl být oním světem obelhán a podveden. Tato „blamáž“ pak v celku nevyzní s potřebnou naléhavostí, jak by měla. Funkční je detail s průběžným doplňováním tekutin z malé postříbřené PET láhve, kdy ona stříbrná barva z láhve prosakuje a pouští na ruce dospívajících dívek a rodících se žen. Jde o konotační ornament, který každý z nás může vnímat a chápat jinak. Slibované sny se neplní a dívky vhozené do života praktického přicházejí o iluze a narážejí na rutinu všedního dne. To vše skrze fyzické jednání a existenciální poezii ve slovech a slovních hrách. Veronika a Marta nesou svůj názor na společnost a na svět, ve kterém žijí, a především budou žít, hrdě, s hlavou vztyčenou, ale myslí „procházkovou a pokornou“. Divadelně poučený jevištní tvar, kde se střídá stylizace s autentickým civilním projevem, by unesl jejich výraznější odlišení ať už formální, ale i obsahové. V porovnání s loňskou inscenací dle literární předlohy Alexandry Berkové by autorskému tandemu MAlá a VElká prospěl větší nadhled a odstup od tématu, který by zároveň vedl i k výraznější divadelní nadsázce. Obě protagonistky opět prokazují svůj dar autentického herectví s velmi kultivovaným slovním projevem i dobrou pohybovou, pěveckou a rytmickou průpravou. Jednotlivé situace mají přesný rytmus i potřebné tempo, avšak i na poměrně krátkou stopáž působí v celku trochu monotónně. I přes výše zmíněné výtky, které vyplývají z úmyslně vysoko nastavených hodnotících kritérií, můžeme s klidným svědomím výše zmíněnou inscenaci doporučit do programu národní přehlídky v dané kategorii.

Na 2. místě inscenaci „MŮJ TANEC SE SVĚTEM“ souboru Spirála z Gymnázia Vimperk

Zdůvodnění: Inscenace „MŮJ TANEC SE SVĚTEM“, která vznikla pod citlivým vedením režisérky Venduly Slepičkové, je příběhem pěti dospívajících dívek, které zároveň v inscenaci hrají. Inscenace je složena s útržků jejich životů v jisté dané stylizaci. A to jak pohybové, tak i slovní. To čím tato autorská koláž trpí je především to, že matrice tj. ony životopisy dívek nejsou příliš konkrétní a „dramatické“. Dívky se neocitají v mezních situacích, v nichž by se mohly vymezovat vůči světu a sdělovat svoje postoje k daným situacím. A to ani slovně ani nonverbálně např. tancem. Zvolený inscenační přístup připomínající principy dramatické výchovy se mísí se snahou o jistou „dramatickou“ divadelnost. Inscenace však ustrne pouze v atmosféře a sledu pohybových cvičení prokládaných nezralou činohrou. To vše se děje s maximálním úsilím a snahou sdělit téma jednotlivých postav. To však naráží na nedostatečnou individualizaci dívek, a jak v typu, tak i v charakteru. Tematizuje se zde pouze prostřednictvím chóru. Jevištní tvar pak trpí zbytečnou popisností. Jinak však jde o chvályhodný počin na osobní téma, který může dle našeho názoru být zaznamenán, ale také zkonfrontován v kontextu národní přehlídky.

Výsledky přehlídky: Odborná porota dále ve složení KAREL TOMAS, KATEŘINA JANDÁČKOVÁ a JAROMÍR HRUŠKA doporučila do programu celostátní přehlídky „ŠRÁMKŮV PÍSEK“ následující inscenaci: inscenaci „HORROR“ souboru ZUŠ z Jindřichova Hrad­ce

Zdůvodnění: Inscenace „HORROR“ vznikla na půdorysu hry Arnošta Goldflama v citlivé dramaturgické úpravě hereckého souboru a pod vedením již zkušeného a stále zaníceného režiséra souboru Františka Oplatka. Dějově se pohybujeme v rodině: rodiče, tři dcery a syn – zde došlo oproti původní hře ke změně. Rodinné radě se zdá podivné, že se syn, ačkoliv má doma přece ideální podmínky, šel večer projít, usoudí tedy, že je nemocen a rozhodnou se ho léčit. Pro jeho dobro dělají všechno – drží ho doma, svazují ho, pouští mu žilou, dokonce dojde i na elektrické šoky… V závěru syn umučen zemře a vítězí chuť ovládat druhého, agresivita a zvrácenost. Inscenace až na jiný závěr věrně kopíruje děj Horroru. Zajímavější je její formální stránka, kdy v jisté až cirkusové polo aréně nastupuje orchestr vedený postavou otce a rozehrává smrtonosnou hru se synem, kdy za zvuku Boccheriniho menuetu dochází až k závěrečné osudové vraždě. A platí zde i slova mířená k jejich loňské inscenaci a to především, že zvolený inscenační přístup se nikde nepopírá. Vychází z postav předlohy a jde po charakterizaci hlavních postavy příběhu a tematizuje prostřednictvím chóru (jisté vlčí smečky), jak situace, tak i prostředí. Zajímavě a výrazně výtvarně uchopený jevištní tvar netrpí zbytečnou popisností a zdobí jej konkrétnost vedoucí k metafoře. Autentické podání celého hereckého ansáblu má kolektivní sílu výpovědi. Jde o nejvýraznější inscenační počin souboru na nadčasové i ryze aktuální téma, který má dle našeho názoru nárok být zaznamenán, ale také zkonfrontován v kontextu národní přehlídky. Další inscenace letošního ročníku obsahovaly zajímavé nebo inspirativní jednotlivé složky, ale bohužel nefungovaly jako celek. Určitě bych zmínil Divadelní soubor Gymnázia Česká z Českých Budějovic, který do Českého Krumlova přivezl pozoruhodnou kompilaci povídek A. P. Čechova s názvem „Na čaj s Čechovem“. Právě výběr a organická dramaturgie tohoto kusu při totální absenci herecké složky byla spolu s citlivým živým hudebním doprovodem jedinou předností inscenace mladých studentů. Také pokus autorky a režisérky Anety Podolské divadelního souboru Gyfta s.r.o., při Gymnáziu Třeboň a jejich „Příhod ze žlutého kanape“ je jistým příslibem do budoucnosti, především autorským. Anekdotická konverzační hříčka ve stylu francouzské konverzační komedie, však opět postrádala u protagonistů základní herecké návyky a ze strany režie zde absentovala jakákoliv situační stavba, smysl pro rytmus i gag. Jinak ovšem z celkového hlediska můžeme hodnotit úroveň viděných inscenací v optice minulých ročníků jako nadprůměrnou. Vidíme opět jednoznačnou snahu po hledání témat a touhu po jejich co nejpřesvědčivějším zpracování. To, že se to daří s různou mírou úspěšnosti je jasné a logické. Kladem však zůstává fakt, že mladí divadelníci i jejich lídři chtějí něco sdělit a podělit se o to s diváky. A to je jeden ze základních smyslů a cílů divadla obecně. Poděkování za realizaci patří realizátorům této přehlídky za DDM: Mgr. Jakubu Pichovi – řediteli DDM, Mgr. Elišce Rolníkové – ved. jazykového oddělení DDM, Janu Vozábalovi – řediteli Městského divadla Český Krumlov, o.p.s. i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli, jak organizačně, tak i technicky. Přeji všem úspěšný rok 2017 a tvůrcům úspěšnou sezónu 2017 – 2018!

V příloze najdete po jedné fotografii z inscenací Horror, Svět nás má a Můj tanec světem. Foto archiv přehlídky.

Autor: Jaromír Hruška