Texty: LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 165-166.

TEATRZYK
(Český Těšín)
Soubor, který v druhé polovině sedmdesátých let představoval nejen výraznou, kreativní, autorskou hodnotu v divadle polské menšiny na Těšínsku, ale také se zapojil – a úspěšně – do kontextu tehdejšího amatérského netradičního divadla. Jeho činnost vycházela z poměrně široké základny mladých amatérských divadelníků, která vznikla na základě metodické, cílevědomé práce s mladými zájemci o divadlo v rámci každoročních pracovních soustředění, divadelních dílen (např. IKRA – Internatowy Kurs Reżysera i Aktora) i divadelních přehlídek v rámci PZKO (Melpomenki). Na vedení souboru se podíleli profesionální herci a režiséři, zejména absolventi pražské DAMU Marek Mokrowiecki a Karol Suszka (tehdy již působící na polské scéně Těšínského divadla a pohostinsky také v polských divadlech). Soubor působil pod Ústředním výborem Polského kulturně osvětového svazu (Zarząd Główny Polskiego Związku Kulturalno Oświatowego).
Také díky jim se členové divadla seznamovali i s podněty tehdejšího polského experimentujícího i studentského divadla (Jerzy Grotowski, Tadeusz Kantor). Soubor působil v letech 1975–1980 a k jeho nejvýraznějším počinům patřily inscenace: Kozubowa (texty: Tadeusz Cimała, rež. Marek Mokrowiecki a Karol Suszka, 1976) – inscenace, jež cestou kolektivních improvizací (sebe)reflektovala postavení svých aktérů a téma národní identity, Drumla / Drnkačka (texty místních polských básníků, např. Wilhelma Przeczka, rež. Marek Mokrowiecki – 1978, soubor s ní vystoupil i na Wolkrově Prostějově 79) a Przygody Sindbada Żeglarza (Dobrodružství plachtaře Sindibáda), vlastní autorská dramatizace poémy známého symbolistického polského básníka Bolesława Leśmiana, která se dočkala ohlasu na přehlídce Šrámkův Písek v roce 1980. Početný soubor se vyznačoval kolektivní soudržností a tvořivostí a byl i výchozí základnou, zkušeností i příkladem pro řadu výrazných aktérů polského amatérského divadla (např. Aleksandra Humel, Zygmunt Branny, Janusz Klimsza) i pro další aktivity polského netradičního amatérského divadla (např. souboru Teatr im. mjr. Szmauza). Jeho autorská poetika se vyznačovala důrazem na kolektivní tvorbu a autentičnost, jak je s sebou přinášela dobová poetika alternujícího divadla. Typická byla snaha souboru spojovat prvky pohybového, resp. fyzického divadla s divadlem poezie a osobní výpovědi, dramaturgicky pak snaha o novou, netradiční a zosobnělou interpretaci klasiků romantické i moderní polské literatury (Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki, Bolesław Leśmian), místních význačných autorů (Wilhelm Przeczek) i vlastní autorské tvorby.

Bibliografie:
bw: Dokąd podążasz, Teatrzyku? Głos Ludu (Ostrava), 24. 11. 1979, s. 6.
Hummel, Aleksandra: Dokąd podążasz, Teatrzyku? Głos Ludu (Ostrava), 1. 12. 1979, s. 6.
Kara, Leszek: Melpomenkowy maraton. Głos Ludu (Ostrava), 3. 11. 1979, s. 5 a 7.
(k): Powodzenie „Drumli“ i „Kozubowej“. Głos Ludu (Ostrava), 28. 6. 1979, s. 3.
Wantula, Tadeusz: Dokąd podążasz, Teatrzyku? Głos Ludu (Ostrava), 20. 10. 1979, s. 6.
Wantula, Tadeusz: O rzetelność w polemice. Głos Ludu (Ostrava), 15. 12. 1979, s. 3.
wp: Sukcesy „Teatrzyku“ oraz „XYZ“. Głos Ludu (Ostrava), 7. 6. 1980, s. 7.
Zotyka, M.: Orientalna przygoda Teatrzyku ZG PZKO. Głos Ludu (Ostrava), 2. 8. 1979, s. 3.