Texty: Plzeň, DS Skoronarváno – V. Gardavský: Nadpřirozené bytosti lze potkat v Dialogu. Plzeňský deník 30. 1., příloha Kultura na únor, s. 14

Nadpřirozené bytosti lze potkat v Dialogu
Kazimír Lupinec: Hotel Intercontinental

Hotel Infercontinental je již třetí hrou Kazimíra Lupince, která se objevuje na prknech Divadla Dialog v Plzni, jež je převzatá z repertoáru kladenského Divadla V.A.D. (Název divadla vznikl jako zkratka sousloví „velmi amatérské divadlo“ a Kazimír Lupinec je uměleckým pseudonymem zakladatele tohoto souboru Jana Červeného.) Lupincovy komedie si v Plzni oblíbila Kristina Kohoutová, která již pohostinsky režírovala jeho Píseček v Divadle JakoHost, když ještě dříve se v Dialogu hrály Lupincovy Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. Hotel Infercontinental nyní Kohoutová nastudovala ve svém domovském divadelním spolku Žumbera s tvůrčí skupinou Skoronarváno.
Hotel Infercontinental není sice tak propracovaným podobenstvím na současnou společnost jako předchozí inscenace hry z dílny Divadla V.A.D. v Dialogu Píseček, stejně jako ona se však vyznačuje nepodbízivým humorem. První tři ze čtyř aktovek jsou spíše vtipně pointované anekdotické scénky. Všechny čtyři příběhy těží ze soudobé obliby hororu či žánru fantasy a přivádí na scénu nadpřirozené bytosti, které se však vnějšími znaky nijak neliší od normálních lidí. Teprve v průběhu hry zjišťujeme u nich vnitřní odlišnosti, které v nadsázce upozorňují na znepokojivé charakterové rysy například realitního agenta či sociální pracovnice. Groteskní situace s černým vyústěním zažije i opuštěná žena, jež odpověděla na inzerát Hledám lidskou duši, která se mnou bude putovat do mých hlubin. Třináctihvězdičkový hotel v nejrozsáhlejší čtvrté aktovce je symbolem blahobytu, kterého lze nejsnáze dosáhnout „upsáním“ své duše.
Kristina Kohoutová se mohla opřít o talentovaný sehraný kolektiv, nechala v plné míře vyznít slovní humor textové předlohy a optimálně domýšlela i ten situační, např. hned v úvodu při marném boji natěšené ženy (Eva Šeflová), očekávající nespolečenského inzerenta (Pavel Bárta), s bzučící mouchou. Režisérka obsadila téměř každého představitele do několika rolí, aby dala vyniknout jejich tvořivé hravosti. Šeflová ztělesnila i lehkomyslnou matku či eroticky vyzývavou servírku, Bárta pak také rozkolísaného návštěvníka hotelu. Manželkou mu byla v tomto příběhu Veronika Brankov, která si zahrála i partnerku nadšeného zahrádkáře. Toho s přehledem zpodobil Ondřej Baumrukr stejně jako později charismatického vedoucího hotelu. Nadmíru osobitou tvář vtiskl David Chyška realitnímu agentovi i recepčnímu a Vlaďka Kurcová své sociální pracovnici. Ve druhém obsazení alternují Ivona Štěch Lipoldová, Michal Čáp Havlíček, Hana Rendlová, Vlastimil Vyhnis a Radomír Kozler. O přestavbu scény se spolu s herci starají stavební dělnice (Romana a Vlaďka Kurcovy) a tak i „technologické přestávky“ mezi obrazy se stávají živou součástí inscenace.

Vladimír Gardavský