Texty: JURKASOVÁ, Jana: Přehlídka dětské recitace Ostrava, Středisko volného času Korunka, 29. 4. 2016. Deník Dětské scény, č. 0., str. 28-29, 10.6.2016.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
OSTRAVA, STŘEDISKO VOLNÉHO ČASU KORUNKA, 29. 4. 2016

Přehlídka se konala 29. dubna, měli jsme možnost zhlédnout v dopoledních hodinách nultou, první a druhou kategorii a posléze odpoledne třetí a čtvrtou. Jedná se podle mne o velmi náročný model, který skýtá jisté výhody, ale i určitá úskalí. Myslím si, že je důležité, aby přehlídka respektovala i jeden z dalších cílů, a to formování názoru doprovodu dětí na možnosti a cestu interpretace textu napříč věkem. Stává se, že dítě, které text interpretuje, se stane jen nástrojem pro splnění si ambicí dospělého, čímž ustupuje do pozadí i aspekt radosti ze sdílení příběhu – tématu. Přednes probíhal ve velkém sále, kdy interpreti měli možnost vyjít na pódium nebo zůstat před divákem. Pro mladší kategorii je tento sál nevhodný, protože jejich texty často vybízí k přímějšímu kontaktu s divákem v komorním prostoru, ale i z důvodu hlasových možností menších dětí. V dopoledním bloku jsme pozapomněli (i organizačně) na nutnost a možnost diskuze s doprovodem a dětmi, odpoledne jsme se snažili tohle poslání naplnit, byla ovšem jen hrstka těch, kteří o tuhle možnost stáli. Díky za ně. Kdo byl k dispozici odbornou radou? Eva Dusová, Jana Jurkasová, Josef Bičiště, Saša Rychecký, Hana Cisovská. Atmosféra ve Středisku volného času Korunka v Ostravě – Mariánských horách byla prodchnuta napjatým příjemným očekáváním a to díky Heleně Skálové, která přehlídku uváděla a starala se o celé organizační zázemí.
V nulté a první kategorii se objevily velmi zajímavé osobnosti, které nás oslovily svou přirozeností a jistou dávkou suverenity před divákem a radostí ze sdílení. Někdy jsme měli ovšem pocit, že ustoupil do pozadí výběr textu ve vztahu k dispozicím dítěte, často s ohledem na popularitu výběru (J. Žáček, Fr. Hrubín), objevil se i text stažený z internetu bez autora. Z nulté kategorie jsme ocenili Jamese Warena Honců a Kateřinu Charlotte Kováčovou, kteří dokázali zprostředkovat hravost a poetičnost svého vnitřního dětského světa prostřednictvím příběhu a zvolili si text přiměřeně ke svému věku a svým dovednostem. V první kategorii se objevila přirozená touha udržet oční kontakt s divákem, bavit se společně s ním. Alexandra Bulawa s textem Nemuset spát od Sergeje Michalkova dokázala vytvořit atmosféru, ve které se snoubil obsah s jejím názorem, kde postavy se staly živoucími bytostmi se svými strastmi i radostmi. Berenika Galušková se proměnila ve dvě medvíďata autora Zdeňka Adly, která touží po medu, jen oči viděly příběh až někde vzadu za divákem a občas se poohlédly i po nás. Eliška Semančíková s textem Jak šlo „O“ do světa od Daniela Heviéra předvedla bravurní pyšné vajíčko, které se vykračuje světem a jako interpret si zcela vědomě připravila pointu textu, která byla přesným zakončením.
Příjemným překvapením bylo, že ve druhé kategorii se objevily zajímavé osobnosti a zajímavé texty. Na celostátní přehlídku jsme doporučili Alžbětu Dohnalovou s textem Brrm, brrm od Daniila Charmse, která si dokázala vyhrát s rytmem textu, hravou proměnou postav, s nadhledem nám nechala nahlédnout do svého dětského světa, který se potkal s poetikou textu, vědomě používala výrazové pauzy, které umožnily divákovi se znovu naladit na další cestu, kterou postavy absolvují, dobře se vyrovnávala s repeticí. Ema Chramostová s textem Hroch, který chtěl létat, taktéž tento kraj reprezentuje na celostátní přehlídce. Ema udrží významovou pauzu, vytváří logickou výstavbu textu, který respektuje gradaci příběhu. Ocenění (již bez postupu) si odnesl Jiří Semančík, který dokáže zaujmout diváka již svou osobností, naplněným očním kontaktem a vyzrálostí svého výrazového projevu.
Ve třetí kategorii jsme byli na rozpacích, právě i kvůli vyspělosti předchozí kategorie. Myslíme si, že je velmi náročné vybrat kvalitní text pro věk šesté a sedmé třídy. Přesto je nezbytné, aby se tak dělo. V závěru jsme i upozornili na to, že překladatel má velký podíl na kvalitě a vyznění textu a je nutné jej uvést. Souhrnným problém byla kvalita textu, jeho úprava, jestliže se jednalo o úryvek z knihy, často jsme viděli velmi povrchní výklad a nedostatečné pochopení autora. Občas byl nejasný vztah obsahu textu společně s vnitřním příběhem a zkušeností interpreta. V některých případech jsme se setkali i s nepochopením rozdílu mezi interpretací textu a tvorby dramatické osoby, která příběh sděluje. Objevovala se přílišná snaha o „herecký výkon.“ Častým nešvarem bylo i přílišné respektování psané podoby českého jazyka, myslím tím klesáním hlasem u každé čárky a tečky. Rozhodli jsme se nikoho neposlat na celostátní přehlídku, přesto ocenit Adrianu Slováčkovou, Ester Pelikánovou a Sofii Michalopulu. Mladé slečny nás zaujaly svou osobitostí projevu.
Ve čtvrté kategorii se velmi výrazně projevila Johanna Szpyrcová s texty Chlap, děd, vnuk (J. Werich) aŠťastná babyka (D. Mrázková). Johanna je nadaná velmi osobitým a kultivovaným projevem, jeho prostřednictvím dává poetice autora/autorky nový a aktuální význam i výraz. Do obsahu sdělení vtěluje velmi přesnou a jemnou míru intenzity emoce. Již bez postupu, ale přesto bychom chtěli vyzdvihnout nesporné nadání Adély Špičkové, která rozumí tématu textu a velmi niterně se s ním ztotožňuje a předává v přiměřené intenzitě divákovi. Co říci závěrem. Děkujeme organizátorům přehlídky za vytvoření příjemné nesoutěživé atmosféry.
Jana Jurkasová